Milán

Milán Zdroj: Profimedia.cz

Milán: vzrušující, ale také plný pohody
Katarína Antenozio
3
Fotogalerie

Milán očima Slovenky: Život v hlavním městě aperitivů

Slovenka Katarína Antenozio žije se svým italským manželem na severu Itálie – kořeny má ale jeho rodina na jihu, takže možná Milán nebude jejich konečnou zastávkou. Jaký je podle ní Milán?

Čím se v Miláně zabýváte?

Pokračujeme v tradici rodinné firmy, ale vedle nezábavné administrativy jsem se opět začala věnovat žurnalistice. Před několika lety jsem založila vlastní stránku o Miláně, která má mým krajanům pomáhat prozkoumat i neznámá zákoutí tohoto města. Uprostřed prvního lockdownu jsem si optimisticky koupila videokameru, a tak teď natáčím minireportáže pro Slovenskou televizi.

Jak se liší mentalita místních od té naší?

Miláňané jsou uzavřenější, více si potrpí na disciplínu a na to, aby věci fungovaly. Už po staletí dávali velký důraz na efektivitu. Obecně do Milána přicházejí lidé hlavně kvůli práci a je zde cítit, že se soustředí na to, aby vydělali. Je to pochopitelné, protože život zde je nákladný. Zdejší moderní přísloví říká: „Chi va piano, non e di Milano“ (Kdo kráčí pomalu, není z Milána). Miláňané totiž stále spěchají.

Čím se liší životní styl místních od našeho?

Milán je hlavní město aperitivů. Tak zde nazývají odpolední happy hour, které Miláňané dovedli k dokonalosti. Po práci se lidé setkávají v barech, dají si drink a k tomu něco malého k zakousnutí. V sobotu funguje takzvaná movida. To se mladí sjíždějí na vytipovaných místech a celou noc se přesouvají z podniku do podniku. Tady se život točí kolem baru, kde seženete všechno. Lidé se v baru seznamují, dohadují obchody, a pokud potřebujete instalatéra nebo někoho, kdo vám opraví počítač, zeptáte se v baru. Také zde vládne velmi sympatický kult babičky. Hodně se popsalo o tom, jak Italové milují děti, ale babička má v rodině nenahraditelné místo a i dnešní mladí lidé považují prarodiče za pramen moudrosti a zkušenosti. Pokud jako argument použijete větu: „Moje babička to dělala takhle,“ diskuse se považuje za ukončenou, protože nikdo se vám už neopováží protiřečit.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

V Miláně oceňuji efektivní a velmi spolehlivou veřejnou dopravu. Cestování metrem je rychlé a opravdu pohodlné. Negativem je málo parkovacích míst, a to i na periferiích, a ceny bytů, které jsou přemrštěné. Najít nyní v Miláně slušný pronájem za dobrou cenu je téměř nemožné. Za velké plus považuji i to, že všude, kde jsem bydlela, dbalo město na čistotu, minimálně jednou týdně se všechny ulice uklízejí. Velkou výhodou je, že téměř každý dům zde má svého vrátného, který přebírá balíky a doporučené zásilky, což ušetří lidem spoustu času. Pokud bych měla zmínit cestovatelské zážitky, překvapila mě pestrost zdejšího okolí, zejména provinční městečka. Tam obyčejný turista běžně nejezdí, ale jsou to úžasné klenoty. Cremona, Mantova, Monza, Como, Pavia, Brescia či Bergamo rozhodně stojí za výlet. Region Lombardie sice není považován za cestovatelskou vychytávku, ale je zde nejvíce lokalit UNESCO z celé země. Jedno z nejzajímavějších míst, které jsem zde viděla, je údolí Val Camonica se skalními kresbami. Rozsáhlé území je doslova poseto rytinami, jejichž stáří sahá až do paleolitu.

Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?

S povrchností a přetvářkou. Miláňané jsou velmi zdvořilí, ale pokud je znáte dobře, tak víte, že v momentě, kdy vysloví své: „Nic se nestalo,“ či dokonce „Je to moje vina,“ myslí si přesný opak. Vládne zde také velká anonymita, ale to je problém každého velkého města.

Chybí vám něco z domova?

Kromě rodiny a obligátní kofoly, brynzy, zelené papriky a kořenové petržele? Asi každého občas popadne vzpomínkový optimismus, ale máte-li domov ve dvou zemích, tak vám vždy bude chybět něco z jedné a něco z druhé. Na Slovensku cítím větší klid a pohodu, ale může to být způsobeno i tím, že tam jsem vždycky na dovolené.

