Potřeba vztyčovat nebo přemisťovat velké kameny v krajině a ovlivňovat tak její podobu zřejmě provázela lidi odpradávna. Vztyčené kamenné stély - menhiry - nebo navršené balvany - dolmeny - můžeme najít v různých podobách téměř po celém světě a třeba v Asii je tato tradice dodnes živá. V Evropě jsou megalitickou „velmocí“ asi francouzská Bretaň a Velká Británie. Proslulé kamenné řady v Carnaku nebo anglický Stonehenge zná nejspíš každý.
I v české krajině najdeme mnoho menhirů. Ačkoli nemohou svým počtem ani velikostí konkurovat megalitům známým z Bretaně a jiných částí západní Evropy, kde lze počítat megality na tisíce a jejich velikost často dosahuje několika metrů, mají své zajímavé vlastnosti a příběhy.
Na rozdíl od většiny svých západoevropských megalitických bratrů, vztyčených přibližně mezi 4000-2500 př. n. l., jsou ty naše pravděpodobně podstatně mladší. Přesně to nevíme, protože stáří menhirů se zatím dostupnými metodami nedá určit.
Někteří archeologové nahlížejí na české menhiry velmi skepticky -jde prý buď o hříčku přírody, případně o kameny z mnohem mladších dob, sloužící jako rozcestníky či hraniční sloupy polí. Některé menší kameny (Smečno, Kamenný Most, Rakovník apod.) považují dokonce za zbytky středověkých mezníků či smírčích křížů.
Bohužel osud a hlavně člověk se nezachoval k mnoha vztyčeným kamenům právě nejlíp. Zejména středověk a potlačování všeho pohanského se na nich citelně podepsaly a zapůsobila tu i prostá lidská potřeba stavebního materiálu. To vše vedlo k jejich částečné likvidaci.
Menhir - ohrožený druh
Zajímavé je, že megalitické stavby byly často z materiálu, který se vyskytoval ve značné vzdálenosti od místa jejich vztyčení. Je možné, že jejich stavitelé vyžadovali kámen se specifickým složením a vlastnostmi, a proto si dali práci s obtížnou dopravou velkého kusu kamene na místo konkrétního určení. Nejčastěji šlo o kameny se značným podílem křemičitých složek.
Nejvíce dosud evidovaných a stojících kamenů u nás je v oblasti na severozápad od Prahy mezi Vltavou a Ohří. Je možné, že menhiry rozmístěné v krajině ji jaksi mapovaly, případně propojovaly energetická centra Země? Tato teorie není zdaleka ojedinělá. Na Britských ostrovech je velmi vžitá teorie tzv. lay lines, tedy neviditelných linií v krajině, které spojují významné body včetně prastarých přírodních i megalitických svatyní a táhnou se napříč britskou krajinou. Lidé se schopnostmi vnímat tyto „cesty“ prý mohou, podobně jako proutkaři vodu, určit jejich směr i sílu.
Pokud připustíme tuto možnost, nesmíme zapomenout, že řada bodů, tedy menhirů, na těchto spojnicích pravděpodobně chybí, neboť byly zejména ve středověku likvidovány jako pohanské kultovní objekty nebo rozebrány na stavby hospodářských stavení, nahrazeny kaplemi, božími muky aj. symboly křesťanství, které přijaly genia loci původních kultovních míst předkřesťanské krajiny.
Od Pastýře k Mnichovi
Největší z českých menhirů stojí u Klobuk u Slaného. Říká se mu Zkamenělý pastýř, protože prý byl kdysi obklopen menšími kameny, jakýmsi „stádem ovcí“. Měří skoro tři a půl metru a váží pět tun. Vážou se k němu různé legendy, jako ostatně k mnoha kamenům. Jedna z nich vypráví, že kámen kráčí pomalu k vesnici Klobuky. Až dojde ke kostelu, nastane konec světa... Naštěstí se kámen moc nehýbe a lidé v okolí se navíc pojistili tím, že mu nedávno pořídili ohrádku. Stejně dopadl i malý menhir v Horoměřicích u Prahy, který ze své bílé klece jen nesměle vykukuje. Další krásné vztyčené kameny najdeme například v Hřivčicích na Lounsku, v Droužkovicích u Chomutova či v Chabrech v Praze.
Nejpozoruhodnějším českým menhirem je takřečený Zakletý mnich u Drahomyšle, nedaleko silnice Žatec-Louny. Je sice menší než klobucký, ale údajně je energeticky mnohem vydatnější. Na jedné straně kamene se prý nachází jakési „oko“, umožňující komunikaci s menhirem.
