Miluju poušť. Nevím, jak k tomu došlo, neb cestovat jsem začal proto, abych viděl moře. První pouští, kterou mi bylo dopřáno podrobněji prozkoumat, byla poušť Negevská. Před několika lety se mi poštěstilo vyrazit na 120kilometrový trek z kráteru Mitzpe Ramon a od té doby se pouští držím jako klíště. Někdo by mohl říct, že je poušť prázdná a nudná, ale já jsem ji takovou ještě nezažil.
1) Velká mešita v Samaře (Irák)
Irák nemá mezi širokou veřejností příliš dobré jméno a samotná Samarra je neklidným městem i na místní poměry. Když se ale objevila možnost lokalitu navštívit, neváhal jsem ani minutu. Tamní spirálový minaret Velké mešity z poloviny 9. století je ikonický a výstup na jeho vrchol patřil k mým malým cestovatelským snům. Cesta za ním stála rozhodně za to. Člověka stoupajícího po nízkých schodech vedoucích k vrcholu minaretu ve výšce 52 metrů nechrání žádné zábradlí a může se přidržovat pouze stěny. Výstup tak není prost adrenalinu, a to zvláště ve chvíli, kdy míjíte školní výpravu nezbedných školáků.
2) Starověké město Wádán (Mauritánie)
Největší písečnou pouští světa je s 9 mil. km2 Sahara. V jejím západním cípu se schovávají trosky starověkého města Wádán (Ouadane). Tato bývalá obchodní křižovatka mi učarovala okamžitě, jelikož tu během dvou dnů, které jsme v ní strávili, prakticky nikdo nebyl. A to jde o památku UNESCO. Měli jsme tak možnost se hodiny a hodiny toulat městem, jímž v první polovině druhého tisíciletí procházely obrovské karavany a jež bránily monumentální hradby viditelné dodnes.
3) Oáza Síwa (Egypt)
Na západě egyptské pouště, jen pár kilometrů od hranice s Libyí, se nachází oáza Síwa. Její staré hliněné město je naprosto fascinující, a přestože je třeba přežít osmnáctihodinovou jízdu autobusem z Káhiry, stojí to za to. Většina návštěvníků se v oáze otočí na den či dva, ale já tu strávil skoro týden. K vidění zde není jen staré město, ale také například úžasná Hora mrtvých s desítkami otevřených hrobů, jen kousek od centra leží v obci Aghurmi věštírna, kam zavítal i Alexandr Veliký, a pár metrů od ní najdeme Kleopatřinu studnu, nesoucí jméno po nejslavnější egyptské vládkyni, která se v ní koupala. V oáze je toho k poznání opravdu hodně a široké plantáže datlovníků i fíkovníků rostoucích všude kolem dodávají místu úchvatnou atmosféru a také tolik potřebný stín.
4) Jeskynní město Hasankeyf (Turecko)
Město Hasankeyf neleží přímo v poušti, naopak se jeho velká část nachází několik metrů pod hladinou nově vybudované přehrady Ilisu. Přesto do pouštního výběru určitě patří. Krajina kolem něj je totiž po většinu roku opravdu vyprahlá. Když jsem četl o tom, že starobylé město brzy zmizí pod vodou, bylo mi jasné, že ho navštívím. Kvůli covidu jsem ale přijel pozdě. Antický most přes Eufrat, před staletími nesoucí značnou tíhu římského obchodu směrem na východ, znal snad každý člověk, který se byť jen trochu zajímal o turecký Kurdistán. Nyní ho mohou pozorovat jen potápěči, stejně jako velkou část města. Chtěl jsem vědět, co v lokalitě zbylo, tak jsem se na začátku roku 2021 vydal na cestu. Turečtí archeologové a inženýři si dali dost práce a mnohé architektonicky významné stavby posunuli tak, aby byly chráněny před vodou, a nyní tvoří nový muzejní park. Z původní vesnice se dochoval obrovský komplex jeskynních obydlí, jež kdysi tvořily převážnou část osídlení. Přes prvotní nevoli k celkovému projektu jsem nakonec mezi jeskyněmi, starobylými mešitami a domy strávil skoro celý den. Byli jsme tam jen tři turisté, jinak nikde nikdo. Místo má neuvěřitelnou atmosféru a v březnu bývá nádherně zelené. Úchvatný výhled, úžasná atmosféra i v hlavě hlodající morální dilema kolem vodního projektu – místo jako stvořené k rozjímání.
