Tomáš Kubeš

Tomáš Kubeš Zdroj: Tomáš Kubeš

Dech hyeny: ve městě Harar v Etiopii uctívají lidé hyeny, které pomohly v minulosti obyvatelům města. Každý večer šelmy odměňují u hradeb města masem. Jednou ročně pro uctívaná zvířata bývá vystrojena i velká hostina.
U nás vlky chráníme, pro kočovné Cátany v Mongolsku jsou odvěkými rivaly
3
Fotogalerie

Sedm odvážných cestovatelů Lidé a Země: Tomáš Kubeš

Emil Holub, Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, Miloslav Stingl – anebo Nelly Ramussenová. Čeští cestovatelé, kteří měli z dnešního pohledu štěstí, že poznávali svět v době, kdy pro nás Středoevropany zůstávalo mnoho dosud neobjeveného. V současnosti může putovat po světě v podstatě kdokoli a kamkoli, záleží jen na odvaze každého z nás, kam až zajdeme. Představme si sedmičku mladých dobrodruhů, kteří mají pro strach uděláno a díky nimž můžou čtenáři LaZ i nadále poznávat místa a kultury, které zůstávají mimo vyšlapané trasy cestovních kanceláří.

Kdy jste měl na cestách pocit, že jste s odvahou zašel zřejmě příliš daleko?

Bylo to ve Středoafrické republice, kdy jsme s kamarádem pluli na raftu po řece Sangha hledat tradiční Pygmeje. Celou dobu nám vše vycházelo, až do doby, kdy nás obklíčilo několik kánoí po zuby ozbrojených četníků a vojáků. Byli jsme zajati, všechno nám zabavili a kvůli vlastnictví mapy, GPS a fotoaparátu nás čekalo obvinění ze špionáže. Když už nezabírají peníze a popravčí četa je blízko, člověk tuší, že situace nemá moc dobrých řešení. Zaplaťpánbůh, šťastná hvězda nad námi nás opět zachránila a cesta mohla pokračovat. I když bez většiny financí. Přesto tato situace překročila pomyslnou hranici, kdy konec byl velice blízko. V deštném pralese stopy po nikom nezůstávají příliš dlouho.

Kdy se vám naopak odvaha nejvíc odměnila nezapomenutelným zážitkem?

Západní Papua je tím místem, kde přežije někdy i odvážný blázen. Vydal jsem se sám, pěšky, rovně pralesem, přesně, jak mi ukázali směr, hledat kmen Korowajů. Místní mi sdělili, že cesta je skoro nepatrná, ale za pár týdnů tam mohu dojít. Nikdo nechtěl jít se mnou, tak jsem vyrazil vstříc dobrodružství. Brodil jsem velké řeky, uplavalo mi vybavení, a hlavně jídlo. Nepotkal jsem více než týden ani živáčka. Po dvou týdnech radostného utrpení jsem zhubl třináct kilo. Ale vytrvalost a odhodlání mě zavedly za největším zážitkem. Prožít několik týdnů na stromovém domě v komunitě lovců a sběračů z okraje světa, kteří ještě neměli oblečení a žili tradičním životem, to je zážitek, na který se nedá nikdy zapomenout.

Jakou roli ve vašem životě sehrál časopis Lidé a Země?

Poprvé se mi časopis Lidé a Země dostal do rukou na základní škole, kdy jsem byl v úžasu z fotografií pohádkových měst na Hedvábné stezce. Buchara, Samarkand, Kašghar, Teherán… Je to už skoro čtyřicet let a nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že všechny tyto zážitky mám teprve před sebou a stejné příběhy budu vyprávět i já.