Výlety do Drážďan na trhy a nákupy patří už léta mezi české předvánoční stálice. Stále více lidí však začíná vyhledávat spíš poklidnou romantiku adventních Krušných hor, respektive jejich německé části – Erzgebirge. Pojďte se také ponořit do světa svítících andělů a horníků, pohyblivých betlémů a dřevěných panáčků s dýmajícími fajfkami.
Cesta do německého Krušnohoří strmě stoupá kolem povrchových dolů a dýmajících elektráren. Jen kousek za Chomutovem ale přijdou první smrky, za chvíli husté lesy – a sotva se člověk přehoupne přes hranici, ocitne se na rozsáhlé náhorní plošině s loukami, smrčinami a řídce rozesetými vesnicemi s upravenými zahrádkami a typickými černými slídovými střechami. Mraky tu bývají tak nízko, že máte pocit, že stačí natáhnout ruku a přitáhnout si je k sobě. Oblast leží poměrně vysoko, 800–900 metrů nad mořem, a tak zimní idylku zpravidla dolaďuje hustá zimní přikrývka, která z Krušnohoří dělá ráj pro běžkaře – a také ty, kteří chtějí nasát jedinečnou předvánoční atmosféru, v klidu a bez davů turistů.
Na Santu zapomeňte
Německá strana hor byla podobně jako ta česká hojně osidlovaná od 12. století, kdy tu začala těžba stříbra, mědi a dalších kovů. Po šichtě horníci zkoušeli nejrůznější náměty ze své každodenní práce tesat do dřeva. Od 16. století ale těžba upadala, místní si museli hledat nové živobytí a z řezbářského koníčka se pro mnohé z nich stalo řemeslo. K předmětům denní potřeby, jako jsou dřevěné talíře, záhy přibyly hračky a ozdobné předměty. Zdejší lidé jsou tradičně silně křesťansky založení, a tak časem v jejich tvorbě převážily církevní a hlavně vánoční dekorace. Hrdost a konzervativnost místních zároveň vedly k tomu, že tak jako nemá v Německu obdoby zdejší huhlavé nářečí, je jedinečná i zdejší výzdoba – přísně se drží tradičních motivů i postupů. Většina domků spolu tak přes svátky dokonale ladí, na svítícího Santa Clause tu narazíte jen opravdu výjimečně.
Pokud se do Erzgebirge vypravíte před první adventní nedělí, možná v některém z oken zaslechnete zpěv koled „‚s Raachermannel“: „Rok se s rokem sešel a je tu zas advent. Na půdě se budí chlapík. Pojď, vstávej! Jdi dolů do obýváku a stůj, kde máš stát. Brzy to vypukne! Vyfoukni kouř ven.“ Zdejší děti ji dodnes zpívají, když z půd snášejí krabice s vánočními dekoracemi. Čestné místo v bednách zaujímají právě dýmající mužíci, kouřníci nebo zkrátka „Raachermannel“, jimž je koleda určena. Jde o dřevěné figurky složené i z několika desítek součástí, které jsou uvnitř duté. Když se do jejich „břicha“ vloží zapálený františek, vypuzují ven – zpravidla prostřednictvím fajfky – voňavý kouř. Berou na sebe většinou podobu lesníků, myslivců a dalších místních zaměstnání, sněhuláků či vánočního muže, který podle německých tradic přináší na Štědrý den nadílku.
V oknech stávají vedle svícnů ve tvaru andělů a horníků. Na hornictví odkazuje i zdejší vánoční evergreen, jehož variace dobře známe i v Česku – svícny ve tvaru zdobeného oblouku, takzvané Schwibbogen, které mají svým tvarem připomínat vstup do štoly. „Horníci chodili do práce ještě za tmy a vraceli se, až když už se setmělo. Světlo uchovávané v podobě Schwibbogen jim pomáhalo nepropadat depresi,“ říká průvodce Wolfgang Süß z místního hornického muzea ve Frohnau.
Kam za horníky a anděly
Na zmíněné ozdoby přes Vánoce v Krušných horách natrefíte prakticky v každém okně, pokud byste se ale chtěli pojistit a prohlédnout si je v koncentrované podobě, zajeďte do města Seiffen, jednoho z epicenter krušnohorského dřevořezbářství a také sídla krásného muzea hraček. Ve třech patrech si tu kromě zmíněných předmětů v tisících různých provedeních můžete prohlédnout i třeba oblíbené vánoční stromečky vyráběné z hoblin, zdobené louskáčky na ořechy nebo další tradiční kousek – otočný dřevěný svícen ve tvaru pyramidy, poháněný teplem ze svíček. Ten vystavený v seiffenském muzeu má víc než šest metrů.
