nahoru

Horské srdcovky Jakuba Freiwalda

Jakub Freiwald 24. května 2022 • 16:00
Horské srdcovky Jakuba Freiwalda
foto: Jakub Freiwald

Svou láskou k horám se nijak netajím a nedostatek zkušeností vyvažuji velkým nadšením. Přestože poslední roky trávím spíše se surfem v tropických vodách Indického oceánu, čas od času vyměním plavky za něco teplejšího a vyrazím vstříc novým dobrodružstvím. Je víceméně jedno, na jakém kontinentu, horské kouzlo je všude stejné.

1) Mount Aspiring NP (Nový Zéland)

Novozélandské hory rozhodně nepatří k těm nejvyšším ani nejobávanějším. Přesto mi během let přirostly k srdci. Svůj nejsilnější zážitek jsem měl v národním parku Mount Aspiring na Jižním ostrově. Už tomu budou skoro tři roky. Slíbil jsem si tehdy, že si dám delší trek v horách. Na týden, sám, daleko od civilizace. Taková psychická a fyzická očista se vším všudy. Na radu kamaráda jsem zvolil nepříliš známou trasu Five Passes nedaleko městečka Glenorchy. Předpověď slibovala až překvapivě dobré počasí a já bez větších příprav vyrazil. Druhý den večer se obloha zlověstně zatáhla a slunce jsem od té doby už neviděl. Zbylé tři dny jsem měl všechno včetně mapy permanentně mokré a sotva věděl, kam jdu. Z přírody podle všeho nádherné všude kolem jsem toho moc neměl a hrábl si na dno svých fyzických, ale hlavně psychických sil. Utopil jsem telefon, ztratil půjčenou celtu, zlomil jednu trekovou hůl a pochroumal si pravé koleno. Do dnešního dne je tenhle trek mým nejsilnějším zážitkem a důkazem, že hory dokážou nepřipraveného návštěvníka pořádně prověřit.

2) Mera Peak (Nepál)

Nepálskému pohoří Himálaj se často přezdívá střecha světa a majestátní zasněžené vrcholky nejvyšších hor člověku jednoduše vyrazí dech. Zatímco většina turistů míří z městečka Lukla směrem k Everestu, my se vydali opačným směrem do údolí řeky Hinku Khola a odtud až do osady Khare ve výšce kolem pěti tisíc metrů. Cíl naší cesty, vrchol Mera Peak, je odsud na dohled. Měří sice úctyhodných 6476 metrů, nejde ale o nijak technicky náročný výstup. Nikdo z naší čtyřčlenné skupiny však předtím výš nebyl. S východem slunce konečně stojíme na vrcholu a největší himálajští velikáni se před námi ční vysoko k nebesům. Únava a nedostatek kyslíku si berou svoji daň a nejradši bychom rychle pádili zpátky dolů. Než se tak stane, plníme si ještě jeden vytyčený cíl. Zahrát na vrcholu v minus 20 °C a silném větru pár písniček na tři ukulele a jednu foukačku, které s sebou celou dobu neseme. Protože výš na světě žádná skupina nikdy nehrála.

3) Piz Bernina (Itálie)

Alpy jsou sice prakticky za rohem, kromě obligátních lyžovaček v Rakousku a Itálii jsem tu zatím ale pořádně nikde nebyl. To se mělo změnit na podzim 2020. V době nastupujících restrikcí jsme s pár kamarády vyjeli do Itálie, s cílem vylézt na vrchol jménem Piz Bernina (4049 m n. m.). Až do vrcholového dne probíhalo vše hladce. V pět ráno vyrážíme z provizorního tábora na ledovci a postupujeme s mačkami a cepíny vzhůru po zmrzlém firnu. Kolem poledne nás ale zastavují hluboké závěje čerstvého sněhu. Po zralé úvaze to raději sto padesát výškových metrů pod vrcholem otáčíme a vracíme se zpátky. Vrcholu jsme nedosáhli, ovšem alespoň mám o důvod víc se do Alp zase brzy vrátit.

Jakub Freiwald




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země