Pando (USA)

Pando (USA) Zdroj: Profimedia.cz

Deadvlei (Namibie)
Baobabová alej (Madagaskar)
Národní park Sequoia (USA)
Bambusový háj Sagano (Japonsko)
Wistman’s Wood (Anglie)
7
Fotogalerie

Neobvyklé lesy naší planety

K návštěvě jemenského ostrova Sokotra, kde rostou unikátní fotogenické „stromy dračí krve“, není momentálně ideální situace. Neobyčejné dřeviny ale najdeme i v jiných koutech světa. Kde se můžete projít netradičním lesem nebo jeho pozůstatkem?

1) Pando (USA)

Na první pohled nepůsobí čtyřicet hektarů topolů osikovitých na území utažské rezervace Fishlake National Forest nijak zvláštně. Unikátnost se totiž odehrává pod zemí, kde stromy propojuje jediný kořenový systém. V podstatě se tedy jedná o jeden organismus, který je se zhruba 6000 tunami nejtěžším a největším na naší planetě. A také jedním z nejstarších – vědci hovoří o 80 000 letech, někteří dokonce neváhají sáhnout až k číslovce milion. Schopnost jeho obnovy se v posledních letech bohužel začala snižovat.

2) Deadvlei (Namibie)

Název „mrtvý mokřad“ napovídá, že v často fotografované hlinité pánvi už se nemnoží vůbec nic. Předpokládá se, že před více než tisíci lety tu rozvodněná řeka vytvořila mělké tůně, v nichž vyrostly akácie. Jenomže o dvě stě let později se klima výrazně změnilo a oblast vyschla. Žár byl dokonce tak prudký, že stromy vyschly dřív, než by se stačily rozpadnout. A tak se dnes můžeme kochat fantaskním pohledem na holé černé kmeny obklopené oranžovými písečnými dunami. V Namibii stojí za návštěvu i Quiver Tree Forest s živými aloemi rozsochatými.

3) Baobabová alej (Madagaskar)

Ikonickým výjevem je i stromořadí asi pětadvaceti baobabů, které lemují část prašné cesty (pouhých 260 metrů) mezi madagaskarskými městy Belon’i Tsiribihina a Morondava. Stromy dorůstají až do výšky třiceti metrů a původně se jejich koruny tyčily nad okolním hustým tropickým lesem, který se ale stal obětí rozsáhlé těžby dřeva. Popularita aleje mezi turisty vedla ke vzniku placeného parkoviště a malého informačního centra. Vyplatí se popojet ještě o sedm kilometrů dál k propleteným „baobabům lásky“.

4) Národní park Sequoia (USA)

Baobaby sice působí ve vyprahlé africké krajině impozantně, ale vedle kalifornských sekvojovců obrovských jsou to trpaslíci. V Obřím lese (Giant Forest) roste pět z deseti největších stromů světa z hlediska objemu, včetně jednoho z nejvyšších stromů planety (83,8 m), který má dokonce své jméno: Generál Sherman. Slávu si získal i padlý sekvojovec Tunelový kmen (Tunnel Log), pod nímž projíždějí auta. Naprostá většina parku je ovšem divočina přístupná pouze po svých nebo na koňském hřbetu.

5) Bambusový háj Sagano (Japonsko)

Další les j e pro změnu jedním z nejhustších. V severozápadním cípu města Kjóto se v oblasti Arašijama ve větru ladně vlní tisíce štíhlých bambusů. Pokud na stezkách mezi nimi zrovna nehlučí davy instagramových turistů, můžete se díky tomu zaposlouchat do mysticky uklidňujících zvuků. Japonské ministerstvo životního prostředí dokonce přiměly zařadit bambusový les mezi stovku akustických zázraků země.

6) Wistman’s Wood (Anglie)

Oblast Dartmoor v anglickém Devonu proslavil hrůzostrašný příběh Psa baskervillského. Není tedy divu, že se právě zde můžete projít lesem jako vystřiženým z děsivé pohádky. Koneckonců název Wistman je prý možná odvozen od místního výrazu wisht, který znamená tajuplný nebo prokletý. Dominantní dřevinou jsou roztodivně pokroucené duby, některé snad až pět set let staré. Mezi nimi se povalují mechem a lišejníky porostlé balvany. Je potřeba být opatrný, jeden z lišejníků (Bryoria smithii) je velmi vzácný.

7) Křivý les (Polsko)

Krzywy las, ležící jižně od města Gryfino, byl vysázen ve třicátých letech minulého století. Po několika letech se kmeny zhruba čtyř set borovic začaly stáčet v pravém úhlu k severu. Dnes tak svým tvarem připomínají srp. Na rozdíl od podobně zdeformovaných stromů na nejjižnějším bodě Nového Zélandu, kde je vinen silný vítr, není v případě polského lesa dodnes uspokojivě vysvětleno, proč k záhadnému ohnutí kmenů došlo. Několik teorií se samozřejmě objevilo, ale pravdu už se dovíme stěží.