Seychelské ostrovy: Malý ráj plný pekelných cen a neosobního luxusu

Seychelské ostrovy: Malý ráj plný pekelných cen a neosobního luxusu Zdroj: Profimedia.cz

Kdysi byla tato oblast jen zastávkou pirátů, kteří tři velké a sedm menších ostrůvků pojmenovali Tři bratři a sedm sester.
Žulové balvany uprostřed zeleně a vody jsou zde větší atrakcí než luxus hotelů.
Sochy lidí se zvířecí hlavou symbolizují lidský charakter, říká italský řezbář.
Seychely proslavily gigantické želvy, kterých je tu pětkrát více než na Galapágách.
Seychelské ostrovy
13
Fotogalerie

Seychelské ostrovy: Malý ráj plný pekelných cen a neosobního luxusu

Uprostřed luxusního hotelu Plantation Club je obrovský bazén s tyrkysovou vodou. Kupodivu zeje prázdnotou. Kolem něj se na lehátkách povalují znudění turisté. Jen pár metrů od bazénu je nádherná pláž jako z knih o rajských místech světa, ale ani ta se netěší velkému zájmu. Důvod je prostý: Seychely navštěvují lidé, kteří si potřebují prostě pouze oddechnout. Nic víc. Ostrov však nabízí mnohem víc! Stačí jen vstát z lehátka...

Zážitkem je pro našince už jen samotná cesta z letiště do hotelu. Seychelské silnice jsou neuvěřitelně úzké a navíc samá zatáčka, a jako by to nestačilo, vedou nad hlubokými roklinami. Dokud jste na cestě jediným dopravním prostředkem, neuvědomíte si závažnost problému, ale v momentě, kdy se náhle z protisměru řítí jiné vozidlo, člověku ztuhne v žilách krev. Autobus jedoucí v protisměru zůstane stát na krajnici a dává nám přednost. Náš se milimetr po milimetru doslova plazí vedle něj do levotočivé zatáčky a já s hrůzou hledím na pár centimetrů silnice, jež nás dělí od pádu do rokliny.

Dopravní nehody tu jsou ale výjimečné a podobné je to i s kriminalitou. „Vraždu jsme tu měli v posledních deseti letech možná jednu, a i to je rarita!“ spokojeně se směje pan Ramkalawan, který se svou rodinou žije na hlavním ostrově Mahé. „Ani krádeže vám u nás nehrozí,“ upřesňuje a dodává, že hlavním důvodem je vysoká životní úroveň domorodého obyvatelstva. „Na Seychelách nikdo není chudý!“

A to je pravda. Nikde neuvidíte bídné chatrče ani žebráky, dokonce ani prostitutky. Zdravotnictví i vzdělání je zadarmo. Turismus vydatně živí státní pokladnu a vláda chce, aby to tak zůstalo i nadále. Proto jsou Seychely drahé. Kilo pomerančů stojí 180 korun, noc v průměrném hotelu rovných šest tisíc. Seychely schválně drží cenovou laťku vysoko, aby odradily chudé batůžkáře a zůstaly magnetem pro boháče v oblecích od Versaceho. Díky nim se má národ dobře a ostrovy si udržují status luxusní země.

Deset tisíc za kokos

Je pravda, že Seychely vás nepřekvapí městy prošpikovanými obchody, restauracemi a zábavními nočními podniky, ale to vlastně ani není prioritou. Ta spočívá v jedinečnosti přírodních úkazů. Fakta hovoří za vše - Seychely proslavily zejména nevšední žulové balvany, gigantické želvy, kterých je tu pětkrát více než na Galapágách, a v neposlední řadě i plod kokosovníku „Coco de Mer“, známý svým erotickým tvarem, připomínajícím ženské lůno.

Tento největší ořech na světě není na rozdíl od běžného kokosu jedlý a jeho masivní plody dozrávají velmi pomalu. Pokud si myslíte, že na vás spadne z každé palmy, mýlíte se! Aby se vaše iluze proměnila na realitu, musíte se vypravit na romantický ostrůvek Praslin, kde v přírodní rezervaci palmy s těmito pozoruhodnými ořechy rostou. Jsou ale velice vzácné a patřičně drahé. Cena jednoho tohoto přírodního skvostu se pohybuje od 1600 rupií, což je v přepočtu téměř deset tisíc korun. Nedivte se: pokud by byly zdarma, už byste tu dávno nenašli ani jeden. Zato netopýrů, kteří tu visí z každé palmy, těch je tu věru požehnaně! Každý podvečer uvidíte na obloze houfy okřídlenců, z nichž mají místní zemědělci těžkou hlavu. „Kdysi jsme exportovali mango ve velkém, ale dnes to už nejde - ta okřídlená havěť nám sežere čtvrtinu úrody!“ stěžuje si Sedi Jordain, pěstitel mangovníků.

Tady jste král

Kdysi byla tato oblast jen zastávkou pirátů, kteří tři velké a sedm menších ostrůvků pojmenovali Tři bratři a sedm sester. V listopadu 1742, když francouzský námořní kapitán Lazare Picault připlul na sousední ostrov Mauricius, uviděl na obzoru Seychely a o svém objevu ihned informoval generála Mahého de la Bourdonnaise, po němž pojmenoval i největší z ostrovů.

