Skleněná fasáda Nové scény, Transgas obložený stavebními kostkami, šestiboké hranoly obchodního domu Kotva nebo bizarní věž bývalých státních telekomunikací na Žižkově, přezdívaná Pražany Mordor. Stavby z období socialismu mnoho lidí nemá rádo a spojuje si je se vším negativním, co toto období přineslo. Dvoučlenný tým Architektura 489 (Pavlína Karbanová Krásná a Pavel Hrubý) se ale už dva roky snaží ukázat obyvatelům města, že kvalitní architektura si takový odsudek nezaslouží. V polovině října navíc chystají akci, na které představí mapu, po níž se můžete vydat za zajímavými projekty a poznat své město zase trochu z jiného úhlu pohledu.
Mnoho lidí má ke stavbám z období socialismu negativní vztah. Co vás přivedlo k zájmu o tyto objekty a jak nakonec vznikl tak zajímavý projekt, jako je Architektura 489?
Zásadním impulsem byla snaha změnit pohled široké veřejnosti na tuto architekturu. Nemohli jsme se smířit s tím, že bez většího odporu obyvatel mizí z našich měst jedna vrstva velmi kvalitní architektury. Přemýšleli jsme, kde se stala chyba, a napadlo nás, že tady není nikdo, kdo by lidem historii a kontext stavby nějakým nenáročným způsobem vysvětloval. Nejsme historici architektury a to nám dává jistou volnost ve vyjadřování, snažíme se o stavbách psát lehce, a pokud je to jen trochu možné, tak s humorem.
Zatím se soustředíte hlavně na Prahu, která je na vašem webu dobře pokrytá. Plánujete se vydat i do dalších, nebo už je to nad síly dvoučlenného týmu? Mohou vám pomoci lidé z regionů?
Především je nutné zdůraznit, že na projekt nejsme jen dva. V týmu máme ještě grafika Petra Bláhu, fotografku Danielu Šrámkovou, a dále s námi pak spolupracuje a odborné konzultace poskytuje historička architektury Veronika Vicherková z Klubu Za Starou Prahu. Při mapování staveb byla Praha naším přirozeným výchozím bodem, všichni zde žijeme a zmapovat stavby v našem nejbližším okolí se nám zdálo zpočátku velmi jednoduché, nakonec nám to trvalo více než rok a zdaleka nemáme všechny. V současné době se k nám připojili dva mladí studenti z Hradce Králové a paní z Ústí nad Labem, sami se chceme vrhnout na Plzeň. Samozřejmě budeme rádi za každé další posily z regionů, není v našich silách objet celou republiku.
Kolik staveb na území Prahy jste zatím vypátrali a zdokumentovali na vašem webu?
Na našem webu je dnes přes dvě stovky pražských staveb a urbanistických celků. Naši kartotéku postupně rozšiřujeme o fotky a informace o stavbách. Zdaleka jsme nezmapovali všechny stavby období 1948-1989, zaměřili jsme se primárně na ty architektonicky cennější.
Z let 1948-1989 si lidé vybaví jako architektonické styly nejspíš socialistický realismus 50. let a pak brutalismus let šedesátých. Jaké další proudy můžeme v té době sledovat? Můžete uvést třeba typické stavby z těchto období?
Stylů a vlivů se projevilo v architektuře období 489 mnoho a často se vedou dlouhé debaty, k jakému stylu by daná stavba vlastně měla být přirazena. V zásadě lze říci, že padesátá léta patřila výhradně sorele a doznívajícímu funkcionalismu. Charakteristickou stavbou padesátých let bude určitě hotel International v Podbabě, který lze opravdu označit nálepkou socialistická stavba, nemůžeme ale zapomenout na skvěle řešené urbanistické celky tohoto období, jako je ostravská Poruba nebo plzeňské Slovany. Po velkolepém úspěchu Československa na výstavě Expo 58 se v Československu začal rozvíjet takzvaný bruselský styl, typickým zástupcem je například nádraží v Havířově nebo pražský Parkhotel. Šedesátá léta byla celosvětově silně ovlivněna futuristickým myšlením architektů, fascinace vesmírem se vepsala do stylu high-tech, ve kterém je postaven soubor staveb Transgas na Vinohradech nebo obchodní dům Kotva od manželů Machoninových. Období normalizace už nebylo v architektuře tak plodné, dostavovaly se projekty ze 60. let, citelný byl vliv postmoderny, jako ikonickou stavbu tohoto období vnímáme dům ČKD na Můstku od Aleny Šrámkové nebo Novou odbavovací halu hlavního nádraží od téže autorky.
