Hrad Otočec: Z doupěte zhýralého hraběte je dnes oáza komfortu a romantiky | Reflex.cz
nahoru

Hrad Otočec: Z doupěte zhýralého hraběte je dnes oáza komfortu a romantiky

Jakub Hloušek19. prosince 2019 • 19:30
Hrad Otočec: Z doupěte zhýralého hraběte je dnes oáza komfortu a romantiky
foto: Jakub Hloušek

Chorvatskou Krku s jejími vodopády a okolním národním parkem, naši cestovatelé i dovolenkáři již velmi dobře znají. Řeka stejného jména zároveň existuje také v sousedním Slovinsku. A kousek od regionálního centra Novo Mesto se v ní odrážejí siluety jediného slovinského vodního hradu.

Ten se příznačně jmenuje Otočec. Což znamená „ostrůvek“. Kupodivu ovšem nevzniknul na přírodním ostrově, které kolem vykukují z dravého proudu. Stavitelé hrad jednoduše zbudovali na břehu a kolem něj později vykopali umělý kanál. První zmínky o hradním komplexu pocházejí z třináctého století. Otočec s koncem středověku absolvoval renesanční přestavbu. Ta mu vtiskla zámeckou podobu. Ale i nyní se o něm mluví a píše, jako o hradu. Vlastníci Otočce se často střídali. Mnozí z nich se pevně zapsali do jeho dlouhé historie: někteří po sobě zanechali pozitivní otisk, o druhých se zase těžko bude mluvit v dobrém.

Zrzavý kanec

Posledním majitelem Otočce byl rod Margheri. Mezi nimi se proslavil zejména hrabě Albín. Ovšem nikoli šlechtickou noblesou, silou intelektu a vlídným zacházením s poddanými. Naopak! Zrzavý hrabě překypoval hlavně bezmeznou arogancí a ohromným sexuálním apetitem. S ním ruku v ruce kráčela absolutní neurvalost. Albín Margheri občas z povinnosti pozval na Otočec místní ouřady. Sotva oni po hostině odešli, okamžitě nařídil rozbít všechny sklenky, ze kterých úředníci popíjeli. Odmítal totiž znovu použít nádobí „zasviněné“ plebejci. Podle něj se také člověk skutečně stal pravým člověkem teprve poté, až získal minimálně titul barona. Zároveň tento neukojitelný casanova si prý po světě naflákal okolo devadesáti levobočků. Když některá z místních venkovanek porodila zrzavé dítko, okamžitě si klepny v okolí šuškaly, že nemluvně je určitě Margheriho. I jeho přiznané děti byly lehce vyšinuté a ukázkově se potatily: Albínova dcera Florentina ve čtyřiačtyřiceti letech úspěšně otěhotněla s místním chlapcem mladším o osmnáct let.

Její sestra si zase na Otočec natrvalo přivedla do ložnice svého vzdáleného příbuzného, a to sotva dvacetiletého Karla Villavicenze. Aby se zabránilo šeptandě, hraběnka chytře vypustila fámu, že svého milence adoptovala. Po smrti šlechtičny Karel přehodnotil svůj vkus a oženil se s mladší krasavicí. I tady byl věkový rozdíl patnáct let. Rod Margheri hradu doopravdy příliš štěstí nepřinesl: ještě když jim patřil, tak ho ve víru druhé světové války zapálili partyzáni. Vzhledem k pověsti, jakou si tady Margheriové vydobyli, se tomu moc nelze divit. V padesátých letech minulého století hrad absolvoval opravu a poskytoval zázemí pracovním brigádám mládeže během stavby jugoslávské dálnice „bratrství a jednoty“ z Lublaně do Záhřebu. Pak se proměnil na ubytovací zařízení.

Oáza komfortu a romantiky

Nyní kompletně zrekonstruovaný hrad slouží jako luxusní pětihvězdičkový hotel pro náročnou klientelu. Ale za jeho masivní opevnění může nahlédnout i běžný výletník. Například každoročně zjara před svátky se tu koná půldenní festival tradiční velikonoční potice. Ta patří ke skvostům u nás zatím bohužel málo známé slovinské gastronomie. Potica představuje vynikající kombinaci kynuté rolády s náplní a naší bábovky. Na festival se sem místní hospodyňky chodí pochlubit svým cukrářským kumštem a nabídnou návštěvníkům ty nejlepší kousky. Akci doprovází malý trh s domácími regionálními produkty a tematicky zaměřenými výrobky. Koho tedy potica chytne za srdce, ten si odtud může domů dovézt správnou keramickou formu. Jen je třeba na akci dorazit včas. My jsme tam přijeli přesně ve chvíli, kdy už se všichni spěšně pakovali domů. Dále hrad tají stylovou vinotéku umístěnou do atraktivních prostor okrouhlé hradební věže. Kousek od hradu se pak rozprostírá rozlehlý volnočasový areál s lanovým centrem určený široké veřejnosti. Avšak nejkrásnější zážitek přinese procházka po ostrově, kde se nachází nádherně udržovaný park. Pohled na bystrou hladinu Krky zčeřenou útesy, bariérami i řetězem ostrůvků přinese pohlazení duše. Parkem se po trávníku suverénně kolébají divoké kačeny a přilehlé rozvrzané dřevěné mosty dodávají zákoutím pečeť nejvyššího levelu romantiky. A jen chvilku chůze dál po proudu leží skromnější hrad Struga, který tvoří středobod přilehlého golfového hřiště.

Jakub Hloušek


Klíčová slova: výlety, Slovinsko, hrad, záhada



Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země