Antarktida, výjimečné místo plné superlativů a zážitků na celý život: Plachetnicí na ledový kontinent | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Léto v Rakousku 2020

Antarktida, výjimečné místo plné superlativů a zážitků na celý život: Plachetnicí na ledový kontinent

Roman Nemec4. května 2020 • 13:10
Antarktida, výjimečné místo plné superlativů a zážitků na celý život: Plachetnicí na ledový kontinent
foto: Roman Nemec

Prožít skutečné dobrodružství dnes? Jde to ještě? Ano. Plavba na Antarktidu vám umožní splnit si tenhle sen. Zvlášť když jako Roman Nemec zvolíte cestu plachetnicí a necháte se zaměstnat jako lodní kuchař.

O příď dvoustěžňové plachetnice Fernande se tříští velké, šedé vlny. Horizont se ani na chvíli nezastaví a nebe je bílé jako kost. Fouká dobrých 35 uzlů a čas od času se zachvějí skasané plachty pod silnými poryvy větru a loď se výrazně nakloní. Uplynuly čtyři dny od vyplutí z přístavu v argentinském městečku Ushuaia a teprve nedávno jsme mávali mysu Horn. Na horizontu je patrný ostrov Deception, první země po zdlouhavé adrenalinové plavbě, kterou naše dvanáctičlenná posádka toužebně očekává. Od dob expedic Jamese Cooka, Roalda Amundsena a Ernesta Shackletona se zlepšily lodě i vybavení, ale námořníci stejně jako kdysi i dnes cítí tytéž obavy a zároveň i nesmírnou radost ze splnění svého velkého snu: plavit se na Antarktidu.

Na palubě lodi Fernande

Uplynul více než rok od nezapomenutelné expedice a jako dobré víno či rum i moje vzpomínky potřebovaly dozrát. Zdá se mi, jako by to bylo teprve včera, když jsem doletěl do Ushuaie na jihu Ohňové země a představil se brazilskému kapitánu Carlosi Fleshovi, kterému také říkají Charlie. „Máme den a půl do vyplutí. Ty jako kuchař udělej nákupy s rezervou na jeden měsíc a my se postaráme o přípravu lodě. Času není nazbyt,“ dostávám od něj první instrukce.

S jeho přítelkyní Thalitou jdeme do místního supermarketu a nákupy s přepravou na loď nám zaberou dobrých šest hodin. Námořník Ricardo, můj lodní parťák, spolu s kapitánem usilovně připravují loď. Další den odpoledne přicházejí pasažéři, kteří si zaplatili místo na palubě. Všech dvanáct plavců z různých koutů světa se sejde v salonu polární plachetnice a Charlie nás seznámí s itinerářem plavby a sdělí čas vyplutí. Připijeme si dobrým argentinským vínem na úspěch expedice: „Saúde!“ zvoláme portugalsky na zdraví.

Vyplouváme!

Je polární léto, 31. leden, venku svěžích 10 stupňů a fouká studený vítr od západu. Posádka odvazuje lana a vyplujeme do průlivu Beagle. Za zádí se vzdalují siluety budov a přístavu a před námi se táhne dlouhý kanál lemovaný skalnatými kopci se zasněženými vrcholy. Ukřičení racci nás vyprovázejí na dlouhou plavbu. Seznamujeme se s lodí, s bezpečností během plavby a kapitán nám rozděluje první služby. Vytahujeme některé plachty, ovšem jen do poloviny, aby nás nepřekvapil náhlý poryv větru, čímž je Beagle notoricky známý. Kapitán Charlie, námořník Ricardo a já v roli lodního kuchaře a námořníka máme na starost tříhodinové hlídky, do nichž si bereme i někoho z našich pasažérů. Moje končí o šesté hodině ranní a hned se také pouštím do přípravy snídaně v podobě lehkého ovocného salátu a horké kávy.

Jakmile vyplujeme na otevřené moře, do Drakeova průlivu, začínají se u posádky projevovat první známky mořské nemoci. Zvedají se vlny do čtyř metrů, sílí západní vítr a mnozí ztrácejí chuť k jídlu. „Na pravoboku jsou vidět obrysy mysu Horn,“ ukazuje usměvavý kapitán. Mys Horn od nepaměti vzbuzuje obdiv a respekt v srdcích námořníků a Drakeův průliv je prý jeden z nejnebezpečnějších pro navigaci, protože se v něm mísí dva oceány a ze západu vanou neutichající větry.

Země na obzoru!

