Pavel Svoboda (vlevo)

Pavel Svoboda (vlevo) Zdroj: Pavel Svoboda

Sedm odvážných cestovatelů Lidé a Země: Pavel Svoboda

Emil Holub, Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, Miloslav Stingl – anebo Nelly Ramussenová. Čeští cestovatelé, kteří měli z dnešního pohledu štěstí, že poznávali svět v době, kdy pro nás Středoevropany zůstávalo mnoho dosud neobjeveného. V současnosti může putovat po světě v podstatě kdokoli a kamkoli, záleží jen na odvaze každého z nás, kam až zajdeme. Představme si sedmičku mladých dobrodruhů, kteří mají pro strach uděláno a díky nimž můžou čtenáři LaZ i nadále poznávat místa a kultury, které zůstávají mimo vyšlapané trasy cestovních kanceláří.

Kdy jste měl na cestách pocit, že jste s odvahou zašel zřejmě příliš daleko?

Mám rád bezpečné dobrodružství. Čím více ale člověk cestuje, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že pohárek štěstěny jednou přeteče. V divoké přírodě při našich oblíbených trecích se snažím být řádně vybaven a připraven na všemožné situace. Člověk také sbírá cenné zkušenosti, nicméně při poslední podzimní výpravě do švédského Laponska nás chytla sněhová vánice při přechodu náročného sedla. S těžkým batohem jsem při sestupu na mokrém balvanu nešťastně uklouzl a vykloubil si rameno. Nakonec to ale dobře dopadlo a kloub se usadil sám nazpět. Horší to někdy může být s dopravou. Pokud stopujete, i přes určitou ostražitost se může přihodit, že najednou sedíte s opilým či zdrogovaným řidičem. S odvahou a optimismem jsem možná zašel příliš daleko také v Africe. V Tanzanii jsme si domluvili převoz na oblíbený ostrov Zanzibar s místními rybáři. Jeden motor na malé bárce, divoce rozbouřené moře a nervozita v očích řidiče protáhly padesátikilometrovou plavbu do nekonečna. Skákali jsme děsivě po vlnách a já se bál tak jak už dlouho ne.

Kdy se vám naopak odvaha nejvíc odměnila nezapomenutelným zážitkem?

Odvaha jít dál, prozkoumat neznámo patří k hnacím silám cestování. Jako toulavý fotograf potřebuji určitou dávku odvahy k hledání méně známých témat či zpracování těch již známějších odlišným způsobem. Značnou nejistotu jsem cítil před začátkem výpravy k etnikům nově otevřené oblasti Myanmy, kde v Čjinském státě žijí ženy tetované na tvářích. Rozhodli jsme se toulat neznámými horskými vesnicemi bez místního průvodce a jakékoliv použitelné mapy. Najdeme vesnice? Přijmou nás? Jak se budou chtít ženy fotografovat? To vše nám běželo hlavou. Následující dny ale považuji za jedno z největších dobrodružství svého života. Nerozuměli jsme ani slovo, přesto jsme nakonec přespali v několika vesnicích u místních lidí doma, dostali jsme pozvání na místní večírek v bambusové chýši a při focení žen si užili hodně zábavy. Jak se říká, pokud je cesta příliš snadná, většinou vás na konci nic nečeká. Věřím, že správná kombinace příprav, úsilí a odvahy bývá na cestách náležitě odměněna.

Jakou roli ve vašem životě sehrál časopis Lidé a Země?

Dodnes bych doma někde našel staré výtisky měsíčníku Lidé a Země, ve kterých jsem hltal exotické reportáže v dobách, kdy jsem o dalekých cestách doslova pouze snil. Stát se autorem pravidelně přispívajícím do časopisu Lidé a Země představovalo důležitou metu v mé cestovatelské a fotografické práci. Děkuji za veškerou dlouhodobou spolupráci a všem čtenářům přeji vydařené cesty a dostatek inspirace na stránkách vašeho oblíbeného časopisu.