nahoru

Kanárské ostrovy: Opomíjená La Graciosa

Martin Javorský 31. srpna 2022 • 06:10
Kanárské ostrovy: Opomíjená La Graciosa
foto: Martin Javorský

Z třinácti Kanárských ostrovů jsou většině lidí známé Tenerife, Gran Canaria, Lanzarote a Fuerteventura. Poslední dobou se obnovenou vulkanickou činností proslavila La Palma a odvážnější turisté přidají i ostrovy La Gomera a El Hierro. V nejsevernější oblasti se ale nachází skupina šesti ostrůvků nazývaných Chinijo. Jedním z těchto speciálů je i La Graciosa.

Na souostroví byl v roce 1986 vyhlášen přírodní park – mořská rezervace Parque Natural del Archipiélago Chinijo. Pět divokých skalnatých ostrůvků není osídleno, obývá je pouze mnoho vzácných druhů mořských ptáků. Šestý z nich, zvaný La Graciosa, který prozatím zůstává stranou turistického ruchu, se stal předmětem našeho zájmu.

Na 29 km2 žije přibližně sedm set obyvatel. Geografickou zajímavostí je, že dne 26. 6. 2018 kanárský parlament na základě silného občanského nátlaku oficiálně přiznal ostrovu nezávislost a uznal La Graciosu jako osmý správní celek. Do té doby existovalo pouze sedm správ a La Graciosa byla administrativně řízena z Lanzarote. Místní obyvatelé si od získané samostatnosti slibují zlepšení bídné infrastruktury a větší popularizaci ostrova. To by na dosud téměř nedotčený ostrov mělo přivést více turistů, na nichž je místní ekonomika zcela závislá.

Malý a vyprahlý

Díky nízké nadmořské výšce a silným větrům je ostrov mimořádně vyprahlý, na suché půdě roste jen sem tam nějaké křoví. Pár izolovaných políček je velkou výjimkou. Na ostrově nejsou žádné přírodní zdroje vody. Od roku 2001 je odsolená voda přiváděna potrubím přes jeden a půl kilometru širokou úžinu El Río ze sousedního Lanzarote.

Malá rozloha ostrova (délka je osm km a šířka čtyři) ho umožňuje snadno celý prozkoumat. Ulice a silnice na La Graciose jsou převážně z nezpevněného písku. Na výběr je proto možnost vyrazit pěšky nebo si vyjet na půjčeném kole. Na ostrově je dokonce i pár aut, ale jejich počet je přísně regulován. Díky tomu je možné si případně i pronajmout terénní auto s místním průvodcem.

Všechny tyto zajímavosti nás zaujaly, a proto jsme se rozhodli nejsevernější a nejmenší obydlený ostrov celých Kanárů prozkoumat na kole.

Na ostrov se dá dostat pouze trajektem jednou ze dvou lodních společností z města Orzola na Lanzarote. Nenechali jsme se odradit silným větrem a vydali se na cestu hned ráno. V malém přístavu se pohupovala menší loď, cestujících bylo pramálo a lístky jsme mohli rychle bez problémů koupit. Jízda trvá jen asi 25 minut, takže nečekáme problémy. Ovšem hned po výjezdu za přístavní molo jsme se seznámili s tím, co dokáže silný vítr udělat s oceánem. Loď se kymácí ze strany na stranu a pomalu se sune přes vysoké vlny. Naštěstí se tato jízda ne nepodobná horské dráze asi po deseti minutách, jakmile jsme se dostali do závětří ostrova Graciosa, uklidnila a již celkem bezproblémově pak doplujeme do jediného přístavu na ostrově.

