Přímo v srdci Madridu leží věhlasné náměstí Puerta del Sol, které plnilo po staletí funkci shromaždiště lidu. Náměstí má mnoho půvabných zákoutí a jedním z nich je cukrárna La Mallorquina s úchvatnou stoletou historií – a s těmi nejlepšími dobrotami!
Roku 1892 začíná urbanista Arturo Soria uskutečňovat svůj sen o ciudad lineal, přímkovém městě. Podle jeho návrhů je třeba postavit nové čtvrtě s rovnými ulicemi, zřetelně uspořádanými a dobře průjezdnými, vybudovat zelené odpočinkové plochy a centrum města protnout elegantními širokými bulváry jako Gran Vía nebo Paseo de la Castellana. Vznikají nejkrásnější čtvrtě nového Madridu.
Rozkvět města přivádí do metropole pracovní síly ze španělských ostrovů a kolonií, mezi nimi jsou Juan Balaguer a jeho kamarádi Coll a Ripoll z Mallorky. Tito tři podnikaví společníci se rozhodli založit cukrárnu a Madriďanům unaveným z nekonečného budování nabídnout sladké zastavení. Továrnu na sladké sny otevírají v roce 1894 v ulici Jacometrezo a pojmenují ji na počest své vlasti La Mallorquina.
Podobně jako Paříž nebo Londýn i Madrid žije na přelomu století v rytmu krásných časů Belle Époque. Nabídka sladkého potěšení odpovídá duchu doby. Společnost věří na pokrok přinášející blahobyt a výlohy nové cukrárny jsou příslibem bezstarostnosti. Všechno musí být krásné na pohled. Vkusně naaranžované zákusky leží na naleštěných etažérech a připomínají zlaté ornamenty na fasádách secesních budov. V nabídce nechybějí ani speciality z Mallorky, například dodnes oblíbená la ensaimada, šnek z kynutého těsta, vždy doplněný o šálek husté čokolády. Prodávají se i další lahůdky dovážené přímo z baleárského ostrova Mallorca, třeba pikantní salám la sobrasada ochucený pořádnou dávkou chilli.
O pár let později cukrárna mění sídlo a zabydluje se na místě populárního čajového salonu seňora Antonia Garína, na rohu ulice Calle Mayor a náměstí Puerta del Sol (Sluneční brána), což umožňuje vstup do podniku ze dvou stran.
U Sluneční brány
Začátkem 20. století se zaplňují madridské ulice automobily a na náměstí Puerta del Sol se buduje zastávka metra. V roce 1919 slavnostně otevírá španělský král Alfons XIII. první linku se šesti stanicemi. Vede z náměstí Puerta del Sol do čtvrti Cuatro Caminos. V následujících letech, zejména při vyčerpávající občanské válce, se metro stává útočištěm pro civilní obyvatelstvo. Náměstí Puerta del Sol leží v samém srdci Madridu a od zavedení podzemní dopravy je dostupné všem. Cukrárna La Mallorquina zůstává i v těžkých dobách symbolem zlaté éry, stále se prodávají rosquillas de Madrid, věnečky z páleného těsta s cukrovou polevou, křupavé florentýnky posypané praženými mandlemi nebo milhojas de merengue, řezy z listového těsta plněné silnou vrstvou našlehaného sněhu.
V roce 1940, rok po vpádu generála Franka do Madridu, přechází podnik do vlastnictví španělských podnikatelských rodin Quiroga a Gallo. Cukrárnu dnes vlastní už třetí generace a postupem času se stala symbolem náměstí Puerta del Sol, které každoročně pohltí miliony turistů. Turisty přitahuje jako magnet, o její popularitě svědčí řada pozitivních recenzí na cestovním portálu TripAdvisor. Kromě sousoší medvěda a planiky, jezdecké sochy Karla III., neonového poutače z roku 1935 na sherry značky Tio Pepe, bílé ženské sochy, které místní neřeknou jinak než La Mariblanca, se tak cukrárna La Mallorquina stala další vyhledávanou atrakcí na Puerta del Sol.