Po Picaultovi zdědil jméno jihozápadní záliv Baie Lazare. Malebný přírodní amfiteátr uprostřed divočiny je vskutku nádherný: třpytící se bouřlivé tyrkysové moře, do něhož se noří zelené hřívy palem... Najdete tu veškerý komfort - luxusní hotel, bary a restaurace, internetové kavárny, butiky se suvenýry, saunu, fitness centrum i půjčovnu sportovního vybavení. Kamkoli vkročíte a cokoli budete dělat, vždy vám budou po ruce zaměstnanci hotelu. Sotva si u švédského stolu naberete langusty, objeví se u vás pikolík, který vás doprovodí k vašemu stolu. Další vám úslužně přisune židli, třetí podá pečivo, čtvrtý nalije kávu, pátý na všechny dohlíží, šestý kontroluje pátého... Prostě - tady je návštěvník král. Pro cizince se šekovou knížkou v kapse a autem plným zavazadel je tu pohotový a dokonalý turistický servis. Služby jsou spolehlivé až neuvěřitelně. Obsluha zdvořilá, pravdaže zcela neosobní, téměř až lhostejná. Na Seychelách vás vždy a všude bezchybně obslouží - jako nikde jinde, ale přitom si nedají námahu zeptat se vás, zda vám chutnalo, nebo či jste spokojen. Na jiných ostrovech v Indickém oceánu jste skutečným hostem - tady jen pocestným, který má peníze.

Co je dobré a co zlé?

„Opustil jsem hory pod Alpami a přišel jsem do země kamenů, abych tu našel svůj ráj,“ čtu na dveřích uměleckého ateliéru Itala Antonia Feliceho. Čiperný šedesátník žije na Mahé už šest let. Svůj dům i nápaditý ateliér doslova přilepil na masivní žulové balvany a s oblibou vítá každého, kdo je na jeho filozofii a výtvory zvědav. Antonio mi ochotně ukazuje okna s mříží ve tvaru pavučiny, jídelní stůl, z něhož „vyvěrá“ voda na opláchnutí rukou, i sochy s lidským tělem a hlavou zvířat, symbolizující lidský charakter. „I Seychelané jsou jen lidé. Najdeš mezi nimi lvy, straky, opice, kohouty, osly i hady... Ale co je dobré a co je zlé? I od zlého se lze učit!“ vysvětluje zaníceně dřevořezbář.

Kosmopolitní Seychely jsou koktejlem ras a národů, jejichž kořeny sahají do Afriky, Evropy i Asie, přičemž každý hovoří až třemi jazyky - anglicky, francouzsky a kreolsky. Tu sem přinesli přistěhovalci z Madagaskaru, stejně jako gastronomické speciality. Seychely se těší nejbohatším úlovkům ryb a mořských plodů, a to je důvodem, proč vám na každém kroku servírují langusty, chobotnice, humry nebo tuňáka.

Optimismus mě přešel, když jsem zjistila, že s sebou nemám krém na opalování. Tady, nedaleko rovníku, slunce svítí téměř kolmo, a proto bez ohledu na to, zda stojíte nebo sedíte, vás opálí stejnoměrně zepředu i zezadu. Nakonec mě zachránili místní rybáři. „Natři se kokosovým mlékem, to tě před sluncem ochrání nejlépe!“ A tak se nechávám inspirovat lidmi, pro něž je rakovina kůže úplně neznámým pojmem.

Líbánky v luxusním stylu

V posledním období se Seychely staly oblíbeným terčem párů, jež sem přicházejí strávit líbánky. Mnozí si dokonce své ano řeknou právě tady. Svatba v tomto prostředí je vskutku nezapomenutelným zážitkem. Ale stejně jako vše ostatní i svatební obřady jsou tu jen pro ty, co na to mají peníze. Hodně peněz.

Stávám se svědkem pompézní svatby mladého Inda a jeho šarmantní nastávající. Zajistili si celou hotelovou jídelnu, takže my turisté se musíme uskromnit a večeříme v restauraci. Vše se nese v honosném stylu: stoly a židle jsou pokryty saténem, přes dvě stě pozvaných hostů přijíždí v limuzínách. Zlatem obtěžkané dámy a jejich hrdí manželé vystupují z aut značek Bentley a Maserati, a přinášejí novomanželům dary v hodnotě tisíců dolarů. Připíjejí si nejdražším šampaňským a veselí se až do rána. S troškou závisti je zpovzdálí sleduji. Tak jako mně spadla čelist i mnohým dalším evropským „boháčům“, kteří si vybrali Seychely proto, aby si dokázali, jak jsou bohatí. Seychely jim ukázaly, jaká je pravda.


Tipy na cestu

  • Platí bezvízový styk pro všechny druhy pasů. Doporučuje se před cestou ověřit u zastupitelského úřadu Seychel, zda se podmínky pro přicestování nezměnily.
  • Je nutno předložit zpáteční letenku a prokázat dostatečnou finanční hotovost pro cestu a pobyt.
  • Vstup do země je možný letecky přes letiště Mahé a lodní dopravou přes přístav Victoria-Mahé.
  • Kurz je pět seychelských rupií za jeden dolar . Na černém trhu je to až devět rupií za dolar. Ale pozor, nekupujte zbytečně velkou částku rupií! Zpátky na valuty už vám je nikdo nevymění.
  • Zima s nepříjemně studeným větrem trvá na severozápadě od října do března, na jihovýchodě od května do září.
  • Cestovat po ostrově Mahé je nejlépe pravidelnou autobusovou dopravou.
  • Voda z vodovodu je všude pitná a hygienicky nezávadná.
  • Sehnat alkalické baterie do fotoaparátu je tu velký problém, proto si jich vezměte zásobu z domova.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: