Cyklostezky mezi moravskými vinohrady jsou ideálním výletem pro milovníky vína i sportu

Cyklostezky mezi moravskými vinohrady jsou ideálním výletem pro milovníky vína i sportu Zdroj: František Zvardoň

Hrad Buchlov
Vinice v Polešovicích - oblíbená zastávka cyklistů
Vinnou révu tady znají už od 13. století
Zdeněk Habrovanský se ve Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích snaží vyšlechtit nové odrůdy.
Sklípek U Lisu ve vinné uličce v Uherském Hradišti
6
Fotogalerie

Cyklostezky mezi moravskými vinohrady jsou ideálním cílem pro milovníky vína i sportu

Muškát moravský určitě znáte, ale říkají vám něco i odrůdy vína, jako je Floriánka, Amos nebo Sevar? A jak chutnají moravská vína z malých sklípků soukromých vinařů? Poznejte kraj kolem Uherského Hradiště na kole.

Po cyklostezce z Uherského Hradiště se sem dostanete do hodiny. Slunce dopadá na kopce s révou vinnou, v dálce se pyšní Bílé Karpaty. Ve zdejší krajině se víno vyrábí už od 13. století a dodnes jsou vinice tím hlavním, co na své cestě uvidíte. Moje první zastávka je v Polešovicích.

Domov muškátu

Šlechtitelská stanice vinařská je mezi vinaři legendou. V roce 1987 dala světu oficiálně Muškát moravský. „Z něj bývá burčák nejlepší,“ říká mi Zdeněk Habrovanský. Majitel šlechtitelské stanice se prochází mezi vinicemi a pyšně ukazuje, které další odrůdy tady vznikly. Patří mezi ně Vitra, Amos, Olšava, Pola, Floriánka nebo Mery. „Můj miláček je ale Sevar,“ dodává Zdeněk Habrovanský už ve sklepě své stanice. „Je v něm cítit jih, Španělsko i okraj našeho lesa. Sevar, to je odolný divočák, který přežije všechno, i když réva kolem pomrzne. Ten vám dám, ať se vám líp píše…“

Jak dlouho trvá vyšlechtit novou odrůdu?“ ptám se ho pak uprostřed velkého skleníku. Zdeněk Habrovanský zalévá rostliny novošlechtění a začne v duchu počítat. Někdy je to i dvacet let,“ směje se. „A často je to náhoda. Než zjistím kvalitu nové odrůdy u nás ve stanici, jaké má vlastnosti, to trvá osm deset let, pak několik let zabere její zkoušení a zapsání do odrůdové knihy.“

Teď Zdeněk Habrovanský s kolegou přihlásil do zkoušek dvě nové odrůdy – Trasonia a Muskana – a říká k tomu: „Než vzorek můžu přihlásit, musím si s ním dlouho hrát. Je to prostě práce a práce. A navíc s nejistým výsledkem.“

Šlechtitelskou stanici v Polešovicích založil stát v roce 1922 a Zdeněk Habrovanský ji před dvaceti lety zprivatizoval. Dnes tady pěstuje přes 300 různých odrůd, klonů a novošlechtění. Jeho chloubou je i Štýrská terasa, odkud uvidíte široké vinné lány, ale i Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy nebo kraj u Vizovic.

Král vína a vinná ulička

Sjedu kopec, další vyšlapu a u kostela na mě čeká Jaroslav Vaďura, další vyhlášený vinař tohoto kraje. Ukazuje mi své tři sklípky, které má ve vinné uličce v Polešovicích. Jeden z nich je starý pravděpodobně 300 let a má správné aroma vinného sklepa. Dýchne na vás zvláštní atmosféra, ale nejsme ve skanzenu. Mezi vlhkými zdmi jsou moderní nerezové nádoby.

