nahoru
Lidé a země | Zima v Salcbursku

Rusko-německý mořeplavec Otto von Kotzebue: Několikrát obeplul svět a objevil 399 ostrovů

Michael Borovička7. ledna 2018 • 09:50
Rusko-německý mořeplavec Otto von Kotzebue: Několikrát obeplul svět a objevil 399 ostrovů
foto: Wikimedia

„Dlouho jsem bojoval sám se sebou, nejednou jsem byl rozhodnut navzdory smrti dovést záměr do konce - ale když jsem si uvědomil, že s mým životem se vystaví sázce i Rjurik a život mých druhů, bylo mi jasné, že musím svou ctižádost potlačit… Sdělil jsem písemně posádce, že mi nemoc zabraňuje pokračovat v cestě a že se musím vrátit na Unalasku. Okamžik, kdy jsem podepisoval tento dokument, byl jedním z nejtrpčích v mém životě...“

Bylo to pro mladého mořeplavce těžké rozhodnutí a udělal ho až na naléhání lodního lékaře. Před časem loď v bouři zalila obrovská vlna a mrštila jím o palubu. Utrpěl zřejmě nějaké vnitřní zranění. Cítil bolest na prsou, kašlal a chrlil krev, ztrácel vědomí. Tento stav se i po čase opakoval, zdálo se, že s přibývajícími stupni severní šířky mu v chladu a vlhku bude ještě hůře. Vždyť jedním z úkolů ruské námořní výpravy bylo objevit severozápadní cestu! Následky tohoto zranění ho pak pronásledovaly celý život.

Syn slavného spisovatele

Rusové pokládají Kotzebueho za svého mořeplavce, ale původem to byl Němec. Jeho otec byl známý dramatik a spisovatel August von Kotzebue, který byl za své politické postoje zavražděn fanatickým studentem. Otto se narodil v dnešním estonském Tallinu, odkud pocházeli mnozí ruští mořeplavci, kteří však v etnickém smyslu byli pobaltští Němci. Estonsko tehdy bylo už dlouhá léta ruskou gubernií.

Mladík spojil celý svůj život s Ruskem a jeho námořnictvem. Dne 26. července 1803 stál jako patnáctiletý na palubě Naděždy, vyplouvající z kronštadtské rejdy. Velitelem výpravy byl kapitán Kruzenštern a na palubě byl také jiný mladík, budoucí slavný ruský mořeplavec Fadděj Bellingshausen.

Cestovatel a misionář Odorik z Pordenone: „Já, bratr Oldřich, Čech, z Furlánska“

Byla to první plavba Rusů kolem světa. Kotzebue si během ní vysloužil ostruhy a v roce 1815 už měl tolik zkušeností, že byl jmenován velitelem brigy Rjurik. Autorem plánu cesty kolem světa byl Kruzenštern a „sponzorem“ výpravy hrabě Nikolaj Petrovič Rumjancev, za jehož peníze byla celá expedice vybavena. Jejím cílem bylo proplout Beringovým průlivem a na severní straně Ameriky hledat spojení Tichého oceánu s Atlantikem. Kotzebue však měl také sledovat mořské proudy, měřit teplotu vody a její průzračnost, pozorovat přílivy a odlivy, objevovat nové ostrovy.

Rjurik se vydal po obvyklé trase ruských lodí: tedy nejprve Baltským mořem do moře Severního a do Anglie. Bouře v Lamanšském průlivu loď málem zničila. Na rozdíl od jiných plavidel však tehdy Rusové měli štěstí. Přes Tenerife a Brazílii dorazili posléze do Drakeova průlivu. Cílem byl Tichý oceán, ale v obávaném průlivu si moře hrálo s ruskou lodí jako se stéblem. V jednom z těch kritických dnů stál Kotzebue na můstku a přidržoval se vší silou lan, když najednou palubu zalila obrovská vlna. Proud vody ho neodolatelnou silou unášel pryč. Instinktivně se zachytil jednoho lana a jako zázrakem přežil. Zato loď byla poškozená, a tak zastávka v Chile trvala dlouho, neboť Rjurik bylo třeba důkladně opravit.

Václav Budovec z Budova: Český diplomat na dvoře sultánově, jehož život ukončil kat Mydlář

Rusové se pak vydali hledat záhadnou „Davisovu zemi“, potvrdili však jen, že je výmyslem příliš snaživých objevitelů. Dříve přívětiví obyvatelé Velikonočního ostrova přijali Rusy více než chladně, nejspíše proto, že nedávno tu velitel anglické lodi odvlekl do otroctví dvacet domorodců. Nyní čekaly na posádku Rjurik významné objevy. Na mapě přibýval jeden ostrov za druhým: Rumjancevův, Sviridovův, Kruzenšternovo souostroví, Kutuzovův, Suvorovův ostrov, celá skupina Ratak v Marshallových ostrovech. Ruské názvy však na mapách nenajdeme, neujaly se.

