Labužnický výlet na sever Španělska: U katalánského stolu nesmí chybět dobré jídlo, ani dobří přátelé | Reflex.cz
nahoru

Labužnický výlet na sever Španělska: U katalánského stolu nesmí chybět dobré jídlo, ani dobří přátelé

Eva Blechová10. března 2020 • 07:10
Labužnický výlet na sever Španělska: U katalánského stolu nesmí chybět dobré jídlo, ani dobří přátelé
foto: Eva Blechová

Katalánsko je španělský region plný ovoce, zeleniny, ryb a tradičních pokrmů. Místními gastrozvyky vás od rána až do večera provede Češka, která v Katalánsku dlouhodobě žije.

Španělé jsou velmi společenský národ a gastronomie je zde v podstatě kulturním zážitkem, a to pro všechny věkové kategorie. Velmi často se stravují venku anebo pořádají mohutné obědy či večeře doma. Oproti českému dennímu harmonogramu je ten španělský trochu posunutý. Snídá se tu později, obědvá později a déle a večeří se pozdě, hodně a dlouho. Po větším jídle přichází dezert, mnohdy poněkud zvláštní – netradiční.

Snídáme!

Je sobota, asi půl jedenácté dopoledne, a já se chystám jít na snídani. V centru už jsou otevřené kavárny, pekárny i bary, všechny plné lidí. Příjemný mix všech věkových kategorií. Barem se nemyslí hospoda, ale zkrátka místo, kde se člověk ráno nasnídá, dá si něco drobného k obědu, kde mu nabídnou kávu, ale i pivo a víno. Bary jsou typické a oblíbené jak na snídaně, tak na večeře. Klasickou snídaní je „pa amb tomàquet“ – pečivo (ať už je to francouzská bagetka, domácí pečivo, nebo croissant) potřené drceným rajčetem a zakápnuté extra panenským olivovým olejem. Tento tradiční pokrm je základem katalánské kuchyně. Jí se zde snad ke všemu, na žádném stole by neměl chybět, a to ani při obědě nebo večeři. Žádné máslo, ale zkrátka rajče a olej vytvářejí ten správný základ, díky němuž každé sousto příjemně klouže do krku. Pečivo se často podává s iberskou šunkou (jamón ibérico) nebo sýrem či šunkou (jamón york).

Moje volba je jasná. Croissant s iberskou šunkou, k tomu káva s mlékem a džus z čerstvě vymačkaných pomerančů. Není to nic neobvyklého, standardní snídaně. Iberská šunka je nejlepší, když má pokojovou teplotu. Nechám si svoji snídani přihřát v mikrovlnce. Lehce rozehřátá šunka je ještě šťavnatější a v kombinaci s rozetřeným rajčetem, olivovým olejem a máslovým croissantem je to pohádka. Už prvním soustem se mi v puse roztančí snad všechny chuťové pohárky. Kombinace lehce nasládlého pečiva se slanou šunkou sice zní poněkud divně, ale dokonale k sobě pasuje.

Lidé se baví, smějí se a nikdo je od stolu nevyhání. Ani nevím jak a už je poledne. Ve Španělsku je ale na všechno čas. Do oběda zbývají ještě asi dvě hodiny.

Konečně oběd

Španělsko nepatří zrovna mezi nejlevnější země a o Barceloně to platí dvojnásob. Zapomeňte na předraženou paellu na hlavní promenádě La Rambla. Ceny se sice pohybují okolo 10 eur za porci, ale tu si zde dávají hlavně turisté. Raději si zajdu do restaurace na dobré polední menu, které je skvělým řešením z pohledu cena – kvalita – spokojené a plné břicho. Polední menu jsou na každém kroku, takže se chvíli toulám po městě a čtu polední nabídky. Je jich hodně, stačí si vybrat.

Klasická struktura menu je chléb a nápoj, první „talíř“, druhý „talíř“, dezert nebo káva. První chod je většinou něco lehkého. Může to být meloun s iberskou šunkou, gazpacho, salát, escalivada (pečená červená paprika a pečený lilek s ančovičkami) nebo cannelloni plněné masem nebo špenátem s bešamelovou omáčkou a zapečené se sýrem. Právě ty se staly v posledních letech tradičním pokrmem v Katalánsku. Druhý chod bývá o něco těžší jídlo, na výběr je většinou maso, ryba, mořské plody, rýže. Za dobrý a velmi bohatý oběd se dá spolehlivě najíst v rozmezí 12–17 eur.

Tříchodové menu

Venku fouká horký vzduch, lidé se raději ukrývají do stínu. Na první chod si zvolím něco menšího a lehčího, spíš studené jídlo. Na výběr je dnes studená melounová polévka s opečenou iberskou šunkou, salát, carpaccio z lososa nebo vaječná omeleta s klobásou botifarra. Z dnešního menu je moje volba jasná – salát. Barevný mix listových salátků a rajčete doplňuje jemný čerstvý sýr mató. Chuť lehkého chodu podtrhují opečené lískové oříšky a bazalkový olej. Trochu to připomíná italskou kuchyni, ale přesto je to jiné. K pití nechybí ani sklenička regionálního vína.

