Faerské ostrovy: Drsný a odlehlý kout země, který vás pohltí svojí mystickou krásou a panenskou přírodou | Reflex.cz
nahoru
Lidé a země | Magická zima v Rakousku

Faerské ostrovy: Drsný a odlehlý kout země, který vás pohltí svojí mystickou krásou a panenskou přírodou

Martin Trabalík11. listopadu 2019 • 07:20
Faerské ostrovy: Drsný a odlehlý kout země, který vás pohltí svojí mystickou krásou a panenskou přírodou
foto: Martin Trabalík

Proč Ovčí a proč nejkrásnější? Ovcí tu prý žije víc než lidí. A nejkrásnější se Faerské ostrovy zdají těm, kdo chtějí být na cestě sami, bojovat s vrtkavostí počasí a být za to odměněni poetikou severu...

Je časné ráno a mlha líně sestupuje z kopců. Valí se dolů v těžkých chuchvalcích pevně odhodlaná přikrýt městečka a vesničky pod sebou. Záhy nato se však ze západu zvedá vítr a odhání ji zpátky do hor a nad kopce vystupuje slunce. Počasí se zde, na Faerských ostrovech, mění rychle a nepředvídatelně. Zatímco na jednom z ostrovů může sněžit, na druhém prší a na třetím je slunečno, jen aby se to za hodinu či za dvě celé zase změnilo.

Místní už jsou na rozmary zdejšího počasí zvyklí. Nikdy se sice nedá předpovědět, jak bude, ale zase nehrozí velké mrazy ani přílišná vedra. Proud Atlantského oceánu zde reguluje teplotu, která po celý rok zůstává v podstatě konstantní. V zimě málokdy padá pod nulu a v létě se pohybuje okolo 13 stupňů.

Možná i to nahrává zdejším rybářům, pro něž je proud Atlantiku zdrojem obživy a bohatství, z něhož si od nepaměti berou svou daň. Faerská půda není vhodná pro pěstování plodin, a zraky obyvatel se tak vždy upíraly k moři. Moře ostrovy svírá ve svém zajetí a odřezává je od zbytku světa. Ale také je před ním chrání.

Faerské ženy

Rybářka Janne tráví většinu času po boku svého muže na moři: „On byl rybář a já pracovala v továrně na zpracování ryb, tak jsme se dali dohromady. Je to tvrdá práce, někdy máte jeden dva dny volna, a jindy zas pracujete celé dny v kuse, ale já mám svoji práci ráda. Jsem ráda, že mohu být se svým mužem.“

Faerské ženy jsou velmi rodinně založené, spousta z nich nemá jinou ambici než být doma a starat se o děti. Porodnost na Faerských ostrovech je jedna z nejvyšších v Evropě. A je to vidět, všude na ulicích lze potkat rodiny obsypané dětmi.

Janne se narodila ve smíšené rodině, její otec je z ostrovů, ale matka je Dánka. Janne tak příliš nesympatizuje se snahami některých ostrovanů se osamostatnit. V její rodině tato otázka nikdy nehrála příliš velkou roli.

Stejně tak to vidí Simon. Tento bývalý námořník kdysi obeplul zeměkouli. Říká, že ačkoliv pochází z tak malé země, se svými krajany se potkával po celém světě. Námořníci do země přinášeli novinky a také trochu mixovali krev, protože bez jakýchkoliv vnějších vlivů by izolované obyvatelstvo jistě zdegenerovalo. Ani Simon není příliš velkým zastáncem toho, aby se ostrovy osamostatnily. Dle jeho názoru jsou příliš malé, aby mohly konkurovat samostatně.

Zapomenuty v Atlantiku

Moderní doba přinesla nevídaný pokrok. Na víkendy dnes jezdíme do zahraničí a na místa, jež dřív byla nedostupná, se dnes dá dostat během několika hodin. Celý svět máme jako na dlani a je jen na nás, kam se vypravit za dobrodružstvím. Dříve exotické lokality však pomalu ztrácejí svůj charakter a najít místo, které by stále ještě bylo nedotčené, je čím dál těžší.

Faerské ostrovy jsou jedním z takových míst. Alespoň ještě na chvíli. O tyto bohem zapomenuté ostrovy uprostřed Atlantiku nikdy nebyl příliš velký zájem. Paradoxně jednou z nejpestřejších epoch zdejší historie je druhá světová válka, kdy zde mělo kvůli jejich strategické poloze základnu britské námořnictvo. Pro místní to byla doba nebývalého probuzení a rozkvětu, která je na chvíli vytrhla z jejich melancholického, samotářského rozpoložení. Po válce se ale vojáci sebrali a zase odpluli a život se na ostrovech opět ztišil. Mnohým to jistě chybělo, jiní však určitě přivítali znovu nabytý klid.

Lov velryb

V poslední době byl tento klid narušen aktivistickými organizacemi, jež kritizují starou faerskou tradici – lov velryb. Faerští lovili velryby po staletí a dodnes je tato činnost velkou částí jejich kultury. Lovu se účastní celé vesnice a při pohledu na rozběsněné ostrovany s kyji v rukou, brodící se po kolena v krvi pobitých velryb, by asi mnohý přihlížející souhlasil s aktivisty. Je také pravda, že tento lov v dnešní době už není pro obživu obyvatelstva tak zásadní jako dřív. Pro Faerské je to ale jedna z tradic, která je definuje, a i když na první pohled může působit hrůzostrašně, jeho dopad na populaci velryb není nijak zásadní a je považován za udržitelný úlovek.