Menhiry s otazníkem, vlastně s křížem
Menhiry symbolizovaly vždy působení dávných náboženských systémů a v našich krajinách byly spojovány s pohanstvím. Proto s nástupem křesťanství byly některé z nich opatřeny křížem. Dnes tak často není možné určit, zda se jedná o kámen ze středověku, který byl s křížem již vztyčen, nebo zda jde právě o „pokřesťanštělý“ menhir. To je případ menšího kamene u obce Kamenný Most, na východ od Slaného, do kterého je ze západní strany vyryt negativní reliéf kříže.
Podobné otazníky se vznášejí i nad kameny u Smečna v okrese Kladno - malými menhiry opatřenými křížem. Zřetelný dodatečný zásah církve nese menhir u Slavětína (okres Louny) nazývaný Baba, do něhož byl pravděpodobně v 17. století zasazen dvouramenný železný kříž. Objevuje se ještě na kresbě z r. 1932, ale nyní je v kameni patrná pouze díra, kde byl kříž původně usazen.
Pěkně v řadě za sebou
Kamenné řady jsou především specialitou Bretaně, jejíž několikakilometrové řady mohutných kamenů u městečka Carnac nemají ve světě obdoby. I u nás se ale můžeme pochlubit kameny pěkně srovnanými v řádkách. Na náhorní planině nad obcí Kounov na Rakovnicku totiž najdeme čtrnáct rovnoběžných kamenných řad! Nejdelší je dlouhá čtyři sta padesát metrů a kameny v ní jsou nejčastěji asi půlmetrové. To v mnohém nahrává posledním výzkumům archeologů a jejich takřka jednoznačnému názoru, že jde o vymezení políček po parcelaci v devatenáctém století.
S tímto názorem ale můžeme snadno polemizovat. Proč by se stavitelé těchto mezí dřeli s masivními křemencovými bloky, když doslova na dosah (na konci řad) je opukový lom, kde lze snadno vylomit takřka hotové patníky?
Dalším argumentem pro mnohem starší datování Kounovských řad je keltské hradiště nacházející se nedaleko, které zatím archeologové detailně neprozkoumali. Situaci kolem kamenných řad v Kounově navíc komplikuje dnes velmi špatně čitelná struktura celého systému. Kdysi zcela obnažená a přehledná náhorní rovina je dnes zarostlá mladým lesem a jednotlivé kameny se ztrácejí v nánosech vegetace. Mnohé z nich byly také svrženy do rokle nebo do opukového lomu.
Překvapení v lese
Na pahorkatině zvané výmluvně Čertovo břemeno najdeme další z menhirů. U obce Chlístov na Sedlecko-Prčicku stojí už staletí obklopen stromy nachýlený kámen. Vypravil jsem se za ním mnohokrát a jedna návštěva mi přinesla opravdové překvapení.
V blízkosti menhiru se tyčily tři nové! Teprve po čase jsem se dozvěděl, že je má na svědomí skupina mladých lidí, kteří si říkají Menhirostav. Narušili posvátnost místa, nebo jen obnovili již dávno existující vazby mezi člověkem a Zemí? Těžko říct, faktem ale zůstává, že stejně jako naše předky, tak i nás, moderní lidi 21. století, při pohledu na mohutný balvan takřka svrbí prsty. Lidská chuť přetvářet krajinu a vstupovat do kontaktu s ní je zřejmě věčná.
TAJEMNÉ ÚČELY
Důvod stavby megalitů je dodnes neznámý, k dispozici máme pouze domněnky odborníků. Ti soudí, že kamenné sestavy sloužily k obřadním účelům či jako pradávný kalendář. Vztyčené balvany přitahují pozornost i nejrůznějších nadšenců a zájemců o paranormální jevy. Jedna z jejich teorií praví, že vztyčováním kamenů naši předkové upravovali energetické a magnetické toky Země a vlastně tak krajinu svým způsobem „léčili“. Vnímali Zemi jako živý organismus, jako živou bytost, jejíž vnitřní procesy lze lidským zásahem uvést do rovnováhy. Lidé například soudili, že v okolí menhirů je lepší úroda, a mnohé ženy věřily, že menhiry mají vliv na jejich plodnost.
- MEGALIT (z řeckého mega = obří a lithos = kámen) - stavba ze vztyčených či nakupených velkých balvanů, převážně z doby kamenné či bronzové
- MENHIR (z keltského men = kámen a hir = dlouhý) - gigantická kamenná stéla
- CROMLECH - sestava menhirů do řad či kruhových svatyní
- DOLMEN - obří kamenná hrobka
