Africké překvapení

Africké překvapení Zdroj: Jiří Páleníček

Atlantické pobřeží
Nejbarevnější lodě
Darovat život
Kde byl ráj
5
Fotogalerie

Přímořské srdcovky cestovatele a fotografa Jiřího Páleníčka

I když jsem při poslední návštěvě Egypta oceňoval na Dahabu stejnou měrou moře i pevninu, voda a vše, co s ní souvisí, u mě vedou. Tisíce krajinných variant břehů, majáky, přístavy a nádherné lodě všech tvarů a barev. Fuga, kterou píše oceán dohromady s přilehlou pevninou, to je něco! Na ni ani J. S. Bach nemá.

1) Africké překvapení

Sinajský poloostrov patří geograficky do Asie, ale pro mne je jako celý Egypt Afrikou. A do Afriky patří pouště a kamení. Proto mně jaro 2009 na atlantickém pobřeží Maroka vyrazilo dech. Po neobvykle dlouhých deštích rozkvetla poušť i pobřeží nad městem as-Sawíra (Essaouira), kde květy díky vlhkosti od moře vydržely podstatně déle.

2) Atlantické pobřeží

Co se díla přírody týče, západoevropskému pobřeží Atlantiku se nic nevyrovná. Norsko sice má své temné hluboké fjordy, v nichž stačí jen krůček a člověk se propadne do vikinských dob, a stejnou parádu nabídne na opačné polokouli i Nový Zéland. Ovšem nic nepřekoná evropské konce světa, tj. Finistere na západě Francie a odlehlé části Galicie s jejím pobřežím Smrti a španělským koncem světa Fisterra. Děsivé útesy, mohutný příliv, k nebi létající vlny, plejáda majáků a mechem obrostlé keltské kříže – hodně z toho nacházím na mysu Roncudo nedaleko malého galicijského přístavu Camarinas.

3) Nejbarevnější lodě

Společné kouzlení oceánu a pevniny si člověk užije nejvíc na ostrovech. Ideálním místem pro pozorování tohoto jedinečného divadla je Indonésie s více než sedmnácti tisíci ostrovy, mezi nimiž září stálice – ostrov Bali. Jeho přístav Perancak Jembrana se pro mne stal místem, jehož návštěvu nesmím vynechat. Není až tak důležité, že v 16. století zde přistál jávský kněz, zakladatel mnoha dnes proslulých mořských chrámů, jako např. Tanah Lot, já si nikdy neodpustím prohlídku jeho rybářských lodí kotvících v ústí řeky. Balijci se rybaření příliš nevěnují, považují totiž moře za sídlo zlých duchů, ale v této méně osídlené části ostrova se usadila početná muslimská a křesťanská rybářská komunita. A protože dnes rybáři při plavbě po moři dávno nepoužívají plachty, na stěžních a ráhnech mohli naplno rozvinout svou lásku k barvám a četným ozdobám. Je až neuvěřitelné, co všechno při podrobném pozorování těchto funkčních rybářských lodí objevuji.

4) Darovat život

Při návštěvě Cejlonu jsme si půjčili motorku a kopírovali pobřeží. Proto nám neuniklo několik želvích záchranářských stanic, které shromažďují želví vajíčka a starají se o to, aby se dostaly nikoliv do lidského žaludku, ale jako malé želvičky tam, kam patří, tj. do oceánu. Protože stanice potřebují peníze i na vykupování vajec od rybářů, kterým podle nepsaného práva vše z moře patří, jsou přístupné turistům, z jejichž vstupného zčásti hradí svůj provoz. Nejenom já jsem ochotně platil za to, že jsem mohl nádobu s právě vylíhlými želvátky odnést na okraj pláže a opatrně je vypustit. Byl to nádherný pocit, vidět v moři nový život, i když pouze malé procento želviček dospěje a vrátí se na svou rodnou pláž.

5) Kde byl ráj

Znovu se musím vracet do Indonésie, i když pravý ráj, který jsem kdysi na ostrovech koření Moluky našel, mizí den ode dne. Těžko něco dodat k fotce lovce perel z ostrova Bobale, kde jsem v roce 1997 byl jedním z prvních bílých turistů.