Co naopak vnímáte jako lepší než u nás nebo na Slovensku?

Italové, Miláňany nevyjímaje, berou život s nadhledem. Rovněž si mimořádně potrpí na jídlo a jeho kvalitu. To jsem na začátku moc nechápala, ale tady je jídlo ústředním tématem a stojí na horních příčkách hodnotového žebříčku. Lidé upřednostňují potraviny z lokálních zdrojů, nemají velkou důvěru k zahraničním producentům. Dokonce cestují-li do zahraničí, berou si své potraviny. Jednoduše jsou přesvědčeni, že jejich výrobky jsou lepší než kdekoli na světě. Spousta mužů umí dobře vařit, i mého manžela vaření nesmírně baví.

Vědí místní o Česku či Slovensku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Spousta lidí už kromě Prahy eviduje i Bratislavu, po tolika letech už téměř všichni vědí, že jsme dnes dva samostatné státy a že patříme do Evropské unie. Pavel Nedvěd je zde stále pojem, uznávají také Marka Hamšíka či Petra Sagana. Ale stalo se mi, že když jsem v roce 2015 vyřizovala formality kvůli autu, v infosystému, kam bylo třeba zadat osobní údaje, zcela chyběla Slovenská republika. Pán u přepážky to chtěl vyřešit tak, že napíše, že jsem ze Slovinska. Vždyť to je skoro totéž, ne?

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?

Italové bezmezně milují svou zemi a tvrdí, že zde mají všechno. S tím se nedá nesouhlasit. Obecně cestují rádi a stejně rádi se vracejí domů. Miláňané tvrdí, že nejkrásnější věcí v Římě je vlak směřující do Milána. Římané to zase mají opačně. V létě se město postupně vylidňuje, kdo může, jde k moři, nebo alespoň k blízkým k jezerům. Letní teploty v kombinaci s vysokou teplotou a všudypřítomnými komáry jsou zde nesnesitelné.

Jakých pět míst byste ukázala nejlepší kamarádce z Česka či ze Slovenska, která v Miláně ještě nebyla?

Byla by to nejdříve povinná jízda po třech zdejších svatyních. Tedy v první řadě skutečná katedrála, milánské Duomo. Potom operní svatyně – divadlo La Scala – a na závěr fotbalová svatyně – stadion San Siro. Byl by hřích nevidět jedno z nejslavnějších děl Leonarda da Vinci, Poslední večeře, ve večeřadle kláštera Santa Maria delle Grazie, a na závěr bychom navštívili jeden ze zdejších plavebních kanálů ve čtvrti Navigli. Milán totiž kdysi připomínal Benátky či Amsterdam a byl přímo protkán úzkými kanály, z nichž už zůstaly patrné jen tři, ostatní tečou pod povrchem.

Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?

Když je řeč o plavebních kanálech, krásnou lokalitou je okolí kanálu Martesana. Má velmi klidný venkovský charakter a je zde cyklotrasa vedoucí až do vesničky Gorgonzola, která dala jméno slavnému sýru. Na klidnou procházku se lze vydat i mezi rýžová pole na jihu města. Jsou tam staré hospodářské usedlosti, které se věnují agroturistice. Málokdo ví, že Lombardie je největším producentem rýže v Evropě. Pozorovat její setbu nebo sklizeň mohou Miláňané přímo z okna svých paneláků.

A oblíbené místní jídlo?

Nejdřív bych raději řekla, které oblíbené není. Zdejší kuchyně je ohromně pestrá a dobrá a já ráda vše ochutnám. Musím přiznat, že zatím jsem nepřišla na chuť dršťkám, ale rozhodně nedám dopustit na torcinelli, což jsou grilovaná jehněčí střeva plněná vnitřnostmi. Tato původní „kuchyně chudých“ zažívá v Itálii období renesance. Mnohé špičkové restaurace nabízejí moderní verze starých regionálních pokrmů. Pokud jde o lokální speciality, mám ráda lombardské sýry i milánské risotto.

Kterých pět výrazů byste použila pro popis Milána a jeho obyvatel?

Milán je uspěchané, hlučné, progresivní, tolerantní a životaschopné město. Žádné dolce far niente zde nefunguje.