Jacques-Yves Cousteau: Oceánograf z lodi Calypso, který se stal legendou

Jacques-Yves Cousteau: Oceánograf z lodi Calypso, který se stal legendou Zdroj: Profimedia.cz

Jacques-Yves Cousteau v roce 1968
Ještě za války se Cousteauově týmu podařilo zdokonalit potápěčskou výbavu. Revolučním vynálezem byl redukční ventil, který umožňoval potápěči přísun stlačeného vzduchu v závislosti na hloubce.
Cousteaua proslavil po celém světě film Svět ticha, natočený v Rudém moři a Seychelách, jenž získal v roce 1956 Zlatou palmu na festivalu v Cannes a o rok později také amerického Oscara.
Cousteauova loď Calypso. Byla to bývalá minolovka postavená v roce 1942 v USA pro britské námořnictvo, s dvojitou dřevěnou kostrou, dlouhá 43 metrů.
Cousteauova miniponorka před Oceánografickým muzeem v Monaku
7
Fotogalerie

Jacques-Yves Cousteau: Oceánograf z lodi Calypso, který se stal legendou

V roce 1971 loď Calypso kapitána Cousteaua zakotvila u Androsu, největšího ostrova na Bahamách, a její posádka zde zahájila průzkum modrých děr a rozsáhlých systémů podmořských jeskyní.

Vstoupili jsme nyní do naprosté tmy.
Krátká zastávka.
François Dorado osvětluje dlouhý tunel, který se před námi otevírá. Přátelé kolem mne jsou jen stíny v této věčné noci.
Snažím se bojovat se slabostí, která mě přepadla. Chci se za každou cenu vzchopit. Nejlepší je okamžitě se vrhnout do dlouhé chodby před námi…
Dívám se na hodinky. Zbývá nám už jen osm minut na přeplavání 260 metrů, které nás oddělují od jeskyně…
Strop nad námi neustále připomíná, že se noříme do nitra Země…
V tomto nelidském prostředí si uvědomuji, jaké jsme zranitelné bytosti. Jsme v Dantově pekle a brány se za námi zavřou.

Ukázka z Cousteauovy knížky dokládá, že to nebyla zrovna bezpečná akce. Jenže tehdy už byli Cousteau a jeho muži patrně nejlepšími a nejzkušenějšími potápěči na světě, a tak si mohli určité riziko dovolit. Jenže cesta k tomuto věhlasu byla dlouhá a trnitá.

Průkopníci potápění

Na počátku byla úplně jiná touha. Jacques-Yves Cousteau se chtěl stát letcem. Zranění při autohavárii v roce 1936 znamenalo konec těmto nadějím. V té době však už měl značné námořnické zkušenosti. V roce 1930 vstoupil na školu francouzského válečného námořnictva a na školní lodi Jean d’Arc poznal kouzlo plavby po oceánu. V roce 1934 se v hodnosti poručíka stal členem posádky křižníku Primanguet, na jehož palubě se dostal do Francouzské Indočíny, Číny a Japonska. Z Japonska se rozhodl cestovat domů transsibiřským expresem z Vladivostoku, a dokončil tak svou první cestu kolem světa.

Pak přišla osudná autonehoda, ale Cousteau už měl svou druhou lásku, moře, takže to nebyla žádná tragédie. Jako potápěč, mořeplavec a oceánograf se stal světovou legendou. Byl by jí také jako letec? V roce 1937 ho Phillip Taillieze naučil obdivovat podmořský svět ticha a o rok později se k nim přidal Fréderic Dumas. Vytvořili nerozlučnou trojici, jíž „velel“ Cousteau, přezdívaný „Paša“. Doplňovala ji jeho žena Simone, které říkali „Pastýřka“.

Ještě za války se jim podařilo zdokonalit potápěčskou výbavu. Revolučním vynálezem byl redukční ventil, který umožňoval potápěči přísun stlačeného vzduchu v závislosti na hloubce. Potápěli se zatím jen ve Středozemním moři. Když válka skončila, otevřely se jim i oceány. Roku 1950 Cousteau na Maltě náhodou objevil loď, která mu padla do oka jako krásná žena, kterou musel dobýt: „Tam jsem ji poprvé spatřil. Dřevěnou obšívku měla napůl bílou a napůl černou. Stála mezi rybářskými bárkami a obrněnci. Okamžitě se mi zalíbila. Chtěl jsem ji. A taky ji dostanu! Přečetl jsem si jméno Calypso. Ve vteřině jsem pochopil, že jí budu velet. Že se s ní poplavím na konec světa…“