Izolované Ovčí ostrovy

Nejsou to však velryby, kdo dal Faerským ostrovům své jméno. Podle některých teorií Føroyar (místní název) znamená ostrovy ovcí a těch se skutečně na místních kopcích pase spousta. Ovčí ostrovy jsou místo jako stvořené pro přemítání, tichou práci a procházky po horách. Počasí se vyhýbá extrémům, ale povětšině není příliš vlídné. Hodně prší a fouká vítr a na ulicích mnoho lidí nepotkáte. Místní žijí spíš uvnitř, v pevně uzavřené komunitě, kde každý zná každého a každý o každém všechno ví. Cizinci jsou sice zdvořile vítáni, ale opravdové přijetí budou hledat dlouho a těžko. Populace byla vždy velmi homogenní a zvenčí přicházelo jen málo vlivů. Dnes se to pomalu mění, spousta žen odchází do zahraničí a místní muži si naopak hledají nevěsty v asijských zemích. Ty se ale drží spíš pospolu a místními nejsou příliš přijímány. Drtivá většina obyvatel (v roce 2011 podle sčítání obyvatelstva 97 procent) je stále místních, a pokud se nenarodili přímo zde (ale třeba na Islandu či v Grónsku), pak aspoň pocházejí z faerských rodin.

Hlavní město je Tórshavn nebo mezi místními zkrátka Havn. Toto malebné město leží na pobřeží jednoho z ostrovů, jichž souostroví čítá celkem osmnáct. Doprava mezi nimi byla dříve obtížná a dostat se z jednoho ostrova na druhý byla často dobrodružná cesta na celý den. Dokonce i letiště bývalo odříznuté a za špatného počasí bylo obtížné se tam z Tórshavnu dostat. V dnešní době se to mění díky tunelům, které místní budují. Podmořské tunely nyní propojují hlavní ostrovy a výstavba k odlehlejším ostrovům právě probíhá. Buduje se zde dokonce i podmořský kruhový objezd. Také letiště bylo uzpůsobeno náročným klimatickým podmínkám a nepředvídatelnosti místního počasí. Díky speciální technologii jsou zde přistávající letadla schopná létat velmi nízko u země a to jim umožňuje podletět mraky a najít bezpečné přistání.

Volání po nezávislosti

S postupem doby se tak ostrovy začínají víc otevírat a stávat se přístupnějšími. Pro místní už život nebude každodenním zápasem s přírodou. To, co pro ně dřív bývalo nepřístupné, je nyní na dosah ruky a to se týká i jejich vztahu ke světu. V minulosti ostrovy patřily Norsku a v roce 1814 přešly pod správu Dánska, jemuž patří dodnes. Mají však autonomii a většinu domácích záležitostí si spravují samy. V některých směrech se i odlišují. Nepatří například do Evropské unie, protože její směrnice by do velké míry omezily rybářský průmysl, který je hlavním ekonomickým motorem země.

Tato samostatnost a geografická odlehlost do značné míry podporují hlasy volající po nezávislosti. Faerské ostrovy mají vlastní jazyk, jsou od Dánska vzdáleny stovky kilometrů, mají vlastní vlajku i národní tým. Mnohým tak nedává smysl, že jsou stále ještě pod dánskou správou, respektive vidí nezávislost jako další logický krok na cestě dopředu, ačkoliv se pod vládou Dánska nemají špatně.

Vlastně nynější, příznivá situace snahy o samostatnost trochu utlumuje. Faerští jsou na tom dobře. Pokud získají nezávislost, nemají už mnoho co získat, naopak by jejich ekonomika mohla jít kvůli ztrátě podpory Dánska dolů. Hlasy volající po samostatnosti a proti ní jsou tedy rozdělené. Zhruba polovina obyvatel je pro samostatnost a chtějí rozhodovat sami za sebe, druhá polovina zase poukazuje na to, že Faerské ostrovy samy o sobě nebudou mít žádný vliv, a jsou pro integraci s Dánskem a zbytkem Evropy. Možná proto bylo letošní referendum, v němž se mělo o samostatnosti hlasovat, posunuto.

Poslední šance

Člen parlamentu Magni Arne má za to, že to byla chyba: „Myslím si, že v dnešní době nám zbývá překonat poslední míli na naší cestě k nezávislosti.“ Zásadním argumentem, jejž předkládá, je, že ještě nikdy předtím nebyly ostrovy tak propojené, ať už vnitřně, či navenek. Teprve v sedmdesátých letech se postavil první most mezi dvěma z ostrovů a ještě deset let zpátky byly ostrovy letecky jen velmi obtížně přístupné. Dnes jsou protkané sítí podmořských tunelů, díky nimž je možné se dostat z jedné strany na druhou v řádu desítek minut. Taktéž disponují velmi moderním navigačním systémem, který jim umožňuje překonat nástrahy počasí, a rozvoje se dočkal i přístav, jenž hostí různé nadnárodní společnosti. Přístupnost a schopnost otevřít se světu a komunikovat s ním jsou podle něj zásadním předpokladem, ale i průvodním znakem možné samostatnosti.

„Faerské ostrovy nejsou hlavním zájmem Dánska. Myslím, že úlohou nás politiků je lidem vysvětlit, že blahobyt a budoucnost následujících generací jsou lépe zajištěny v našich vlastních rukách než v rukách někoho cizího.“ Ať už se Faerští rozhodnou jakkoliv, nezmění to krásu a impozantnost ostrovů samotných. Doufejme, že se jim podaří uchovat si svou čistotu a neposkvrněnost.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Martin Trabalík




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země