Plyne jeden šedý a studený den za druhým. Služby v kuchyni představují vážnou výzvu. Na vaření mi zbývá jedna ruka, protože tou druhou se musím přidržovat. Jen málokdo z nás si dopřeje boloňské špagety a čerstvý salát. Spíše je větší zájem o černý čaj a suchary. Podpalubí vyhřívá malá naftová pícka. V salonu je příjemně teplo a všichni si tam sušíme mokré jachtařské oblečení. Náhle mě Pedro, profesionální jachtař z Portugalska, volá od sporáku na palubu: „Přišli nás pozdravit albatrosi a jeden krouží kolem našich stěžňů!“ Tito majestátní bílošedí ptáci potěší duši snad každého námořníka, když s třímetrovými křídly elegantně plachtí ve větru. Více než ptactvo však musíme vyhlížet ledovce, které se na 62. stupni jižní šířky mohou znenadání objevit.

„Země na obzoru!“ vzrušeně vykřikne Anna z Argentiny. Je to nepochybně ostrov Deception, jeden ze souostroví Jižní Shetlandy, jež jsou součástí Antarktidy. V podvečer proplujeme úzkou branou, která je zároveň i jediným vstupem do zaplavené sopečné kaldery. Kolem dokola se nad námi tyčí kamenné stěny bizarních tvarů. Kopírujeme pobřeží a kocháme se černými plážemi, na nichž se vesele pohupují tučňáci. Zaujmou rezavé a polorozpadlé pozůstatky bývalé velrybářské stanice a její vysoké zásobníky na velrybí tuk. Na stanici se znatelně podepsal zub času a mnohé seizmické aktivity. Večer otevíráme láhve vína a všichni společně oslavujeme naši plavbu Drakeovým průlivem.

S ranním přílivem se přesouváme na vnější stranu ostrova a na gumovém člunu připlujeme na černý břeh. Spolu s námi vyskakují z moře na písčitou pláž i tučňáci. Otřepou se a stoupají s námi do pořádného svahu, aby nakrmili po lovu svá mláďata. Nejednou se stane, že se některý skutálí po kamenitém terénu dolů. Náhle se před námi rozprostírá náhorní plošina, kde zurčící potůčky stékají přímo z ledovců. Jsme v obrovské koloně tučňáků uzdičkových, v níž jich žije přibližně 70 tisíc. Vydáme se planinou po tučňáky vyšlapaných „magistrálách“ a kromě velkého skřehotání nás ohromuje i výrazný pach všudypřítomných exkrementů. „Vítejte v ráji tučňáků, nedotýkejte se jich a dělejte pomalé pohyby,“ směje se našim rozpakům Thalita. Naše asi pětihodinová procházka vyvrcholí soubojem dvou samců lachtana o svůj harém či teritorium.

První borovička v Antarktidě

Velkou výhodou plachetnice je malá posádka, která se umí demokraticky dohodnout na denním programu, pokud to počasí dovoluje. Fernande se plaví v poměrně klidných vodách v blízkosti Antarktického poloostrova rychlostí šest uzlů. Výrazně se ochladilo a venkovní teplota kolísá kolem nuly, díky větru se ale pocitově zdá být i -10. Během hlídky se snažím prohlédnout hustou mlhou. „Dávno jsme překročili pomyslnou ledovou zónu neboli antarktickou konvergenci, kde je neustále v pohybu polární podvodní proud kolem celého kontinentu a v jejíchž vodách na lodě číhají obludné ledovce nebo zákeřné průsvitné kusy ledu,“ vysvětluje Charlie. Voda během polárního léta dosahuje i čtyř stupňů Celsia, avšak v zimě se ochladí v průměru na jeden stupeň. V podvečer doplujeme k vraku staré norské velrybářské lodi, k níž vyvážeme naše lana. Nadešel čas na přípitek a Pedro mi do rukou podává první čistý antarktický led, který právě vylovil z moře. Kladivem ho rozbiju, rozdělím do dvanácti sklenic a rozliju slovenskou borovičku. Že by první jalovcová v Antarktidě? Padají velké sněhové vločky a my se před zimou ukrýváme do vyhřátého salonu, kde se již chystá teplá večeře.

Proplout Gerlachovým průlivem znamená kličkovat mezi obrovskými, modře zářícími ledovci, a hlavně nebezpečnými skalisky, jež někdy ani není vidět, ale musíte znát jejich polohu předem z námořní mapy. Blížíme se ke Cuvervillovu ostrovu, který je známý velkou kolonií tučňáků oslích. Zároveň je to jedno z míst, kde se bezpečně dá dočerpat voda z ledovce, a tak nám kapitán poprvé od vyplutí z Ushuaie dovolí krátkou horkou sprchu. Po splnění všech úkolů na palubě se rozejdeme po ostrově – je fajn opět se projít po pevné zemi. Tučňáci si nás vůbec nevšímají, starají se o svá mláďata a hnízda poskládaná z kamínků, jež pracně přenášejí v zobácích. Z vyvýšených míst se naskýtají nádherné panoramatické pohledy na zátoku, obrovské ledovce třpytící se ve slunci, na asi 80 metrů vysokou bílo-modrou stěnu šelfového ledovce, ze které se odtrhují velké kry a za velkého dunění padají do moře, i na okolní skalnaté zasněžené kopce... Věděli jste, že hory na Antarktickém poloostrově tvoří pokračování amerických Kordiller, které se potápí na úrovni Ohňové země a vynořují až v Antarktidě?

