nahoru
Lidé a Země | Léto v Rakousku 2020

Cookovy ostrovy: Kulinářská oáza uprostřed Tichého oceánu, kde určitě nezhubnete

Markéta Foktová22. dubna 2020 • 07:30
Cookovy ostrovy: Kulinářská oáza uprostřed Tichého oceánu, kde určitě nezhubnete
foto: Markéta Foktová

Jestli chcete co nejrychleji zapadnout mezi místní obyvatele, zapamatujte si jednoduché pravidlo. Čím více budete jíst, tím více vás ostrované budou milovat. Nečekejte proto, že tu zhubnete.

Cookovy ostrovy leží v srdci polynéské kultury. Nepatří sice mezi gastronomické velmoci, jako je třeba Francie, ale rozhodně by se zdejší kulinářské zážitky neměly podceňovat. Kouzlo zdejší kuchyně spočívá především v mnohdy pro nás Evropany exotickém způsobu přípravy pokrmů a také v čerstvosti a rozmanitosti použitých surovin. Hodně ale záleží, na kterém z patnácti ostrovů se zrovna nacházíte. Restaurace západního stylu totiž nenajdete všude. Nejlépe se s kulinářskými dovednostmi seznámíte na největším a hlavním ostrově Rarotonga. Menší ostrovy vám zase odhalí poněkud rázovité přístupy ke stravě a vůbec k živobytí jako takovému.

Banánová a kokosová republika

Mnoho z receptů Cookových ostrovů se podobá pokrmům z Nového Zélandu, ostrovů jižního Pacifiku nebo třeba Havaje. Mezi hlavní suroviny patří samozřejmě ryby, kuřata, ale najdete zde i vepřové či jehněčí maso. Hlavními ingrediencemi jsou kokos, papája a banány, které byly v minulosti největším vývozním artiklem na Nový Zéland. Časem je ale levněji začaly prodávat okolní ostrovy Fidži, Samoa a Tonga a Cookané o toto privilegium přišli. Dnes je živí především turismus. Máte-li slabost pro banány, zavítejte do Tauonovy zahradní kavárny na ostrově Aitutaki a ptejte se přímo po paní majitelce – jmenuje se Sonja. Provozuje tu bioplantáž, kterou dříve obhospodařovala se svým manželem.

Ovoce si u ní můžete nejen zakoupit, ale rovnou zůstat i na oběd. Jídelní lístek tu nenajdete. Sonja vaří vždy z toho, co čerstvého zrovna natrhá. Jen banánů tu najdete sedm druhů od červených po dlouhé s úzkými špičkami, nebo dokonce takové, které mají obdélníkový tvar. Půda je tu tak úrodná, že když Sonja pokácí stromový špenát a kmínek opět vrazí do země, tak do týdne znovu obrazí. Sonja je jedinečná ještě v jedné věci. Široko daleko je jediná, kdo peče chléb. Pořádný kus chleba je totiž na celých Cookových ostrovech velkou vzácností. V běžných obchodech ho prostě nekoupíte. V nabídce je pouze toastový chléb a ne moc dobré bílé pečivo.

Na banány a kokos se vůbec připravte. Užijete si je ve všech podobách, které si jen dokážete představit. Z banánovníku a kokosovníku se nevyhodí vůbec nic. Z banánových listů se pletou provizorní ekologické talíře a jindy se zase používají pro pečení pokrmů v zemních pecích umu. To je vůbec zajímavý způsob slow-cooking metody, kdy v mělké jámě za tři hodinky upečete celé kuře s banány a tarotem bez zrnka soli nebo pepře, a přitom si báječně pochutnáte. Tedy my jsme si pochutnali na všem, kromě tarotu. Taro je hlízovitá zelenina podobná bramborám. Na rozdíl od nich má šedou barvu a nemá žádnou chuť.

Opojná opice z džungle

Kůra z kokosů slouží jako hnojivo nebo na podpal. Když na ostrově Atui pokácí kokosovník, s jeho kmenem si snadno poradí. Využijí ho jako sud pro výrobu zrádného alkoholického nápoje „homebrew“. Po noci strávené ve společnosti „jungle jusu“, jak se také zkvašené ovocné šťávě říká, přijde vhod hrnek pořádné kávy. Nemusí se pro ni chodit nikam daleko. Stačí zaklepat na dveře domku paní Maty Arai, která se zde stará o kávovou plantáž a zároveň provozuje pražírnu. Loňská sklizeň byla prý zcela výjimečná. Z jednoho stromku získala i padesát kilogramů kávy.

I když úroda byla extrémně výnosná, byla paní Mata smutná. Nemohla sehnat pracanty, kteří by jí se sklizní pomohli, a to ani za situace, kdy je na ostrově obrovská nezaměstnanost. Před několika lety tu dokonce zaznamenali ekonomickou krizi a většina starousedlíků odešla do Austrálie nebo na Nový Zéland. Z tisícovky původních obyvatel tu dnes žije pouhých čtyři sta. Zadostiučiněním jí může být fakt, že její káva si získala takový věhlas, že se dokonce podává na palubách letadel Air Rarotonga.

