nahoru

Akademie Lidé a Země: Království nekrálovství

Tomáš Beránek 28. srpna 2022 • 06:00
Cedule na vstupní bráně do království Mustang
Cedule na vstupní bráně do království Mustang
• foto: 
Profimedia.cz

Po celém světě existuje několik území nevelké rozlohy, kterým vládne místní panovník, ale na rozdíl od soukromých minikrálovství, která se snaží o svoji velkou popularitu, se o těchto „královstvích nekrálovstvích“ ví jen málo nebo vůbec nic. Turisté, kteří se ocitnou na jejich území, bývají často zaskočeni jejich svébytnými zákony.

Výjimkou, o níž se píší knihy a natáčí filmy, je snad jen království Mustang ležící za hlavním himálajským hřebenem v severním výběžku Nepálu, jehož charakter je mnohem bližší Tibetu než státu, pod nějž oficiálně náleží. Království v srdci velehor vzniklo již koncem 14. století a díky izolovanosti i obratné obchodní strategii si relativní samostatnost uchovalo až dodnes. Během nepálsko-tibetské války roku 1790 se přidalo na stranu Nepálu a od té doby je do něho začleňováno. Když se v roce 2008 Nepálské království stalo republikou, ztratil Mustang svou autonomii a jeho současný panovník Džigme Dordže Palbar Bista, pětadvacátý mustangský král v přímé linii, si ponechal pouze ceremoniální funkce.

Zahraniční turisté mohou navštěvovat Mustang od roku 1992, ovšem v limitovaném počtu a po zaplacení tučného permitu. Dříve dokonce bylo fotografování či natáčení videa podmíněno povolením mustangského krále, který se snažil o co nejvěrnější zachování buddhistické kultury tamních obyvatel. Dnes se však situace hodně změnila; příčinou je vybudování horské silnice spojující Nepál a čínský Tibet přes Lo Manthang, hlavní město Mustangu.

Další podobná královstvíčka můžeme při troše štěstí nalézt v Africe. Severní tok afrického veletoku Zambezi vytváří na území západní Zambie mohutnou síť ostrovů a ostrůvků. Na největším kousku pevniny žije domorodý kmen Loziů. Najímáme si člun s lodníkem a spletí vodních kanálů se pomalu prodíráme bujnou vegetací. Dlouhý čas plavby si krátíme pozorováním ptactva na březích, mezi nímž dominují pestrobarevné druhy ledňáčků. Přistáváme na travnatém břehu s nedaleko stojícími rákosovými chýšemi.

Dříve než všichni stačíme vystoupit na břeh, přibíhá svalnatý černoch v tričku s výrazným nápisem I‘VE GOT A POWER. Původní domněnku, že je díky robustní postavě nadán fyzickou silou, musíme rychle změnit na moc politickou. Domorodec zřejmě vykonává funkci imigračního úředníka a už z dálky křičí: „Nevystupujte z lodi, dokud nezkontroluji vaše víza!“

Našim nechápavým obličejům posléze vysvětlil, že se chystáme vstoupit na výsostné území krále Loziů a že k tomuto kroku potřebujeme mít vízum.
Jelikož ho nemáme, nesmíme na ostrov vstoupit a je nutné plout zpět a vízum si obstarat.

Tímto kuriózním způsobem jsme se dozvěděli o existenci přísných pravidel vstupu do samozvaného Lozijského království, o němž se nebohý turista moc podrobností nikde nedočte. S roztrpčeným pocitem plujeme zpět, aniž bychom z utajovaného královstvíčka viděli víc než břeh a z dáli také prosté chatrče. Dopadli jsem obdobně jako slavný český cestovatel Emil Holub, kterému zhruba před půldruhým stoletím jiný domorodý král rovněž nedovolil vstup na území horní Zambezi.

Ovšem mezi neproklamovaná království nelze zařazovat tzv. Commonwealth Realms neboli království britského Společenství. Těchto sedmnáct zemí, mezi které kromě malých ostrovních států především v Tichomoří a karibské oblasti patří i Austrálie a Kanada, je vlastně konstitučními monarchiemi a jejich oficiální současnou hlavou je britská královna Alžběta II.

Setkali jste se na svých cestách s podobnými královstvími, o jejichž existenci jste předtím neměli ani tušení? Napište nám o nich!

Tomáš Beránek




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země