Nádhernou noční oblohu posetou velkými třpytícími se hvězdami střídá bílé zamlžené ráno. Poletují drobné sněhové vločky a my jsme připluli k Lemairovu průlivu. Bohužel, počasí nám nepřeje, ale jsme rádi, že ho neblokují žádné velké ledovce a směle jím můžeme proplout. Průliv je dlouhý 11 kilometrů, široký 1,5 kilometru a hluboký přibližně 140 m. Z obou stran ho lemují vysoké útesy a jejich mezery vyplňují ledovce. Velmi pomaličku plujeme vpřed. Vždy jeden na přídi hlásí ledovce a kormidelník kličkuje mezi nimi. Náhle se před námi ozývá hlasité zasyčení, vystříkne malý gejzír a na levoboku se z tmavé vody vynořuje velké šedé tělo plejtváka malého. Patří k menším velrybám: má zhruba 10 metrů délky a váží přibližně devět tun. Vynořuje se, točí kolem své osy, a dokonce se zlehka dotkne naší paluby. Naopak v ústí, před velkým hranatým ledovcem, si vesele loví pozdní oběd plejtváci obrovští. Pro tahle neuvěřitelná setkání se vyplatilo riskovat a snášet zimu a nepohodlí.

Karneval na polární stanici

Časně ráno se posádka zapotí při odhrabávání čerstvého sněhu z paluby lodě. Ocitáme se na okraji hřbitova ledovců. Surreálná krajina jakoby vystřižená z jiné planety. Po skupinkách nasedáme do gumového člunu a vydáváme se na obhlídku ledových obrů, jež sem během letních měsíců přihnaly proudy a vítr a odkud se už nikdy nepohnou. Zde je jejich poslední zastávka, zde se rozlámou na menší kusy a utopí v tmavých hlubinách Jižního oceánu. V azurové vodě, na okraji modrobílých věží a hradů, loví stádo tuleňů leopardích nebo si jen tak hoví na plovoucích krách.

Po prohlídce vyplujeme směrem k vědecké stanici Vernadskij na 65. stupni jižní šířky, což v našich severních šířkách přibližně odpovídá úrovni Reykjavíku. V odpoledních hodinách vyhazujeme kotvu před stanicí a vyvazujeme lana. Do vyhřáté trouby vkládám pekáč s naloženým patagonským jehněčím. Dnes je poslední karnevalový den a musíme ho pořádně oslavit. Ricardo a Thalita prostírají stůl v salonu a já servíruju voňavé pečené jehně na víně a rozmarýnu a jako přílohu dušené červené zelí a bramborové pyré. Charlie dnes nešetří dobrým argentinským malbekem a v podpalubí je veselo. Dobře naladěni voláme přes palubní vysílačku ukrajinskou posádku.

Zanedlouho nás vítají v jejich útulné a prostorné stanici Vernadskij, kterou v roce 1996 Ukrajina koupila od Velké Británie za symbolickou jednu libru. Přicházíme vyzbrojeni jako do karnevalového průvodu a z přenosného reproduktoru znějí tóny samby. Lékař Oleksandr Masnij si nás žertem prohlíží a měří naši tělesnou teplotu. Provází nás během prohlídky stanice, kde nechybí dobře vybavená kuchyň, strojovna, posilovna či pravoslavná kaple. Všude vládne až neuvěřitelný pořádek. Na stanici mají i malý obchůdek se suvenýry, z nichž mnohé vyrobili sami. Prohlídku zakončujeme ve slavném baru Faraday. Je to vskutku útulná klubovna s kulečníkovým stolem, pohodlnými křesly, autentickými fotografiemi z dávných expedic, vědeckou knihovnou a barem. Připíjíme si na zdraví domácí kořeněnou pálenkou neboli „horilkou“, kterou si vědci destilují pro vlastní použití.