Brutalismus je pro mnoho lidí asi nejméně snesitelný. Jak byste se ho pokusili před obyvateli města, kteří s ním „musí“ žít, obhájit?
Poradili bychom jim, ať se na brutalistní stavby zkusí podívat jako na bojovníky proti socialismu, sami představitelé komunistické moci se brutalistními a high-tech stavbami příliš nechlubili, protože si uvědomovali, že působí příliš „zápaďácky“. Brutalismus byl vlastně závan západního stylu života v šedi socialistického marasmu.
Brutalismus samozřejmě není jen záležitost Československa. Měl ale na našem území nějaká specifika oproti zahraničí?
Brutalismus je paradoxně výdobytek Západu. V ryzí podobě se u nás prakticky nerealizoval. Československý brutalismus byl jemnější, především díky tomu, že architekti nenechávali fasády domů čistě betonové, ale doplňovali je například umělecky pojatým keramickým obkladem nebo jinými materiály, které stavbu polidšťovaly. Specifické je taky prolínání stylů v rámci jedné stavby. Často můžeme brutalistní stavbu označit také za strukturalistní nebo high-tech.
Transgas: Zpečetil se osud brutalistní perly Prahy? >>>
Řada budov je dnes ohrožena demolicí, velkým tématem je momentálně třeba Transgas, o špatné péči a postupném prodeji se mluví léta v souvislosti s hotelem Thermal v Karlových Varech. Proč myslíte, že novodobí vlastníci uvažují o demolici objektů? Je to jen proto, že nevidí jejich architektonické kvality, nebo je třeba rekonstrukce a údržba často naddimenzovaných staveb nákladná (viz nedávno zbořený hotel Praha)?
Obecně si myslíme, že budovy postavené za socialismu jsou pro developery snadným terčem. Laická i odborná veřejnost se za ně nepostaví tak jednoznačně jako za secesní nebo funkcionalistickou stavbu, demolici si pak developer nemusí tak tvrdě obhajovat. Domy navíc často stojí na velmi lukrativních pozemcích, ze kterých chce investor maximálně profitovat, a ze stávající budovy by nezískal potřebný počet metrů čtverečních k pronájmu. Mnohdy se do staveb za dobu jejich existence neinvestovala ani koruna a náklady na rekonstrukci pak přirozeně převyšují cenu za novostavbu.
Na vašem facebookovém profilu v poslední době přibývají příspěvky ze Slovenska. Jaké zajímavé stavby jste zatím viděli tam?
Slovenské stavby jsme chtěli prozkoumat už dávno a teď se nám podařilo podívat se na ty bratislavské. Nejvíc asi obdivujeme práci Vladimíra Dedečka, jeho budovu Národní galerie považujeme za jednu ze světových ikon brutalismu. Zaujal nás televizní vysílač Kamzík, hotel Kyjev, most Národního povstání, budova Slovenského rozhlasu, která čeká na prohlášení za kulturní památku a mnoho dalších.
Nyní dokončujete mapu staveb 489. Kde a kdy ji fanouškům architektury představíte?
Ke tvorbě tištěné mapy staveb období 489 nás inspirovaly mapy brutalismu Londýna a Paříže, říkali jsme si, že Praha by si takovou mapu také zasloužila. Vznikla tedy mapa s názvem Brutální Praha, kterou se chystáme představit a pokřtít 19. 10. 2017 v 18.00 v provozní budově Nové scény Národního divadla. Křest chceme pojmout jako neformální setkání fanoušků architektury období 489 a zástupců odborné veřejnosti. Na akci bude možné zhlédnout speciální audiovizuální projekci Jana Šrámka na téma architektura a poslechnout si kapelu Sítě.
Najděte ve svém okolí zajímavou stavbu z let 1948-1989 na:
www.facebook.com/architektura489
