„Pokud zde něco nenajdete, pravděpodobně to neexistuje!“ upozorní mě náš průvodce na místním súku. Nedělní trh v Agádíru na atlantském pobřeží Maroka je místem, kde můžete nasát atmosféru této země – doslova!
Devadesát procent Maročanů si nemůže dovolit nakupovat v supermarketech, a tak stále nakupují především na trhu. Súk je rozdělen na několik částí a mě nejvíce zajímá ta voňavá s potravinami a kořením. Obří mísy přetékající olivami vidíte na každém kroku, čerstvá vůně tohoto důležitého marockého plodu se mísí s vůní exotického koření u stánku hned vedle. Súk má otevřeno šest dní v týdnu, pouze v pondělí je zavřeno – nejlepší doba pro návštěvu je úterý, středa nebo čtvrtek, neboť je zde nejméně návštěvníků a lépe se smlouvá. V pátek jsou modlitby, a stánky tak mohou zůstat okolo poledne i na několik hodin uzavřené. O víkendu a především v neděli je trh přeplněn lidmi k prasknutí. Sympatický prodejce mi ochotně nabízí ochutnávku několika vystavených druhů vynikajících oliv – zelené, černé, červené, žluté.
Zemědělství a jeho produkty patří k tradičním pilířům marocké ekonomiky a všechny tyto produkty na súku najdete. Obchodníci jako Omar zásobují své stánky každý den čerstvou zeleninou, ovocem a rybami od místních zemědělců a rybářů, a tak je súk prosycen vůní všemožných potravin. Nechybí ani drůbeží a jehněčí maso, rozličné druhy luštěnin, nepřeberné množství barevného koření, včetně vzácného šafránu, a to vše ve špičkové kvalitě. Přikoupil jsem trs malých, nádherně sladkých banánů.
Tekuté zlato pouště
Nejtypičtějším produktem je ale pro Maroko arganový olej – tekuté zlato pouště. Přímo v Agádíru najdete jeho výrobnu. Na kobercích v malém obchůdku sedí několik dam, před sebou mají mlýnek a za neustálého mletí plodů stromu argánie trnité (Argania spinosa), která roste pouze v polopouštních oblastech jižního Maroka, získávají arganový olej, který pomalu odkapává do přiložené nádoby. Existují tři různé metody sběru plodů, ten nejzajímavější je sběr pomocí koz, které se plody živí a z jejichž trusu se poté plody vybírají.
Arganový olej patří mezi nejdražší: na výrobu jednoho litru oleje je potřeba asi 20–30 kg plodů, což představuje úrodu asi 5–6 stromů. Má výborné kosmetické účinky na lidskou pokožku a používá se i v gastronomii. Můžete na něm buď přímo vařit a je jednou ze složek pasty zvané amlou, která se nejčastěji natírá na chleba. Chuť této pasty vzdáleně připomíná arašídové máslo a je důležitou součástí mnohých berberských snídaní.
Jak nejlépe poznat účinky arganového oleje na vlastní kůži? V lázních! S přítelkyní jsme navštívili místní hammam – tradiční lázně. Vše lze absolvovat buď v mužské, nebo ženské části, my jsme mohli jít spolu. Celá procedura začala svlečením do spodního prádla, poté nás řádně omyli a doslova z nás pomocí horké vody, černého marockého mýdla s minerálním jílem a kvalitní kessa rukavice odrbali všechnu starou kůži. Po asi půlhodince byl konec a my si šli odpočinout. Pak jsme se přesunuli o patro výše do masážního salonku, kde nám masérky za použití arganového oleje prohmátly svalstvo. Zcela očištění, voňaví a zrelaxovaní jsme po hodině a půl odcházeli z hammamu s úsměvem na tváři.
Město šafránu
Po několika dnech v Agádíru jsme vyjeli na cestu na východ přes jižní Maroko až k alžírské hranici. Ráno na nás čeká Karim, asi třicetiletý berberský průvodce. Údolím mohutné řeky Souss se směrem k městu Tarudant, známému jako „malý Marrákeš“, šplháme na náhorní plošinu sevřenou mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem do míst, kde už začíná oblast Sahary. Teplota rychle vyskočila z příjemných 25–30 °C na 40 °C.