„Každý člen posádky přichází na stanici na dvanáct měsíců. Má jasně stanovené cíle a zodpovídá se vedoucímu stanice. Já jako lékař jsem zodpovědný za zdravotní i duševní stav každého z nás. Je těžké být tak dlouho odloučen od rodiny a přátel, zvlášť když přijde zima a tma. Mnozí z nás utratí spoustu peněz za satelitní datový přenos, jen abychom mohli být v kontaktu s Ukrajinou. Nyní je tu dobrá parta a dny nám ubíhají poměrně rychle, vyplněné prací a sportem,“ říká lékař. „Naším posláním je i monitorovat globální oteplování, které na základě našich poznatků výrazně přispívá ke klimatické nestabilitě v Antarktidě. Jen samotný poloostrov se v průměru ohřál o tři stupně Celsia a přilehlý oceán o jeden stupeň, což negativně ovlivňuje populaci krilu, a tím i kolonie tučňáků. Obrovské kusy ledovce se oddělují od kontinentu, což přispívá ke globálnímu zvýšení mořské hladiny!“ doplňuje Oleks. Debatu přeruší vedoucí stanice, Oleksandr, který nás volá na další přípitek a společnou fotografii.

Pozdravy z Antarktidy

Naposled zakotvíme v Antarktidě, u Wienckeho ostrova v Palmerově souostroví. Samotný přístav Port Lockroy dlouhá desetiletí představoval pro velrybářské lodě bezpečné kotviště. Dnes tato britská základna slouží jako muzeum či informační centrum pro návštěvníky, kteří se sem doplaví na palubách plachetnic či polárních výletních lodí. Při každé expedici nastane ten zásadní rozhodovací okamžik, kdy se dosáhne cíle nebo vyčerpá polovina zásob a posádka se musí, ať už úspěšná, či ne, vydat na zpáteční cestu.

Dnes i my obracíme příď na sever a myslíme na Ushuaiu, na naše životy ve vzdálených koutech světa. Máme chvíli pro sebe a já rychle píšu pár pohlednic, které vhodím do červené poštovní schránky označené jako „Royal mail“. Jsou svědectvím splněného snu a velkého dobrodružství na fascinujícím zamrzlém kontinentu. V jeho modrém ledě se ukrývají miliony let stará tajemství o vývoji Země a onen led je zároveň i Damoklovým mečem pro lidstvo, pokud se rozpustí. Naše svědectví ať je inspirací pro ekologicky udržitelné poznávání a zároveň pro trvalou ochranu Antarktidy.


Poprvé na Antarktidu

Doporučuje se vybrat si mezi operátory, kteří jsou členy Mezinárodního sdružení antarktických tour-operátorů (IAATO), jež dohlíží nad soukromým turismem v oblasti Antarktidy s ohledem na bezpečnost, ekologickou odpovědnost a únosnost. Členové jsou provozovatelé velkých polárních lodí, motorových jachet, letů i plachetnic.

https://apps.iaato.org/iaato/vessel/list.xhtml

Kdy: Hlavní a jediná sezona pro návštěvu, tedy období polárního léta, je od prosince do března. Místo na lodi si rezervujte s mnohaměsíčním předstihem, ať vychytáte příznivou cenu!

Vybavení: Během plavby a přímo na Antarktidě můžete zažít slunečné a klidné dny, ale také extrémní podmínky. Na plachetnici i na lodi budete potřebovat velmi teplé a vodě i větru odolné oblečení. Je třeba mít rezervní oblečení, alespoň dva páry rukavic a určitě vysoké holínky. Opalovací krém s vysokým faktorem a polární sluneční brýle nesmějí chybět. Obraťte se na operátora před expedicí a oni vám zašlou seznam doporučeného vybavení.

Zdraví a pojištění: Před expedicí se dejte komplexně vyšetřit, navštivte zubaře a důkladně si promyslete obsah lékárničky. Pokud užíváte pravidelně léky, přibalte si rezervu alespoň na sedm dní. Pilulky na mořskou nemoc by neměly chybět. Uzavřete cestovní pojištění, které kryje transport z Antarktidy v případě úrazu nebo nemoci.

Orientační cena: Cena se odvíjí od počtu dní. Lodí se obvykle pluje měsíc a cena je od 7000 eur výše + letenky. Za 10 dní na menší polární lodi zaplatíte v průměru 9000 eur + letenky.


Dobré vědět

Pro běžné turistické cesty do Argentiny nebo Chile stačí pro občany ČR a SR platný cestovní pas. Teoreticky totéž platí i pro Antarktidu, ale tam vás nikdo nebude kontrolovat. Je třeba letět do Ushuaie nebo Punty Arenas, například z Prahy či Vídně obvykle se dvěma přestupy, zhruba za 1000 eur, občas jsou dostupné i levnější tarify. První přestup bude v některé z evropských metropolí, druhý v argentinském Buenos Aires nebo chilském Santiagu de Chile. Doporučuje se být v místě vyplutí alespoň s dvoudenním předstihem. Pokud byste plánovali jet na expedici z Austrálie, budete potřebovat turistická víza.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Roman Nemec




Články odjinud
Starší články Lidé a Země