Kdyby se pilot turbovrtulového letadla vloni 24. června proplétal mezi vrcholy Karákóramu v severním Pákistánu, musel by si promnout oči. V osmitisícové výšce by nad sebou zaznamenal muže v kulichu zavěšeného v podivném pytli pod křídlem. Antoine Girard, letos šestatřicetiletý učitel informatiky, alpinista a expert na výškový adrenalin, totiž dokázal na svém paraglidu vystoupat výš než kdokoli před ním. A vlastně nešťastně šťastnou souhrou okolností.
Celá impozantní cesta bivakového létání začala nepřekonatelnými trabli s vízem Girardova kolegy Nelsona De Freymana pět dní před plánovaným startem. „Podnikl jsem pár tripů sólově, ale vždycky jsem na to byl mentálně připravený,“ uvažuje Girard. „Nebylo lehké rozhodnout se v tak krátkém čase, že do toho půjdu sám.“ Nakonec se odhodlal a vyrazil pěšky do hor z pákistánského Skardu. Na zádech jen stan, jídlo na sedm dní a složené křídlo, všechno v batohu o váze necelých 32 kilogramů. Ideální výbava na bivakové létání – nicméně ve velehorách jde máloco podle plánu a Girard se o tom přesvědčil hned dvakrát.
Světový rekord
Nejdřív ho bouře zdržely na svazích Nangáparvatu celých 60 hodin. „Byl jsem pořád ve stresu, protože zásoby jídla se tenčily a já netušil, jak dlouho ještě budu čekat. Nemohl jsem ani utéct, protože jsem byl na ledovci a nevedly tam žádné cesty. Další problém jsem měl blízko Búni, 50 kilometrů od afghánské hranice. Tam jsem zažil nejhorší bouři mého života. Ležel jsem ve stanu ve výšce 5000 metrů a přinejmenším čtyři blesky uhodily blíž než 100 metrů ode mě.“ Když provozujete bivakové létání ve velehorách, musíte počítat s tím, že někdy nebude kde přistát a že vám počasí občas nedovolí vzletět. Girard tak letěl nad špičatými ledovcovými poli, divočinou obydlenou medvědy, vlky a sněžnými leopardy, aby nakonec dokázal to, co nikdo před ním – přeletět osmitisícovku.
Když plachtil kolem Broad Peak, dvanácté nejvyšší hory světa, uvědomil si, že složité termiky ze skalnatých svahů by ho mohly vynést ještě mnohem výš. Během stoupání se snažil zprovoznit kyslíkový přístroj, ale protože zapomněl připojit hlavní trubici, zůstal nefunkční. Takže se mu mimoděk podařilo pokořit světový rekord – vystoupal nejvýš a dýchal stejný vzduch, který ho nesl. „Druhý den jsem si pořád ještě myslel, že to není možné, a byl jsem vděčný za omrzlé prsty, které mi připomněly, že to nebyl jen sen.“
Faktaz křídla:
- Už v roce 2004 Girard dosáhl vrcholu ČhoOju, roku 2006 v sólovýstupu úspěšně zdolal K2, na BroadPeak vystoupal v letech 2008 a 2009, G1 a G2 zvládl v roce 2008 – kromě toho zlezl spoustu vrcholů Alp.
- Během přeletu mu nepřálo počasí, a když se zlepšilo, musel se vrátit, ačkoli by mohl pokračovat ještě deset dní. „Měl jsem omrzlé a oteklé všechny prsty, takže už jsem nebyl schopen ovládat zipy stanu, spacího pytle ani oblečení.“
- V rekordní den Girard uletěl 120 km. Příští ráno opustil hory, aby si nechal ošetřit omrzlé prsty, a vydal se na cestu domů, do francouzského Valence.
