Prkna, která znamenají svět. Divadlo bylo odjakživa místem, kam lidé chodili nejen za kulturou, ale také si tam potvrzovali svůj společenský status. V mnoha případech je velké divadlo národní památkou a budova samotná je stejně slavná jako herci a zpěváci, kteří v ní vystupují. Nabízíme deset zajímavých světových scén, od starověkých po moderní.
Winter Garden Theatre, Toronto, Kanada
Winter Garden je jedním z posledních dochovaných edwardiánských divadel na světě. Budovu z roku 1913 navrhl významný americký architekt skotského původu Thomas White Lamb. Promítaly se tu krátké němé filmy a konala se vaudevillová představení – druh zábavy populární zejména v USA na počátku 20. století, který zahrnoval směs speciálních vystoupení, jako je burleska, zpěv a tanec. V roce 1982 divadlo kanadské úřady prohlásily za národní historickou památku. Koncem 80. let 20. století prošlo rozsáhlou rekonstrukcí.
Palais Garnier, Paříž, Francie
Palais Garnier je jednou z nejvýznamnějších pařížských památek a mnozí ho považují za nejkrásnější místo pro divadelní představení na světě. Byl postaven v letech 1861 až 1875 a původně se jmenoval Salle des Capucines (Kapucínský sál) díky své poloze na Boulevard des Capucines. Brzy poté získal současný název, který připomíná jeho tvůrce, francouzského architekta Charlese Garniera. Divadlo má kapacitu 1979 míst a do roku 1989 je využívala také Pařížská opera. Dnes se tu konají především baletní představení.
Odeon of Herodes Atticus, Atény, Řecko
Amfiteátr Heroda Attického v Aténách je dnes jedním z nejlepších míst, kde si vychutnáte klasické divadelní představení. Toto antické divadlo nechal postavit přibližně v roce 161 n. l. římský filozof a politik Herodes Attický na památku své manželky Aspasie Regilly, která zemřela v roce 160 n. l. Půlkruhový amfiteátr má kapacitu více než 6000 míst. Původní stěna jeviště měla tři patra a byla zdobena mramorem a keramikou. Jeviště a hlediště byly vyloženy mramorem, divadlo kryla střecha z cedrového dřeva.
Victoria Theatre, Singapur
Singapurské divadlo Victoria Theatre bylo postaveno v roce 1862, kdy panorama města vypadalo podstatně jinak. Dnes je singapurskou dominantou a jeho šedobílá, neoklasicistní fasáda kontrastuje s prosklenými mrakodrapy. Původně mělo sloužit jako kulturní stánek a radnice. Brzy však kapacita přestala oběma účelům stačit.
V roce 1901 zemřela královna Viktorie a místní rozhodli, že na její počest bude vedle radnice postavena pamětní síň v palladiánském stylu s hodinovou věží uprostřed, která obě budovy spojí. Budova byla dále rozšířena v roce 1979, kdy byla k pamětnímu sálu přistavěna galerie. Stala se i sídlem prestižního Singapurského symfonického orchestru.
Palau de la Música Catalana, Barcelona, Španělsko
Palau de la Música, navržený v katalánském modernistickém stylu architektem Lluísem Domènechem i Montanerem, byl otevřen 9. února 1908. Vzhled paláce je typický pro katalánský modernismus, protože v něm převažují křivky nad rovnými liniemi, dynamické tvary jsou upřednostňovány před statickými formami a hojně je využívána bohatá výzdoba zdůrazňující květinové a jiné organické motivy. V roce 1997 byl Palau de la Música Catalana zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Palacio de Bellas Artes, Ciudad de México, Mexiko
Palacio de Bellas Artes, známý jako největší kulturní centrum v Mexiku, vznikl na místě prvního Národního divadla u příležitosti stého výročí nezávislosti Mexika na Španělsku. Problémy spojené s měkkým podložím i politické nepokoje během mexické revoluce si vyžádaly několik odkladů a stavba byla dokončena až v roce 1934. Exteriér budovy je navržen převážně ve stylu neoklasicismu a secese, zatímco v interiéru převládá art deco. V interiéru i exteriéru poznáte řadu architektonických prvků mexické kultury a také několik významných nástěnných maleb slavných mexických umělců, jako jsou Diego Rivera a David Siqueiros. Stavba je jednou z nejznámějších památek v Ciudad de México, konají se tu skvělá představení a výstavy.
