I když už na cestě trávím měsíce, stále ještě se dozvídám o nových místech. Ještě vzdálenějších, ještě dobrodružnějších. Když sedím s místními v přátelském kroužku u společného ohně z jačího trusu, zapisuji si tyto myšlenky hluboko do paměti. Plánuji, objevuji, vydávám se za svým dalším dobrodružstvím. A vy se teď, prosím, seznamte s mými oblíbenými zeměmi.
1) Cestovatelská droga (Nepál)
Tuto zemi je nemožné nemít rád. Snad až na jedinou výjimku – sílící komerční turismus. Avšak za všechny ty roky cestování do Himálaje už jsem si tu vše vyladil k vlastní vnitřní spokojenosti. Mám tady svá oblíbená místa. Ať už stojím na vrcholu šestitisícové hory a v řídkém vzduchu čekám na východ slunce, nebo jen tak oddechuji v Beatles Café na břehu jezera Feva. Nepál je pro mě jako cestovatelská droga, která si mě po každé návštěvě přitáhne k sobě ještě víc.
2) Ztracený svět stolních hor (Venezuela)
Jak se asi cítil Jimmie Angel, když v roce 1937 zahlédl mezi stolovými horami vodopád vysoký 979 metrů? Přesné pocity se už asi nikdy nedozvíme. Mně však svět stolových hor z paluby malého motorového letadla učaroval tak, že jsem se vydal na vrchol jedné z nich. Do ztraceného světa nádherných národních parků, které si Venezuela naštěstí stále hlídá před okolním světem.
3) Moje vlastní divy světa (Afrika)
Myslím si, že by bylo skoupé napsat jen o jedné africké zemi. Své cesty jsem začal právě na tomto kontinentu, a pokud stále existují místa, kde člověk zažije minulost na vlastní kůži, tak je tomu právě v Africe. V té nefalšované divočině, kde se často plánuje za pochodu. A že tam mnoho věcí nefunguje? To mě na tom všem nesmírně baví. Bez toho silného koření nejistoty by to nebylo to pravé. Mám tam své vlastní „divy světa“. Madagaskarská Avenue of the Baobabs, pralesy s horskými gorilami, úchvatné safari nebo domorodí obyvatelé budou pro mě vždy výzvou sbalit svůj věčně zaprášený cestovatelský batoh a vyrazit na tento úžasný kontinent.
4) Dlouhá horká cesta (Austrálie)
Mystický zážitek od protinožců jsem si odnesl v srdci a nosím ho pořád s sebou. Nasedl jsem kdysi do auta a od bílých písečných dun na západě země jsem se podél pobřeží vydal až do samotného středu, k posvátnému pískovcovému monolitu Uluru. A i když byla v Evropě zima, mé nitro zahřívalo nejen horké australské slunce, ale i touha objevit nová místa. Nechal jsem za sebou legendární trasu Great Ocean Road a přes Sydney jsem se přesunul k největší korálové bariéře této úžasné planety. Byl to dlouhý trip a ze stanu na střeše auta jsem si to užil o to víc. Austrálie je srdcovka. Moc rád o ní vyprávím, a hlavně věřím, že se tam opět brzy vrátím.
5) Druhý domov (Švýcarsko)
K této krásné zemi mám speciální vztah. Zažil jsem tu spoustu nádherných dobrodružství a čas od času mi přijde jako můj druhý domov. Možná i proto, že je mému malému Slovensku nejblíže. Nejen geograficky, ale také podstatou. Mám tam přátele, se kterými pořádám výlety do hor i plavby po krystalově čistých řekách. Je to nádherná země, odkud je pro mě všude blízko.