Pyramidy a ozdobné oblouky jsou k vidění i ve většině zdejších vesnic a samozřejmě na adventních trzích. Mezi nejhezčí patří ty v Annabergu, Schwarzenbergu, Freibergu, Seiffenu či Olbernhau. Na mnohých lze návštěvu načasovat na okázalé hornické přehlídky a hornické průvody. Případně lze zazvonit u kterékoli řezbářské dílny a nahlédnout řemeslníkům při práci přímo přes rameno.
Husa pro štěstí
Pokud byste chtěli atmosféru nasávat nejen očima, ale i žaludkem, dejte si v některém z pekařství či na trzích tradiční vánoční štolu – obdobu české vánočky, plněnou marcipánem a důkladně obalenou v cukru. Má symbolizovat Ježíška zavinutého v bílých peřinkách. Vyzkoušet můžete i různé variace na štědrovečerní hostinu nazvanou „Neinerlaa“, což lze volně přeložit jako „Devítichodí“. Jde o talíř sestávající z devíti různých pokrmů, které se v jednotlivých rodinách různí. Ty nejčastější složky Neinerlaa mají navíc symbolický význam: opečená klobása přinese srdečnost a sílu, kyselé zelí zdraví v novém roce, čočka zajistí peníze, bramborové knedlíky (Klöße) zase bohatství, husa, vepřová či králičí pečeně je pro štěstí, kompot pro radost ze života, chléb a ořechy máčené v mléce mají zajistit sílu rodiny, kompot z celeru plodnost a chléb se solí pohostinnost.
Právě štola může být i vhodným suvenýrem z předvánočního Krušnohoří, stejně jako zmiňované řezbářské výrobky. Jen pozor, v posledních letech jim zkoušejí konkurovat laciné čínské výrobky, které poznáte tak, že dýmající panáček, jehož výroba jinak trvá dva tři dny, najednou stojí pod patnáct eur. Nejcennějším „suvenýrem“ z návštěvy předvánočního Krušnohoří je ale vzpomínka na svérázný a tak trochu izolovaný kraj, v němž se setměním ožívají ve všech oknech horníci a andělé.
Řezbář z Krušnohoří
Svalnatý padesátník Karl-Heinz Weber z Hohndorfu patří mezi stovky profesionálních krušnohorských dřevořezbářů. Řemeslo se u nich v rodině dědilo z otce na syna.
Které motivy se nejlépe prodávají?
Podnikám od roku 1990 a zpočátku místní zájem o ručně vyřezávané věci ani moc neměli, kupovali hlavně levnější věci dělané na soustruhu a potom z Číny. Vyřezával jsem pro různé obchody, kde šly nejvíce na odbyt postavičky pro vánoční pyramidy – dřevorubci, myslivci, srnky. Kolem roku 2000 se to změnilo, zdejší lidi se zase začali masově o ruční práci zajímat.
Co se tehdy stalo?
Asi že po sjednocení Německa místní více zbohatli. Tak, jak to tu dřív bývalo zvykem, začali zase kupovat řezané figurky pro narozené děti – anděly pro holčičky a horníky pro chlapečky. Dříve býval život v Krušnohoří hodně tvrdý, tuhé zimy, málo jídla a vysoká dětská úmrtnost. Ty dvě postavičky se tu stavěly za každé živé dítě do okna, aby horníci, když se vraceli ze šichty, hned viděli, zda doma najdou všechny potomky v pořádku. Vedle andělů a havířů se kolem toho roku 2000 začaly hodně prodávat i ručně řezané betlémy a obloukovité svícny. Dnes je v Krušných horách prakticky v každém okně nějaká ozdoba. Lidi mají víc peněz, mohou si to dopřát – taková pyramida vyjde na několik set eur.
Dá se tu řezbářstvím dobře uživit?
Ujde to, musel jsem si ale navyknout na větší pružnost. Vyřezávám dnes na přání cokoli – sošky k narozeninám, zábradlí, reklamní předměty. Roste nám nicméně konkurence v podobě soustruhů a také dřevěné tekuté hmoty, která se například v Číně odlévá do forem a vypadá pak jako dřevo, laik to mnohdy ani nepozná.
Jak dlouho trvá výroba jednoho dýmajícího panáčka?
Jeden den si připravuji hrubou hranatou šablonu, potom to vyřezávám nahrubo, pak najemno a maluji – celé to trvá kolem tří dnů, proto také taková dvaceticentimetrová figurka stojí klidně sto eur.