Byla to bývalá minolovka postavená v roce 1942 v USA pro britské námořnictvo, s dvojitou dřevěnou kostrou, dlouhá 43 metrů. Pro oceánografické účely ji ovšem bylo nutno přestavět. Kupříkladu na přídi se objevila komora s pěti okénky, jež umožňovala během plavby pozorovat, co se děje v moři před lodí. Postupně přibyl televizní okruh, dvě miniponorky, magnetofony a mikrofony pro práci ve vodě, moderní navigační přístroje…

Cousteau se s Calypso vydal nejprve na zkušební plavbu ke Korsice, pak následovala v letech 1951–1952 expedice do Rudého moře. V následujícím roce se Cousteau a jeho spolupracovníci vydali za archeologickými poklady Středozemního moře a současně už promýšleli další cestu do Rudého moře, Perského zálivu a Indického oceánu, kde se jejich základnou staly Seychely. Cousteaua pak proslavil po celém světě film Svět ticha, natočený znovu v Rudém moři a Seychelách, jenž získal v roce 1956 Zlatou palmu na festivalu v Cannes a o rok později také amerického Oscara. Divákům odkrýval dosud neznámý svět pod mořskou hladinou.

Roku 1957 uskutečnil Cousteau první televizní přenos z mořského dna. V únoru 1967 se Calypso vypravila na podmořskou odyseu, velkou oceánografickou výpravu kolem světa. Hlavním potápěčem výpravy byl tentokrát Robert Falco. Expedice zkoumala korálové atoly Malediv. V návratu do Středozemního moře lodi zabránila šestidenní válka mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, během níž byl vyřazen z provozu Suezský průplav.

Cousteau musel změnit plány. Zamířil kolem mysu Dobré naděje do Atlantiku a u ostrova Hispaniola pátral po vraku slavné španělské galeony Nuestra Senora de la Concepción, která se v oblasti potopila i s pohádkovým pokladem. Zprvu se domníval, že ji našel, ale pak se ukázalo, že jde o vrak o sto let mladší.

Calypso proplula Panamským průplavem a pak zamířila do severního Pacifiku. Na podzim vyrazila ke Galapágám, kde zakotvila v únoru 1970. Francouzští oceánografové zde zkoumali zdejší zvláštní svět pod mořskou hladinou, zejména život mořských leguánů. Pak se výprava přesunula na pevninu, kde ve výšce téměř čtyři tisíce metrů pomocí dvou miniponorek zkoumala podvodní svět největšího jihoamerického jezera Titicaca.

Dalším cílem byly „modré jámy“ v korálových útesech u pobřeží Belize a krasové jeskyně ostrova Andros na Bahamách. V létě 1971 se Calypso vrátila po čtyřech letech do Marseille.

Pokusy s turboplachtou

V příštích dvou letech loď působila v antarktických vodách. Následovaly plavby do Karibiku, do Mexika, k Velikonočnímu ostrovu, zálivu svatého Vavřince a průzkum Velkých jezer mezi Kanadou a USA. Zcela výjimečná byla expedice po Amazonce v roce 1982, po níž se Cousteau začal zabývat konstrukcí plavidla poháněného turboplachtou. První z nich bylo zničeno bouří, Cousteau byl však vytrvalý a s druhou lodí Alcyone postavenou na stejném principu přeplul Atlantik. Jeho spolupracovníci se plavili mezitím s Calypso po světových oceánech.

Jacques-Yves Cousteau byl již osmdesátiletý, neztrácel však energii a chuť do práce. Stal se členem francouzské Akademie, byl ředitelem Oceánografického muzea a vedl boj za zachování ekologické čistoty Antarktidy. Jeho dlouhá životní pouť se však chýlila ke konci. Měl na svém kontě řadu knih a byl autorem neuvěřitelného množství filmů. Přežil svou ženu Simone, ale i Calypso, která se v roce 1996 potopila v singapurském přístavu. Legendární mořeplavec a oceánograf zprávu o jejím konci přijal se slzami v očích. Milovanou loď přežil jen o rok a půl.

Když ho v roce 1936 nehoda zbavila možnosti stát se pilotem, prohlásil: „Když nemůžu létat jako orel, budu plavat jako delfín.“ Dokázal to. Možná, že měl tehdy vlastně štěstí.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: