nahoru

Martin Loew: Vyprávím obyčejné příběhy obyčejného cestovatele

Andrea Bláhová1. listopadu 2017 • 17:30
Martin Loew: Vyprávím obyčejné příběhy obyčejného cestovatele
foto: Martin Loew

Procestoval skrz naskrz tři kontinenty, ale rád se vrací domů. A také o svých cestách rád vypráví. Právě nyní ho můžete vidět – a poslouchat – na jeho pravidelném podzimně-zimním přednáškovém turné o Aljašce. 

Cestujete, fotíte a o svých cestách vyprávíte na pravidelných přednáškách a promítáních. Jak na to reagují lidé dnes, kdy je média cizími kraji spíše straší?

Já právě nestraším. Ukazuji krásy světa i lidí, kteří v něm žijí. Vyprávím obyčejné příběhy obyčejného cestovatele, rozděluji se o poznání, kterého se mi na cestách dostane, nebojím se na věci hledět s nadhledem, humorem a zároveň v širších souvislostech. A na to diváci reagují velmi pozitivně. Pokud jsem si všiml, z mojí diashow lidé odcházejí domů s dobrým pocitem, že svět se ještě dočista nezbláznil. A také s radostí z toho, kolik nových věcí se během promítání dozvěděli.

Jak jste se vůbec dostal od biofyziky, kterou jste vystudoval, k cestování takříkajíc „na plný úvazek“?

Postupně. Samozřejmě to nebyl žádný radikální úlet. Zkrátka jsem si z činnosti, která byla původně jen koníčkem, postupně udělal živobytí. Když jsem se vrátil z nějakého výletu, psal jsem články a promítal své diáky po čajovnách. A tohle stále narůstalo, až to tu původní biofyziku úplně převážilo. Dneska už po čajovnách nepromítám, z těch už jsem tak nějak „vyrostl“. Komorní atmosféra vyprávění měla sice své kouzlo, ale promítat dnes diashow na velkých plátnech moderních kin je rozhodně exkluzivní záležitost.

Výstup na Aconcaguu a cesta k vodopádům Iguazú: Argentinská lekce pokory

Projel jste Jižní Ameriku, celou Evropu, část Afriky i severní Ameriky. Co musíte konkrétní země mít, abyste se do ní vydal?

Na to asi není žádné pravidlo. Musí mě zkrátka něčím přitahovat. A pokaždé to může být něco jiného. Na Aljašku mě táhla možnost vidět medvědy grizzly i legendární Klondike, na Kubě jsem chtěl poznat současnou kulturu a způsob života, na Madagaskaru jsem potřeboval vidět baobaby a v Kalifornii třeba Hollywood.

Byla některá z vašich cest pro vás zásadní či něčím přelomová?

Určitě ta úplně první, která vedla mimo Evropu. První cesta do Maroka. Poznání té odlišnosti, v jaké tam lidé žijí, bylo vůbec jedním z průlomových zážitků mého života. Do té doby jsem absolutně netušil, co je za hranicemi Evropy, a ani jsem o tom nepřemýšlel. Snad jsem si i myslel, že většina lidí na světě žije podobně jako my. A najednou jsem pochopil, že to tak není a jak úžasně dobře se máme! A začalo mi svítat, že podobně dobře se na světě má málokdo... Ovšem to asi pochopí jen ten, kdo trochu cestuje. Naopak ten, kdo den co den brzy vstává do práce a s platem sotva vyjde, mě bude mít za blázna. Přesto tvrdím, že se máme fakt dobře.

Jak dlouho v průměru vaše výpravy trvají?

Různě. V dobách studentských jsem vyrážel klidně na dva měsíce, dnes už většinou na tři až čtyři týdny. Vyberu si pro svou cestu tak velkou oblast, aby to v klidu stačilo.

Jak náročný je kontakt s místními lidmi na cestách? Co je podle vás důležité pro úspěšnou komunikaci lidí z různých kultur?

Myslím, že možná nejdůležitější je otevřenost rozdílnostem. Cestování mě naučilo nedivit se (skoro) ničemu a neodsuzovat (skoro) nic. Pochopil jsem, že to, že něco u nás máme nebo děláme úplně jinak, než to dělají v jiné zemi, ještě neznamená, že to jejich je špatně. Zkrátka si myslím, že důležité ke komunikaci na cestách je přijímat ty odlišnosti. Nejlépe s klidem a úsměvem. No a samozřejmě znalost cizích jazyků se také hodí.

Zaujala vás někdy některá země natolik, že byste v ní chtěl žít natrvalo?

Ne. Mně se mi líbí doma, to jest v Čechách. Rád cestuji a rád se vracím.

Cestovatelka Petra Ježková: Mých 10 nejlepších míst na Kubě
Petra Ježková 6. října 2017 • 11:01

Cestovatelka Petra Ježková: Mých 10 nejlepších míst na Kubě

Stalo se vám někdy, že jste si o určitém způsobu života, světonázoru či charakterovém rysu řekl: Tohle mi u nás doma chybí, tohle nám schází?

Teď trochu shodím předchozí odpověď, ale občas si uvědomuji, že mi doma chybí třeba poctivost lidí, která je běžná v mnoha jiných zemích. Mnohde lidé nezamykají domy či auta a nikdo je nevykrade. Na Aljašce třeba byly běžně v přístavech volně k půjčení dětské plovací vesty. Jen tak tam visely pro toho, kdo je potřeboval. A nikdo je neukradl! Nebo kempy se platily jen vhozením příslušného obnosu do kasičky u vchodu. To si vždycky říkám: „To by u nás nešlo,“ a je mi to trochu líto. Ale jsem optimista, snad se to jednou zlepší.

A na druhou stranu, je něco typického pro nás, na co si na cestách vzpomenete a oceníte to?

Upřímně, občas si vzpomenu na naše jídlo a ocenil bych ho, třeba v Mongolsku. Jindy si v rozpálené poušti vzpomenu na typicky českou louku s mohutným dubem, pod který bych si tak rád lehl a v chládku koukal do koruny. Už mnohokrát jsem musel uznat, že naše krajina je zkrátka taková přátelská. Ale samozřejmě nejsem typ, co by v cizině nějak tesknil po domově nebo si chtěl všechno domovu připodobnit. Prostě si vzpomenu a o to víc si pak vážím domova.

Další fotky a příběhy Martina Loewa najdete na jeho webu nebo Facebooku

Václav Budovec z Budova: Český diplomat na dvoře sultánově, jehož život ukončil kat Mydlář
Klášter Shaolin: Je stále ikonickým domovem pravého kung-fu nebo jen atrakcí pro turisty?

Andrea Bláhová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země