Tři piva a hora sladkostí

Na Rarotonze si z gastronomického hlediska užijete asi nejvíce. Vybírat můžete ze stovky restaurací či bister, a dokonce jednoho pivovaru. Vznikl sice teprve před třemi lety, ale těší se velké popularitě. Vyrábí hned tři druhy piva a obzvláště osvěžujícímu ležáku s jasně jantarovou barvou málokterý místní i turista odolá. Najdete ho na severozápadě ostrova hned u hlavní silnice. Servírování piva je ve zdejších restauracích vůbec velmi sympatické. Natočí vám ho téměř do necek. Bavoři jsou pyšní na své tupláky, ale Cookané se s tím nemažou. Mají rovnou třípivní nádobu s vlastním ledovým chlazením. Pokud si pivko koupíte v supermarketu, které jsou na ostrově dokonce dva, můžete se těšit nikoli na půllitřík, ale rovnou na skoro tři čtvrtě litru za necelých šest novozélandských dolarů.

I když je neděle po celé zemi ve znamení suché dásně a opravdu nikde vám nenalijí ani slzu, nezoufejte a spravte si chuť rybí specialitou, která je opravdu delikátní. Jmenuje se „ika mata“ a připravuje se z absolutně čerstvého a na velmi drobné kousky nakrájeného marinovaného tuňáka v citronové šťávě a kokosovém mléku. Následně se přidá červená cibulka, okurka a červená paprika. Někdo ještě přidává koriandr, mátu nebo petrželku. Po vychlazeném rybím salátu určitě dostanete chuť na sladké. Mlsnou určitě nezaženete v cukrárně, ale u některého ze stánků podél silnice. Lidé si tu jednoduše rozevřou deštník a prodávají, co doma čerstvého upekli. Nejčastěji to je čokoládový dort nebo cheescake.

Při vychutnávání domácích sladkostí vás možná trochu zarazí pohled na billboardy, které poutají na největší neduh ostrovanů, a tím je cukrovka. Tou tu trpí přes osmdesát procent obyvatel, což je alarmující a vzhledem k všudypřítomnému korálovému moři plnému čerstvých ryb dost nepochopitelné. Hned jsme se pídili po informaci, proč tomu tak je. Vysvětlení je jednoduché. Emancipace a komerce zasáhly i takhle odlehlé kouty světa. Místní často neváhají sednout na motorku a vydat se přes celý ostrov do jediného fast foodu na ostrově, aby tam zakoupili obří porci fish and chips a zapili ho sladkou limonádou. To je nemoc především malých ostrovů, a to mají bohaté vody oceánu přímo u nosu.

Hejno slepic, žádná vejce

Ostrov Mangaia nepatří ke kulinářským Mekkám, ale zato zde můžete zažít neopakovatelnou exkurzi do povahy původních obyvatel. Zjistili jsme například, že mezi sebou příliš nepoužívají peníze. Někdo pěstuje taro, jiný papáju a někdo zase chová slepice. Co mu zbude, zkrátka nabídne sousedovi a on zase jemu. Krajina je tu opravdu syrová a domácí zvířata tu běhají zcela na volno. Jen prasata se v buši přivazují, majitelé přece jen nechtějí riskovat takovou ztrátu. Při pozorování bezstarostného pobíhání slepic nám ale po chvíli přišlo něco divného. Nikde jsme neviděli žádný kurník.

Zeptali jsme se tedy místních, jak to dělají s vejci, a dočkali jsme se šokující odpovědi. Slepic je všude jako much a oni chodí vejce draze kupovat do obchodu, a to tu je životní úroveň opravdu nízká. Nechápali jsme proč. Odpověď je prostá. Slepice chodí snášet vejce do špatně prostupného buše a oni nikdy neví, jak staré vejce je – pokud ho najdou. Snažili jsme se jim vysvětlit princip fungování osvědčených kurníků, ale vůbec jim nepřišel sympatický. Prý by chudáci zvířata neměla svobodu. Stejně nepokrokoví jsou v dojení koz či zpracování jejich kůže. Nedělají to vůbec. O pečení chleba nebo výrobě sýra nemůže být ani řeč. Opět jsme pátrali po důvodu. Nedělali to přece jejich předci, tak to nečiní ani oni.


Co ochutnat a kam zajít

  • Matu rori – mořská okurka (sumýš) podávaná s citronem a vařeným zeleným banánem
  • Curry eke – vařená chobotnice v kokosové smetaně spolu s cibulí, kořením a česnekem
  • Rukau – místní špenát vařený v kokosové smetaně se zkaramelizovanou cibulkou, je častou přílohou k masu
  • Poke – puding připravený z banánů nebo papáji s kokosovou smetanou
  • Mořským řasám se říká dimu. Na trhu je koupíte za 10–12 dolarů za kilo.
  • The mooring fish café – těšit se můžete na čerstvé rybí speciality a krásný výhled na moře (Rarotonga)
  • Koru – kavárna s vynikající nabídkou čínských, italských a thajských jídel (Aitutaki) V restauraci vám nalijí od 18 let.

Pozdravy

Až budete odcházet z restaurace, nezapomeňte správně pozdravit. Na každém ostrově mají pro pozdrav svůj vlastní výraz:

  • Rarotonga – meitaki maata
  • Atiu – meitaki ranuinui
  • Mangaia – meitaki nui
  • Aitutaki – meitaki atupaka

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Markéta Foktová




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země