Jako druhý chod vybírám rýži se sépiovými kousky. Rýže je totiž typickou surovinou španělské kuchyně, ale existuje mnohem více pokrmů než jen všemi známá paella, která je nejlepší v oblasti Valencie. Kromě rýže je v nabídce také ryba se zeleninou pečená v alobalu, vepřová líčka s dýňovým pyré, pečeně s paprikou, tuňák se špenátem a sójovými klíčky s konfitovaným rajčetem. Číšník na stůl přináší prázdný talíř a posléze právě uvařenou rýži ještě v horké pánvi. Rýžový pokrm se téměř vždy podává na speciální pánvi. Na první pohled obyčejná rýže s kousky mořských plodů byla geniální volba. Španělé zkrátka vědí, jak udělat skvělou rýži. Rýže je uvařená al dente a chuť sépie a vývaru je příjemně výrazná. Vůbec mi nevadí, že zde není žádná omáčka, suchá rýže je dobře ochucená.

I zde platí, že je na vše čas a není kam spěchat. Lidé si při obědě povídají, protože zkrátka polední pauza trvá hodinu, v případě pracovníků v obchodě i mnohem déle. A tak se oběd stává mnohdy společenskou událostí. Posedět u skleničky vína, dobře se najíst, popovídat si a pak se vrátit do práce. Není divu, že uplynula téměř hodina času a já jsem stále ještě ve druhé třetině svého menu.

Není dezert jako dezert

Součástí menu je také káva nebo dezert. Katalánci mu říkají postres. „Je to maličkost k zakousnutí na závěr, než přijde na řadu káva. Taková tečka po jídle, která ale nemusí být vždy sladká,“ říká Joan, jenž si alespoň jednou týdně na takové menu zajde. A tak není nic neobvyklého, když vidím na výběr jogurt, čerstvé ovoce, ale také kozí sýr nebo čerstvý sýr s medem. K mému stále ještě nedopitému vínu tak nejlíp bude kombinovat právě kozí sýr. Ten mi přinášejí na talíři s opečenou bagetkou a s jablečnou marmeládou.

Společenská událost a pohoda

Slunce se už schovalo za horizont a teplota klesla na příjemných 24 stupňů. Je něco málo po deváté, obchody už zavřely. Přesto se v ulicích hemží davy lidí. Většina z nich má společný cíl. Blíží se čas večeře.

Dnes jdeme s přáteli do místního tapes baru. Sedíme u vysokého stolu na barových židlích. Servírka nám přinese na stůl několik jídelních lístků. Začíná debata. Večeře v podobě tapes znamená jediné – hodně malých věcí na „zobání“. A tak se debatuje, na co kdo má chuť. Výběr je široký. Teplé i studené varianty, většinou krásná ukázka tradičních jídel.

Objednáváme spoustu věcí. Všechno naráz by se na stůl nevešlo, proto je na stůl přinášejí ve vlnách. Jako první ochutnávám patates braves. Klasické smažené brambory podávané s pikantní omáčkou a majonézou. Všechny ruce se stahují nad horké brambory. Kdo nejí rychle, nejí vůbec. Je to přitom vyvážený balanc dobrého jídla, pití a konverzace, žádný spěch. Jen se zde nikdo neostýchá, prostě si každý bere to, co chce. Na stole nechybí ani chléb s rajčetem a olejem nebo nějaká rybička v kyselé zálivce. U stolu vládne pohoda.

Přichází druhá vlna našich tapes. Tentokrát krokety plněné treskou, cizrna se špenátem a chobotničky v pikantní omáčce. Než se rozhodnu, s čím začít, vedle mě se už svádí boj o krokety. Talíře s jídlem kolují sem a tam, a tak se na každého alespoň troška dostane.

Třetí vlna je tu. Truites (vaječné omelety) s chřestem, s bílými fazolemi a s jamónem, pintxos (jednohubky) s černou botifarrou (jelito) a klasickou botifarrou (masová klobása) a dále chobotnice na grilu s olivovým olejem, česnekem a petrželí. Co s ní? Rozkrájet na příslušný počet porcí a šup do pusy. Zbytkem chleba pak vytřít ještě zbytek ochuceného oleje. Mňam!

Na závěr nesmí chybět postres. Je něco po jedenácté. Objednáváme čokoládové trufes a dále músic a moscatell. Není to žádné hudební představení, ale směs oříšků a sušeného ovoce a sladké dezertní bílé víno.

Do půlnoci zbývá jen pár minut. Někteří jdou ještě na drink, jiní spát. Před námi je nový den a vše začíná nanovo.


Musíte ochutnat

  • Tapes – cokoliv malého na sdílení.
  • Patates braves – smažené brambory s typickou pikantní omáčkou brava.
  • Pintxos – různé varianty větších jednohubek.
  • Truita – vaječná omeleta s něčím (např. brambory, chřest, žampiony…).
  • Crema catalana – tradiční dezert podobný vanilkovému pudinku se zkaramelizovaným cukrem na povrchu.
  • Mel i mató – jemný čerstvý syrovátkový sýr mató podobný například ricottě podávaný s medem a někdy i vlašskými ořechy.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Eva Blechová




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země