Zastavujeme v Talíwínu. Místní šafrán patří s íránským k nejlepším na světě. Jeho sběr je dodnes prací šikovných rukou sběračů, kteří z každého květu odštípnou pouze tři malé dvou- až třícentimetrové purpurové čnělky. Náročný způsob sběru a jeho malé množství činí ze šafránu velmi vzácné a drahé koření. Nejčastěji se používá v severoafrické, španělské a francouzské kuchyni. Zakoupili jsme 2 g této vzácnosti za 70 dirhamů (asi 180 Kč), což je vzhledem k cenám v Evropě opravdu nízká cena.
Pokračujeme na severovýchod k jedné z nejslavnějších památek Maroka, pevnosti Ajt Bin Haddu, která je zapsána na Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o několik hradů, tzv. kaseb, které tvoří samostatnou čtvrť na kopci uprostřed údolí. Dříve byla důležitou zastávkou karavan na cestě do Marrákeše, dnes se jedná o čistě turistickou atrakci, kterou si v posledních letech oblíbily velké hollywoodské produkce – natáčel se zde například Lawrence z Arábie, Gladiátor, Království nebeské a Hra o trůny. V oblasti okolo této památky, především ve městě Warzazát, jsou i velká filmová studia, muzea a školy.
Tradičním pokrmem v Maroku je tažín. Jedná se nejenom o pokrm, ale také o keramickou nádobu, ve které se toto jídlo připravuje. Tažínů je mnoho a nenajdete pod tímto názvem konkrétní recept, ale spíše způsob přípravy jídla. Číšník nám tažín naservíroval v kulaté hliněné misce přiklopené poklicí kónického tvaru. Díky ní se pára vznikající při vaření nad dřevěným uhlím vrací do misky a jídlo se tak pomalu dusí. V tažínu najdete nejčastěji kuskus, rýži, brambory, zeleninu, olivy, maso a ryby.
Růžové údolí
„Co kdybychom se zastavili u mojí rodiny na čaj?“ zeptal se nás opatrně Karim. Souhlasíme, aspoň poznáme život zdejších lidí. Předtím ale chceme projet Údolím růží, ležícím severně od Kelaat M‘gouna. V jednom z obchůdků u cesty se dáme do řeči s obchodníkem. Sběrači prý každé ráno před východem slunce nebo pozdě odpoledne otrhají poupata a květy růží, které potom přinášejí v bavlněných koších na třídění. Pak se růže dále dva dny suší venku, aby se posléze dosušovala další měsíc v dobře větraných místnostech. Teplé a suché horské klima poskytuje perfektní podmínky pro dokonalé vysušení a následné zpracování růží. Vyrábějí se z nich všemožné produkty, od růžové vody přes krémy až po mýdla.
Konečně přijíždíme ke Karimově rodině. Paní domu nás zve dovnitř. Usedáme na pestré koberce v chodbě, podává se samozřejmě skvělý mátový čaj spolu s arašídy a oříšky. Příjemným rozjímáním jsme strávili zbytek dne a celé to zakončili společnou fotografií. Rádi bychom se nějak odměnili, ale berbeři považují pozvání a pohoštění za samozřejmost, a proto odjíždíme pouze se slovy díků a aspoň popovezeme otce do blízkého městečka.
Večer si už jenom odskočím vyfotit úžasnou klikatou cestu zakousnutou v soutěsce Dadès. Zde potkáváme svatebčany, kteří se sem přijeli vyfotit. Když vidím, jak se trápí s focením, poradím bratrovi ženicha, odkud je nejlepší záběr – okamžitě přichází pozvání na svatbu, ale je už příliš pozdě, a navíc se svatební veselí odehrává mnoho kilometrů daleko. Popřejeme aspoň svatebčanům hodně štěstí, uděláme několik společných fotek a rozjedeme se každý svou cestou.
Brzy ráno pokračujeme v naší cestě zpět přes soutěsku Dadès oblastí zvanou Tanalt. Místní jí říkají „kopce lidských těl“, a to kvůli fascinujícím formám skalních útvarů. Přes město Boumalne Dadès míříme dále na východ do Tinghiru a soutěsky Todra. Později odpoledne dojíždíme do Merzougy, kde na nás čeká trek přes písečné duny do pouště Erg Chebbi. Teplota ještě v pět hodin atakuje 50 °C, a tak vyrážíme o něco později. Do pouštního tábora dojedeme po hodině a půl jízdy na velbloudovi. Moha, náš velbloudář, ještě ohne a sváže velbloudům jednu přední nohu a při tom v klidu vysvětluje: „Pokud to neudělám, tak budou velbloudi ráno v Alžírsku a zpátky budeme muset jít pěšky!“
Noc v poušti
Kemp je opuštěný, a tak si pozdě do noci povídáme s Mohou a jeho kamarádem, kteří jsou s námi jediní v táboře, hrajeme hru na hádanky, učíme se bubnovat na berberské bubny, ležíme a vyprávíme si příběhy.
