V redakci jsme byli velmi spokojeni s titulní stranou říjnového čísla, jejíž dominantou byla fotografie Martina Hájka, autora dvou článků o Nepálu, hlavním tématu vydání. Martin se nedávno do Nepálu znovu vypravil a náš dobrý pocit z obálky posunul ještě o úroveň výš.
Nebyli jsme si totiž jistí, jak autentický portrét „svatého muže“ Martin zachytil. Přece jen není neobvyklé narazit na falešného sádhua, jehož cílem je především vytáhnout peníze z důvěřivých turistů. Naše pochybnosti rozptýlila zpráva, kterou jsme od Martina dostali. Muže z titulky se mu totiž podařilo v nepálském Pašupatináthu znovu najít, a dokonce mu i věnovat výtisk magazínu Lidé a Země, který teď může používat skoro jako zrcadlo. Časopis s sebou měla členka výpravy, kterou Martin po Nepálu provázel, aniž by tušila, že využívá služeb samotného autora článku i fotoreportáže. To už zní téměř jako bakalářský příběh. A jaký životní příběh se váže k samotnému sádhuovi?
„Byla na něm vidět velká radost z mého daru,“ líčí Martin setkání. „Při rozhovoru s ním mi byl nápomocný i můj dlouholetý kamarád – průvodce po Pašupatináthu, která mě ujistil, že je tento sádhu skutečným svatým mužem, nikoli maskovaným žebrákem z Indie, kteří se pohybují především kolem náměstí Durbar v Káthmándú.“
Muž z obálky se jmenuje Shivadas Baba a je mu sedmdesát let, z toho padesát je svatým mužem. Je sice pravda, že i on vybírá od turistů peníze za to, že si ho smí vyfotit, a za ně si kupuje stále hůře dostupný hašiš, nicméně na spalovacích ghátech funguje coby jakýsi psycholog. Žije ve skalní jeskyni nedaleko ghátů a část roku věnuje cestování po horách, kde se oddává meditacím.
„Ukázal mi i další časopis a fotoknihu, které mu darovali němečtí filmaři. Ti v Pašupatináthu před několika lety natáčeli dokument,“ dodává Martin Hájek. „Bohužel jsem se dozvěděl i velmi smutnou zprávu – za poslední dva roky zemřela asi třetina sádhuů, pro něž bylo okolí ghátů domovem.“
Zažili jste podobné setkání? Napište nám o tom!