V duchu secese
Secesní duch je v cukrárně dodnes přítomný. Velká zrcadla rozšiřují prostor, ozvěna se odráží od stěn vykládaných mramorem, obsluha v naškrobených stejnokrojích uctivě vítá zákazníky a salonek v prvním patře je stále obsazený. V tomto sladkém království vždycky dostanete čerstvý pamlsek vyrobený z tradičních cukrářských ingrediencí, jako jsou hladká mouka, cukr, vejce, čokoláda, mandle, oříšky či marcipán.
K nejoblíbenějším zákuskům patří napolitana con crema, taštička z listového těsta plněná žloutkovým krémem, las palmeras de chocolate, křehké sušenky máčené v čokoládě, bambas de nata, koblihy plněné šlehačkou – těch se prodají každý den stovky. Dnes je sortiment obohacený o mezinárodní sladkosti jako makronky (kterým ovšem Španělé poeticky říkají nuages frances neboli francouzské obláčky) či croissanty.
Věhlas si cukrárna získává sezonní nabídkou. Na podzimní svátek Všech svatých se prodávají na váhu huesos de santo, marcipánové trubičky plněné žloutkovým krémem, nebo buñuelos, smažené kobližky s jemnou vanilkovou náplní. O Vánocích si každý přeje ochutnat plátek věhlasného turrónu z mandlí, bílků a medu, na Tři krále se prodává koláč Roscón de Reyes, který v sobě ukrývá figurku krále.
Už mnoho let nabízí La Mallorquina snídaňové menu za zvýhodněnou cenu, ke kávě si můžete dopřát jeden vybraný zákusek. Na své si přijdou i milovníci slaných svačinek, za vyzkoušení stojí křehké taštičky empanadas plněné tuňákem nebo sendvič se sušenou šunkou a plátkem ovčího sýra.
Kdo vstoupí do proslulé cukrárny, ochutná nejen špičkový sortiment současného evropského lahůdkářství, ale zároveň podpoří tradiční španělské cukrářské řemeslo. Majitelé si zakládají na tom, že nepoužívají polotovary a že své výrobky – a to ani pečivo – nerozmrazují. Přebytky putují do charitativních organizací a každý den se ještě před východem slunce rozjíždí nová výroba.
Luxusnější zákusky zdobí čokoládové nebo marcipánové filigránky, náplní se nešetří a poleva je vždycky vydatná. Jako suvenýr si zákazníci často strkají do kapes ubrousky s modrým logem La Mallorquina, které vyobrazuje ženu v typickém mallorském kroji. Zákusky s sebou dostanete zabalené do hedvábného papíru.
Ani den bez zákusku
Náměstí Puerta del Sol je od rána do noci plné pouličních umělců, kteří se snaží přilákat turisty. Mezi nimi se proplétají stovky Madriďanů spěchajících do zaměstnání nebo domů. Na sladké zastavení si ale najde čas téměř každý. Když se v 8.30 otevřou dveře cukrárny, už před nimi stojí fronta. Od přírody společenští Madriďané milují noční život, i proto se cukrárna zavírá až ve 21.15. Den bez zákusku, to je promarněný den, praví slogan cukrárny La Mallorqiuna. No te lo puedes perder! To si nemůžete nechat ujít!
Kolik stojísladký hřích
Madrileños často snídají rozkrojenou sladkou bulku z kynutého těsta nasucho opečenou na litinovém grilu la plancha – ta vás vyjde na 2,10 eura. Za croissant bez náplně utratíte 1,50 eura, za sendvič s plátkem sušené šunky a ovčím sýrem 3,50 eura, křehký jablečnýkoláč koupíte za 3,50 eura, reinas de nata, piškotovou roládusešlehačkou, si cukráři cení na 2,50 eura, šálek husté čokolády na 2,30 eura. V cukrárně pořídíte i vkusné dárky. Luxusníbonboniéry vám cukráři na přání naplní čokoládovými lanýži mnoha druhů. Sázku na jistotu představují dekorativní dózy s las violetas. Bonbony s fialkovou příchutí jsou typickou madridskou cukrovinkou a říká se, že španělský král Alfons XIII. kupoval las violetas jak své manželce Viktorii Evženii, tak milence Marii del Carmen Ruíz.