Hluboko po půlnoci přeruší naši pohodu silný vítr, který na nás vmžiku nafouká množství písku. Moha pouze lakonicky prohlásí: „Bez větru není Sahara!“ a otočí se na druhý bok. Pokoušíme se usnout ve stanu, ale v 35 °C a ve vydýchaném prostoru to moc nejde, proto se vracíme ven, kde sice pořád řádí vítr. Nemohu usnout, a tak si vyjdu na krátkou noční procházku pouští, lehnu si k velbloudům a pozoruji hvězdy. Ráno ještě vyšplháme na nejbližší dunu a pozorujeme východ slunce nad nekonečnou Saharou. Nasedáme na velbloudy a míříme zpět do Merzougy a přes údolí Dráa zpět k atlantskému pobřeží…
Mých 5 nej míst v Maroku
- Údolí růží na jaře – skvělé místo pro různé treky do okolních kopců, ale především zde na jaře (duben–květen) kvetou a voní nekonečné lány růží, včetně nádherných perských. Údolí má na délku asi 40 km a to nejzajímavější začíná cestou severně od městečka Kelaat M‘gouna, dále do Bou Tharar. Každoročně se tu koná festival růží. Můžete ochutnat některé z tradičních berberských pochoutek nebo poslouchat berberskou hudbu a pozorovat zvyky berberů.
- Hory a vesnice v okolí řeky Dadès, kaňony Todra a Dadès – pro mě jedna z nejhezčích míst v Maroku. Cesta se vine údolím plným malých vesniček, které vystupují z okolních masivů. Zajímavá a tradiční architektura dodává těmto vesnicím neopakovatelnou atmosféru. Řeka Dadès proměňuje nehostinné údolí v oázu plnou života a kombinace červených až hnědofialových hor a zelených pásů podél řeky je fascinující. Kousek na východ od kaňonu Dadès je kaňon Todra, kde se můžete zchladit i za parného saharského léta. Okolní útesy, až 300 metrů vysoké a v nejužších místech jenom 20 metrů vzdálené, totiž vytvářejí úžinu, ve které proudí říčka a kde najdete během celého dne stín.
- Marrákeš – úžasná architektura i atmosféra „červeného města“. Najdete zde úplně všechno, historii, modernu, trhy, hammamy i výjimečné kulinářské zážitky. Vydat se můžete například na náměstí Džama el-Fna nebo do mnoha muzeí či navštívit některý z místních velkolepých paláců. Město na úpatí Vysokého Atlasu je výchozím bodem pro výpravy do hor, pouště nebo do jiných měst v Maroku. Mnoho místních cestovních agentur startuje své výlety právě v Marrákeši.
- Trek do pouště Erg Chebbi – kdo jednou spatřil noční oblohu plnou hvězd nad pouští, ten chce toto přírodní divadlo vidět znovu a znovu! Zažijete jedny z nejpůsobivějších západů a východů slunce, jaké si dovedete představit. Večer, kromě hvězd, můžete pozorovat berbery při přípravě tradičního tažínu a později se k nim přidat při zpěvu berberských písní. Nabízí se tu i jízda na sandboardu na jedné z okolních písečných dun, které jsou k tomuto účelu jak dělané.
- Koželužny ve Fesu – historické město Fes v severní části Maroka láká na mnohé. Stejně jako v Marrákeši i zde najdete mnoho památek, paláců, mešit, univerzit i medres. Místní medina patří k jedněm z nejpůvabnějších v celém Maroku. V úzkých uličkách narazíte snad na vše, co můžete hledat, a místní obchodníci vás rádi zasvětí do tajů svého zboží. Zajímavé jsou koželužny ve čtvrti Derb Chaouwara, kde se vydělávají a barví všelijaké kůže způsobem, který se za několik staletí téměř nezměnil. Zděné kádě plné různých barviv a dalších přísad lze vidět z okolních obchodů a teras.
