Víte, proč „všechny cesty vedou do Říma“? V dobách, kdy byl Řím centrem vojensky podrobené Evropy, se právě sem sbíhaly všechny veřejné silnice. Konkrétně k pomyslnému středu tehdejší říše, kterou představoval Zlatý milník na Foru Romanu. A právě tam kdysi začínala královna všech cest, Via Appia, kolem které se začala psát nejen historie celé Itálie.
Bylo nebylo
V období, kdy se Římské království přerodilo v republiku, byla Itálie rozdělena mezi několik vzájemně znesvářených stran. Rostoucí touze Říma ovládnout postupně celý Apeninský poloostrov vzdorovali hlavně Samnité na jihu v Kampánii. Proto roku 312 př. n. l. začal římský cenzor Appius Claudius Caecus, jehož jméno dnes cesta nese, s výstavbou jižní zásobovací trasy pro armádu. Poté, co splnila svůj původní účel a Samnité byli poraženi, se postupně rozrostla až do přístavního města Brindisi a dosáhla tak téměř šestisetkilometrové délky.
Novou a klíčovou roli pak sehrála pro tehdejší obchod a zároveň snadnou vojenskou kontrolu celého jihovýchodu. Po rozpadu Říše římské se silnice přestala udržovat. Naposledy ji využil roku 536 byzantský vůdce Belisar při bojích s Góty, kdy mu posloužila k rychlému postupu na Řím.
Via Appia antica versus Via Appia nuova
Ačkoli vydržela úctyhodných osm století, s postupným rozšiřováním močálů v oblastech na severu a vylidněním měst a vsí, které lemovala, později úplně zanikla. Ke konci 18. století nařídil papež Pius VI. vystavět cestu novou, kterou dnes známe jako Via Appia nuova.
Trasa stará přes 23 století tak logicky získala přízvisko antica. Díky jejímu historickému významu se ale k výročí milénia začalo pracovat na její obnově, v níž pokračuje italská vláda dodnes.
Hrobky, katakomby, mauzolea
Už prvních pár kilometrů cesty je poseto historickými památkami, které vyprávějí příběhy, jež se tu udály. Porta San Sebastion, neboli brána svatého Šebestiána, je dnes oficiálním počátkem cesty Via Appia antica. Jedná se o největší dochovanou bránu Aureliánovy hradby z 5. století. O kousek dál, v bazilice sv. Šebestiána, je vystavena mramorová deska s údajným otiskem chodidel Ježíše Krista. Zároveň zde byly na čas uloženy ostatky svatých Petra a Pavla.
Jelikož trasa začíná v centru dnešního Říma, musí cestovatelé po stopách starých Římanů počítat s rušivými auty a autobusy. Když se ale z centra vymotáte, užijete si klidných zátiší cesty lemované vysokými borovicemi, cypřiši, hrobkami a mauzolei významných panovníků. Někdejší římské právo totiž zakazovalo výstavbu hrobek uvnitř městských hradeb, a tak jsou všechny umístěny až za nimi. Pokud tedy máte chuť a dostatek času, je jen na vás, kam dojdete a kde se zastavíte. Trasu si v posledních letech oblíbili také cyklisté – a není divu. Je tichým, mystickým místem, které oproti rušnému Římu působí jako balzám. Na prastaré antické dlažbě z tvrdého čediče se zastavil čas. Jen luxusní vily, rozlehlé zahrady a kolemjdoucí vám připomenou, že čas i tady dál plyne.
Cesta k cestě
Na začátek silnice Via Appia se snadno dostanete od stanice metra Circo Massimo a dále pak autobusy číslo 118 a 218. Čím dál od centra, tím je klidnější a romantičtější. O víkendu je navíc zcela uzavřena pro auta. Teď, na jaře, nebo brzy na podzim, bývá nejkrásnější.