Royal Albert Hall, Londýn, Velká Británie
Royal Albert Hall vznikla v roce 1871. Budova přežila dvě světové války a dnes vypadá téměř stejně jako za vlády královny Viktorie. Stavbu, původně nazývanou Central Hall, zahájil princ Albert z výtěžku Velké výstavy z roku 1851, která se konala v Hyde Parku. Když Albert v roce 1861 zemřel na tyfus, byly stavební práce pozastaveny, dokud se jich neujal Henry Cole. Tento Albertův spolupracovník na Velké výstavě v roce 1867 práce znovu zahájil. Na stavbu elipsovité budovy, inspirované římskými amfiteátry bylo použito víc než šest milionů červených cihel a 80 000 terakotových bloků. Její součástí je mozaikový vlys, který se táhne přes 244 metrů dlouhý obvod haly. Královna Viktorie se rozhodla budovu přejmenovat na Royal Albert Hall of Arts and Sciences, a to na počet svého manžela, v té době již deset let zesnulého.
Sydney Opera, Sydney, Austrálie
Sydneyská opera tvoří typické panorama australské metropole. V roce 1956 vypsala zdejší vláda mezinárodní soutěž na projekt budovy se dvěma sály – jedním především pro koncerty a další pro velké hudební a taneční produkce a druhým pro činoherní představení a další pro menší hudební akce. Architekti z přibližně 30 zemí předložili 233 návrhů. V lednu 1957 porota představila vítězný návrh dánského architekta Jørna Utzona, který zvítězil s odvážným návrhem komplexu dvou hlavních sálů obrácených k přístavu. Každá hala byla zakončena řadou vzájemně propojených panelů ve tvaru plachet, které měly sloužit jako střecha i stěna a měly být vyrobeny z betonových prefabrikátů. Vítězný návrh přinesl Utzonovi mezinárodní slávu. Výstavba, která začala v roce 1959, však přinesla řadu problémů, z nichž mnohé vyplývaly z novátorské povahy návrhu. Otevření Opery bylo původně plánováno na Den Austrálie, 26. ledna v roce 1963, ale překročení rozpočtu a stavebně-technické potíže při realizaci návrhu narušily průběh prací. Otevřena tak byla až o deset let později.
Water Puppet Theater, Hanoj, Vietnam
Jedinečné vodní loutkové divadlo pochází z 11. století, kdy vesničané organizovali zábavná představení na zaplavených rýžových polích. Zatímco stáli po pás ve vodě, jejich loutky se opíraly o dlouhé tyče a vytvářely iluzi, že se nad vodou pohybují samostatně. Dnešní představení oslovují i vícejazyčné publikum, protože staré lidové příběhy jsou vyprávěny pantomimou a operní hudbou. Doprovázejí je členové orchestru, kteří používají bubny, činely, dřevěné zvonky a flétny. Diváci zažijí atmosféru na vesnici, sklizeň, seznámí se s bájnými bytostmi a legendami. Jsou okouzleni zručností loutkářů a propracovaností loutek, mezi nimiž nechybějí draci chrlící oheň, vodníci a vodní buvoli.
Globe Theatre, Londýn, Velká Británie
Divadlo, které založil americký režisér Sam Wanamaker, otevřelo brány v roce 1997 v Banksidu na jižním břehu Temže naproti katedrále svatého Pavla. Sál s kapacitou 1570 diváků byl inspirován divadly shakespearovského období, tedy kruhový, bez střechy a s jevištěm uprostřed hlediště. Původní divadlo Globe vzniklo v roce 1599 právě pro uvádění Shakespearových her, ale v roce 1613 vyhořelo. Po následné rekonstrukci sloužilo až do roku 1642. Dnešní podoba je autentickou reprodukcí, postavenou na dubovém rámu s doškovou střechou, zvenčí obílenou vápnem. Na Shakespearově divadle Globe je fascinující vše, od historie budovy až po skutečnost, že diváci jsou vždy součástí představení, jak tomu bývalo v dobách Williama Shakespeara.
