nahoru

Akademie Lidé a Země: Neuznané státy

Tomáš Beránek 31. října 2021 • 07:30
Ilustrační foto
Ilustrační foto
• foto: 
Profimedia.cz

Vznik nového státu není nic jednoduchého a ne vždy se to podaří. Kterým územím se uznání jejich suverenity dosud nepoštěstilo? A jaká organizace chrání národy a státy, které nepatří do OSN?

Vyhlášením nového, nezávislého státu existuje tento nový celek de facto. Ale ještě je potřeba potvrdit jeho existenci de iure, tzn. musí jej Organizace spojených národů prohlásit členským, nebo alespoň nečlenským státem. (Česká republika jako samostatný stát vznikla 1. ledna 1993, členským státem OSN se stala 19. ledna 1993.)

Montevidejská úmluva o právech a povinnostech států z roku 1933 stanovuje, že politická existence státu není závislá na uznání jinými státy, nicméně z důvodů mezinárodních vztahů, především politických a ekonomických, je pro každý stát výhodné být uznán i ostatními státy, kterých je po zeměkouli rozeseto celkem 206. Alespoň jedním členským státem OSN bylo uznáno 203 zemí světa.

Dva státy byly uznány pouze nečleny OSN: v části Náhorního Karabachu vznikla roku 1991 Republika Arcach, kterou uznaly pouze Abcházie, Jižní Osetie a Podněstersko, jejichž postavení coby státního útvaru je sporné. Posledně jmenovaná země se v roce 1991 odtrhla od Moldavska a je uznávána jen Abcházií, Jižní Osetií a Arcachem. Území Arcachu si nárokuje Ázerbájdžán a Moldavsko pokládá Podněsterskou republiku za svoji součást.

Plný počet států světa doplňuje Somaliland, který vyhlásil v květnu 1991 nezávislost na zbytku Somálska. Uznán však nikým nebyl. Tato bývalá kolonie Britské Somálsko byla po dekolonizaci v roce 1960 spojena s Italským Somálskem v jediný nezávislý stát.

Potíže s uznáním má Tchaj-wan. Neuznává ho Čína, která ho bere jako své teritorium. Neuznání je oboustranné, jelikož Tchaj-wan neuznává Čínskou lidovou republiku a nárokuje si celé její území. Tchaj-wan, oficiálně Čínská republika, se stal poslední baštou Čankajška, vůdce Čínské národní strany (Kuomintangu), na útěku před čínskými komunisty. Ostrovu vládl až do smrti roku 1975. Tchaj-wan uznává jen 32 států.

Navzájem se neuznávají KLDR a Korejská republika. I přes rozdělení Koreje na Severní a Jižní v roce 1948 pokládají obě země celý poloostrov za vlastní. Podobně je to mezi Kyprem a Severokyperskou tureckou republikou, kde navíc Kypr není uznáván Tureckem, které jako jediný stát uznává Severní Kypr.

Kosovo se roku 1999 odtrhlo od Srbska a devět let nato vyhlásilo nezávislost; dle rezoluce OSN ale má zůstat součástí Srbska. Jeho nezávislost podpořilo 109 států světa.

Organizace pro osvobození Palestiny vyhlásila nezávislost Palestiny roku 1988. Roku 1993 uznal Izrael OOP za „zástupce palestinského lidu“ a roku 2012 rezoluce OSN zvýšila status země na nečlenský stát, čímž se Palestina stala de iure nezávislým státem, jehož území je stále pod kontrolou Izraele.

Západní Sahara vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1976, ale po několika týdnech byla okupována vojsky Maroka, které ji považuje za součást svého území. Saharskou arabskou demokratickou republiku uznává 85 států.

Jižní Osetie a Abcházie, části Gruzie, které tato země bere jako své území, rovněž vyhlásily nezávislost. Jižní Osetie v roce 1991 a uznává ji Rusko, Venezuela, Nikaragua, Nauru a Sýrie, z nečlenských států OSN Abcházie, Arcach, Podněstersko a Západní Sahara, Abcházie roku 1999. Tu kromě Západní Sahary uznávají stejné země jako Jižní Osetii.

Mezi neuznané státy nejsou zahrnuty subjekty se státním charakterem, v nichž probíhá ozbrojený konflikt a situace v nich se může aktuálně měnit. Příkladem jsou nikým neuznané polostátní útvary na Ukrajině obývané Rusy – Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika –, Islámský stát s těžištěm na území Sýrie a Iráku či Rojava neboli Syrský Kurdistán. Naproti tomu řád maltézských rytířů je nestátní subjekt mezinárodního práva, protože si nenárokuje žádné území.

Organizace nezastoupených států a národů, UNPO (Unrepresented Nations and Peoples Organization), vznikla 11. února 1991 a jejím sídlem je nizozemský Haag. Předsedá jí Karel Habsburský a sdružuje 47 členů. Ti nejsou zastoupeni na poli mezinárodních vztahů ani ve významných mezinárodních organizacích nebo jejich nezávislost není mezinárodně uznána. Členy UNPO jsou například afričtí Masajové a Pygmejové, Kurdové, Tibeťané, barmské kmeny, australští domorodci, krymští Tataři, Řekové v jižní Albánii (Severní Epirus) či maďarská menšina v Rumunsku. Organizace chrání jejich lidská a kulturní práva a hledá nenásilná řešení konfliktů, do nichž se dostávají. Členství umožňuje působení na mezinárodní úrovni.

Mimo UNPO stojí ohrožené domorodé obyvatelstvo, které si v odlehlých a těžko přístupných částech světa doposud zachovává svůj tradiční způsob života. Jde asi o 180 milionů osob, mezi něž patří národnostní menšiny v Číně (70 milionů), tradiční kmeny v Indii (50 milionů), sibiřské národy (30 milionů) a latinskoameričtí indiáni (26 milionů). V Evropě lze jmenovat asi 60 000 Laponců (Sámů). Všem hrozí postupná asimilace a zánik.

Tomáš Beránek




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země