Hned za vstupem po sklepa čte Jaroslav Vaďura vinařskou báseň, která končí zvoláním „I vinohrad je stár, však rodí víno mladé“. Pak se rozpovídá o tradici, kterou drží už po několik generací. „Jsme rodinný podnik, ve kterém teď pracují i moje děti. Já sám jsem jako malý musel rodičům pomáhat ve vinohradě, i když bych radši chodil na ryby. Ale o víno se musíte pořád starat,“ vysvětluje Jaroslav Vaďura.

„Ve zdejších vinicích se lépe daří vínům bílým,“ říká mi pak na terase svého penzionu blízko cyklostezky, kde lidem připraví degustaci i prohlídku jeho moderního vinařství. Jaroslav Vaďura se vínu věnuje ve velkém, ročně vyprodukuje dvě stě tisíc litrů vína. Nejen z vlastních hroznů, ale i z hroznů nakoupených, které tady zpracovává v nově vybudovaném provozu od lisování po lahvování. V klimatizovaných halách vyrábí víc než třicet šarží vín a jejich věhlas přesáhl zdejší kraj. Vaďurův ryzlink i ledová vína sbírají ocenění po celém Česku.

Cestou vinicemi

Od profesionálů z Polešovic přejíždím další vinice směrem na sever a mířím za „malými vinaři“, kteří vyrábějí víno pro radost. Ve všech vesnicích, kterými projíždím, je jich nepočítaně. Ještě jednou si dopřeji výhled na okolní vrchy, tentokrát z 20 metrů vysoké rozhledny Floriánka (pojmenované podle jedné z odrůd, kterou v Polešovicích vyšlechtili), a sjedu přes Tučapy do Boršic, kde je svým prostředím a dobrou kuchyní vyhlášená ekofarma Na Haldě.

Cestou si užívám vinice, romantické sklípky u domů i kopce, na jejichž vrcholcích na mě vykukuje hrad Buchlov. Když pojedete kolem přehrady do Buchlovic, zastavte se na zdejším barokním zámku a projděte se zahradou. Je to oáza odpočinku před vaší další cestou za vínem. Ta moje pokračovala v Břestku, jedné z nejstarších obcí na jihovýchodní Moravě.

Břestecká muška vinná

V historickém vinném sklepě památkového domu č. 157 v Břestku sedím schovaná před horkým sluncem s Editou Martinákovou. Ve sklepě domu, který je ukázkou lidové architektury z dob během dvou světových válek, vám na požádání připraví degustaci místních vín.

Sama Edita Martináková je vášnivou vinařkou. Jako jedné z mála se jí podařilo proniknout do čistě mužského prostředí. „Když jsem na degustaci, je tam i tisíc chlapů,“ směje se Edita Martináková. Než ji ale vinaři přijali mezi sebe, trvalo to podle ní tři roky. „Víno je zajímavý nápoj, žije si svou vlastní cestou. Láká mě, kam ho jde posunout. Začala jsem s vínem ve dvaceti letech a ve čtyřiceti jsem ho zkusila vyrobit. A když jsem ho vyrobila, chtěla jsem ho prezentovat,“ popisuje Edita Martináková. Vlastní vinici nemá, hrozny nakupuje a pak doma ve sklepě víno vyrábí. Bere jí to veškerý volný čas, od října do ledna se denně věnuje vínu až tři hodiny a každý rok vyrobí asi 900 litrů.

„Vinařství vás pohltí, pořád se dozvídáte nové věci, nejde přestat. Manžel mi říká muška vinná.“ Pro Editu Martinákovou je víno vášeň. Když o něm mluví, oči jí vesele svítí a hned mě vede za dalšími břesteckými vinaři.

Cestou se ještě zastavujeme u další zajímavosti – sekvojovce obrovského, původem ze Severní Ameriky, který roste v blízkosti vinic. Se čtyřiceti metry patří mezi největší stromy v Evropě a u Břestku roste už 170 let. Vysadil ho hrabě Berchtold. Vzácný strom najdete kousek od BalonCentra, odkud se můžete vydat pozorovat zdejší kraj pěkně z výšky.