Rusko je obrovské, takže když loď zamířila k severu, mohla spočinout v přístavu Petropavlovsk na Kamčatce. Po opravách zamířila na Unalasku v Aleutách. Když se Kotzebue znovu vydal na jih, zastavil se na Havajských ostrovech. Znovu objevil nové atoly v Marshallových ostrovech. Při pozorování korálových atolů Kotzebue přemýšlel, jak mohly vzniknout a dlouho před Darwinem vyslovil hypotézu, která se později potvrdila.

Světoběžník Jindřich Hýzrle z Chodů: Důstojník a diplomat na cestách
Michael Borovička 27. října 2017 • 13:40

Světoběžník Jindřich Hýzrle z Chodů: Důstojník a diplomat na cestách

Rjurik nyní opustil příjemné tropické vody vydal se k severu. Uprostřed dubna se u pobřeží Aljašky dostal do bouře, která Kotzebueho málem stála život. Bylo třeba se obrátit k domovu, ale byla to cesta přes půl světa! Mezi Sumatrou a Jávou svedli Rusové dokonce dělostřelecký souboj s místními piráty, které několika dobře mířenými dělovými koulemi donutili pronásledování zanechat. Následovala Svatá Helena, kde byl v té době internován trůnu zbavený Napoleon, anglický Portsmouth, Kodaň a domovský přístav Revel.

Přestože Kotzebue musel cestu přerušit před splněním úkolů, Kruzenštern i celé námořní velení ji prohlásilo za velmi úspěšnou. Vždyť Kotzebue objevil 399 ostrovů a prozkoumal pět stovek dosud neznámého pobřeží Aljašky. A dokázal neexistenci dosud na mapách zakreslených ostrovů, což vlastně také byl objevitelský úspěch.

Marný zápas s nemocí

Kotzebuovo zdraví se přechodně zlepšilo. Znovu zatoužil po dalekých plavbách. Po pěti letech na souši mu Kruzenštern prozradil, že má za úkol připravit další cestu kolem světa na nové šalupě Predprijatije a doporučit jejího velitele. Kotzebue nabídku neodmítl. Byl ještě mladý a zasvětit tři další roky moři mu připadalo lákavé. Hlavním cílem této expedice bylo dopravit posily do Petropavlovsku na Kamčatce, ale na palubě byl také tým vědců. Loď, která vyrazila na cestu v roce 1823, plula obvyklou cestou kolem mysu Horn a v červenci 1824 dorazila do Petropavlovsku. Do Kronštadtu se vrátila 10. července 1826, když cestou učinila některé objevy. Byl to opět úspěch.

Český šlechtic Bedřich z Donína: Oběť renesanční cestovatelské vášně

Po návratu se Kotzebuovo zdraví opět velmi zhoršilo. Brzy začal tušit, že na moře se už nevrátí. Lékaři ho poslali na léčení do rodného Revelu. Do penze odcházel v pouhých dvaačtyřiceti letech.

Zápasil s nemocí, snažil se být nějak užitečný. Jeho otec August von Kotzebue byl autorem moudrého výroku: „Člověk není s ničím na světě spokojen vyjma svého rozumu. Čím méně ho má, tím je spokojenější.“ Jeho syn jako by tento bonmot svým osudem potvrzoval. Inteligence mu rozhodně nechyběla, proto jen těžko nesl svůj osud, i když se svými objevy navždy zapsal do dějin mořeplavby.

Na mapách dodnes najdeme Kotzebueho záliv na západním pobřeží Aljašky, kde také leží třítisícové městečko Kotzebue. Otto von Kotzebue zemřel jako osmapadesátiletý stařec v rodném městě Revelu ve stejném roce jako o osmnáct let starší Kruzenštern.

Zámek Kravaře: Šlechtické sídlo alchymisty, který zde ukryl devět zlatých kachen
Kamila Šimková-Broulová 14. prosince 2017 • 13:37

Zámek Kravaře: Šlechtické sídlo alchymisty, který zde ukryl devět zlatých kachen

Vodní hrátky s arcibiskupem: Na unikátní zámek v Hellbrunnu si nezapomeňte vzít pláštěnku

Michael Borovička




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země