nahoru

Srdcovky na „ose zla“ aneb Tipy cestovatelky Jolany Sedláčkové na tři netradiční turistické cíle

Jolana Sedláčková 7. června 2021 • 17:20
Srdcovky na „ose zla“ aneb Tipy cestovatelky Jolany Sedláčkové na tři netradiční turistické cíle
foto: Jolana Sedláčková

Autorem termínu „osa zla“ je David Frum. Poprvé toto spojení použil bývalý americký prezident George W. Bush ve svém projevu zhruba pět měsíců po útocích z 11. září 2001. Osa vymezovala hlavní nepřátele USA. Mělo se jednat o zahraniční vlády, které poskytovaly zázemí teroristům a vyráběly zbraně hromadného ničení. Nejprve tak byly označeny státy Irák, Írán a Severní Korea. Později k nim přibyla ještě Sýrie, Libye a Kuba. Byla by ale velká škoda dívat se na tyto země s dlouhou a bohatou historií jen z téhle perspektivy.

Duhový ostrov Hormuz (Írán)

Barevný zázrak v Perském zálivu

Že je Írán pro turisty navzdory všem předsudkům přátelskou zemí, bylo zmíněno možná už tisíckrát. A já to musím potisící prvé zopakovat znovu. Během své měsíční cesty od severu na jih a od západu na východ jsem Írán poznala jako přívětivý kout světa, který se otvírá nově příchozím, nabízí nevšední zážitky a vlídná setkání. Pro milovníky kempování nadivoko představuje doslova ráj. Zažila jsem tady noci plné hvězd v pouštích, koupání na opuštěných plážích i dobrodružství v horách a skalních kaňonech. Co se týče přírodních krás, je ale jednoznačně nejzajímavějším místem barevný ostrov Hormuz, který jako kdyby snad nepatřil ani na naši planetu! Téměř zcela postrádá vegetaci. O bizarní a jedinečnou krásu se tady však dokonale postarala neživá příroda. Měsíční krajinu zdobí solné jeskyně, paláce, jezírka a také sirné řeky. Horniny různých barev se střídají v neobvyklých kombinacích, rozpadají se na jemný prach a barví i vodu v Perském zálivu.

Soutěska Širana (Irák)

Neznámý skvost divokého Kurdistánu

O údolí Širana naleznete na internetu úplné minimum informací. Když jsme sem přijížděli, věděli jsme prakticky jen to, že tohle místo existuje a že leží zřejmě někde v horách nedaleko města Deraluk. Abychom se sem dostali, museli jsme si nechat poradit od místních. Od malého kempu s piknikovými místy se dá pokračovat nejen proti proudu řeky dál do hor, ale můžete se vydat podél vodních kanálů i opačným směrem. V tom případě se dostanete k miniaturní přehradě, kde místní kluci půjčují legrační pestrobarevné plastové lodičky. Normálně bychom si tuhle zábavu asi nechali ujít, ale kluk v půjčovně měl takovou radost, že sem přišli cizinci, že nás přemluvil, ať se na lodičce svezeme. Zaplatit za to v žádném případě nechtěl. Nakonec se ukázalo, že to nebyl vůbec špatný nápad. Ráno jsme v kaňonu byli úplně sami a s lodičkou jsme dopluli až do malé úzké soutěsky, kde ze strmých skalních stěn padalo hned několik vodopádů.

Město Malúla (Sýrie)

Poutní místo pro křesťany i muslimy

Do Sýrie se nám podařilo přicestovat na konci roku 2018. Jedinou možností, jak se sem dostat, pro nás tehdy byla kooperace s místní cestovní kanceláří, která nám pomohla vyřídit pozvání, turistická víza a povolení pro cestu do Palmýry. Vzhledem k tomu, že válka v Sýrii ještě zdaleka nebyla (a stále není) u konce, mohli jsme se pohybovat pouze na území pod kontrolou Bašára al-Asada, současného prezidenta Sýrie. Z cesty po Sýrii mi paradoxně v hlavě nejvíce utkvělo nenápadné městečko Malúla, které vyrostlo kdysi dávno na úbočí hory ve výšce 1500 metrů nad mořem. Došlo tak k harmonickému propojení architektury s přírodou a nového se starým. Díky izolované poloze se v Malúle ještě dnes hovoří západní aramejštinou, jazykem Ježíše Krista, a nacházejí se tady dokonce dva významné křesťanské kláštery, z nichž jeden vznikl už ve čtvrtém století.

Jolana Sedláčková




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země