Šardonka ztratila vůni

Od sekvoje už je to jen skok k Petru Ševčíkovi, který nás vede zahradou u rodinného domu s výhledem na Chřibské kopce do svého vinného sklepa. Sám si jej postavil do tvaru rotundy a hned se s paní Editou pouští do ochutnávky. Chardonnay střídá voňavý Muškát moravský, Muškát Oliver, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé.

„Tchán dělal víno, já jsem mu vždycky pomáhal a tak se to naučil. Dnes mám svůj vinohrad, 600 hlav,“ říká Petr Ševčík. Od rotundy ještě navštěvujeme vinaře Vladimíra Malíka, který také pokračuje v rodinné tradici předávané po staletí z otců na syny. I pan Malík hned natahuje ze sudů své dobroty. „Tobě to taky nevoní. Ztratila se nám ze šardonky vůně, nevím proč,“ čichá znalecky Edita Martináková k dalšímu vzorku. „Den bez vína je jako den bez slunce,“ čtu na dveřích cestou ze sklípku.

Slunce naštěstí svítí a já od pohostinných lidí mohu přes kopec vyjet do nejslavnějšího českého poutního místa: na Velehrad do baziliky Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje. Odtud se šířila tradice vinařství do okolí. Vinnou révu začali sázet mniši cisterciáci, kteří na Velehrad přišli v roce 1205.

I na Velehradě klidně zavítejte mezi místní vinaře. Rádi vám připraví degustaci a dají ochutnat zajímavá vína, která dělají pro radost. Stejně jako ve všech vesnicích na cyklostezce. Dobrý vinař se vždy najde, a tak si i vy najděte toho svého.

Z Velehradu už je to jen skok do Starého Města a v Uherském Hradišti, kde cyklotrasa dlouhá 54 km končí, konečně můžete odložit svá kola a ve zdejší vinné uličce se pustit beztrestně do degustací. Na podzim to tady žije burčákem a vinobraním. Tak nezapomeňte ochutnat ten z Muškátu moravského.


Výlety na vinné trase

  • Modrá: V archeoskanzenu si prohlédněte opevněné sídliště z dob věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Hned vedle v Živé vodě se díky unikátnímu tunelu podívejte na život pod hladinou rybníka, kde se můžete i vykoupat. U dalších sousedů v Centru slováckých tradic se seznamte s historií vinařstvípálení ovoce a ochutnejte místní produkty.
  • Tupesy – Muzeum keramiky: Keramická výroba má na Slovácku tradici už od 16. století. Slavná je tupeská keramika, která se začala vyrábět v roce 1914. V muzeu si můžete vyrobit vlastní hrnek nebo misku.
  • Staré Město – památník Velké Moravy: Ponořte se do dávných dějin – do dob Velkomoravské říše – a prozkoumejte základy první objevené kamenné velkomoravské stavby na našem území: kostela „Na Valách“. Na víno se zastavte v jezuitském sklepení.  
  • Uherské Hradiště, vinná ulička: Uličku posázenou rodinnými vinnými sklepy najdete v Uherském Hradišti v části Mařatice. Nejstarší sklípky jsou z 18. století. Vzácná barokní stavba vinného sklepa U Lisu je jako jedna z mála celoročně otevřená.
  • Staré Město, Kovozoo: V areálu firmy na zpracování odpadů vezměte děti do starého dopravního letadla, vlaku, obdivujte zvířata vyrobená ze šrotu nebo maják a loď.  
  • Baťův kanál: Poznejte kraj kolem řeky Moravy z lodi na Baťově kanálu. Loď si můžete půjčit hned na několika místech, výlet spojit s cyklistikou nebo i návštěvou vinných sklepů.  
  • Hrad Buchlov: Hrad Buchlov sice není na trase, ale cestou se vám tato mohutná stavba na kopci hned několikrát ukáže. Jde o jeden z nejstarších hradů u nás. Jeho počátky se datují do 1. pol. 13. století. Ukrývá mimo jiné cenné přírodovědné sbírky cestovatelů a přírodovědců Leopolda a Bedřicha Berchtoldových i egyptskou mumii.