Na kole na pláž pod vulkán

Přístavní vesnička Caleta del Sebo na jihu je jedním ze dvou obydlených míst na ostrově. Je to jediné místo na ostrově, kde si návštěvník může opatřit vodu nebo něco k snědku. Druhým místem je osada rekreačních domků Pedro Barba, která se nachází na východě. Vystupujeme z lodě a rozhlížíme se po ospalém přístavu. V místních hospůdkách posedává pár turistů a kromě několika míst s nabídkou služeb pro turisty a půjčoven kol v přístavu nic není. Poněkud nerozhodně procházíme přístavem a prašnými pískovými uličkami. V zaprášených uličkách najdeme kostelík, muzeum, poštu, obchůdek a školu. Hned za posledními domky začínají písečné cesty a v dálce se tyčí vrcholky místních sopek. Potvrdili jsme si, že pěšky se plahočit pískem nehodláme, a vracíme se do uliček, kde si řada místních přivydělává pronájmem kol. Pohrdli jsme módními elektrokoly, dostali pár rad na cestu a mapku a vyrážíme.

Kolem písčité stezky je jen pár pouštních keříků. Po asi 1,5 kilometru mírného stoupání jsme dojeli k jediným políčkům na ostrově, která se krčí v závětří nejvyšší místní hory Agujas Grandes. Tento stratovulkán sice dosahuje výšky pouze 267 m n. m., ale i díky průměru kráteru kolem čtyř set metrů působí na malém ostrově mohutně.

Z křižovatky prašných cest vede trochu zpevněná silnička mírným klesáním dolů k plážím západního pobřeží. Po asi 2,5 kilometru jsme se dostali k odbočce na místní zajímavou pláž Baja del Ganado. Vychutnáme si místní klidnou atmosféru, ale nezdržíme se dlouho, protože víme, že ta nejlepší pláž leží kus před námi. A opravdu, po chvilce jízdy písčitou cestou jsme u místní vyhlášené Playa de las Conchas. Kola necháváme na parkovišťátku a brodíme se pískem. Po asi sto metrech se před námi rozvírá ohromující pohled. Asi 600 metrů dlouhá a až 120 metrů široká pláž s jemným žlutým pískem, nad kterou se tyčí vulkán. Voda je studená a vlny poměrně vysoké. Před koupáním proto dáváme přednost ležení na pláži a kromě svačiny si vychutnáváme pohled na bouřlivé vlny a na skály protilehlého ostrova. Sledujeme mohutné zpěněné vlny a uvědomujeme si nebezpečnou sílu místních pobřežních proudů. O tom, co dokáží, svědčí i místní pamětní deska, připomínající tragédii z 26. prosince 2013. Otec a dcera, kteří z pláže pozorovali oceán, byli strženi náhlou velkou vlnou do oceánu a proud je odnesl daleko od břehu, kde zahynuli.

Tato pláž je cílem většiny jednodenních návštěvníků ostrova, ať už jsou tu pěšky, na kole, nebo autem. A opravdu to stojí za to. Zdatnější turisté si mohou výlet zpestřit ještě výstupem na přilehlý masiv sopky Bermeja, ze kterého lze přehlédnout sever ostrova včetně dalších ostrůvků souostroví Chinijo.

Jsme teprve v necelé polovině plánovaného okruhu a nesmíme zmeškat poslední loď zpět na Lanzarote, tak, ač neradi, vstáváme a vyrážíme na kolech dál.

Ke skalnímu oblouku

Vyjíždíme do kopečka do malého sedýlka pod sopkou a pak jedeme vyprahlou pouštní krajinou k severnímu pobřeží. Po 2,5 km jsme přijeli na křižovatku cest, kde se již povaluje pár kol, a stojí tu dokonce i zaparkovaný džíp. Není tu sice žádné označení, ale z mapky víme, že zhruba dvě stě metrů odtud po stezce je další místní atrakce. Jde o asi třicet metrů dlouhou skalní průrvu, která je na místě styku s volným mořem ozdobena krásným přírodním kamenným obloukem. Rachot vln, které se valí průrvou a narážejí do skal, nás znovu upozorňuje na obrovskou sílu oceánu. Opatrně se nakláníme přes skalní hranu a snažíme se toto neobyčejné přírodní divadlo vyfotit.Jen neradi se vracíme na křižovatku, ze které pokračujeme dále podél pobřeží na jihovýchod a míjíme cestou místní kamenité pláže. Cesta začíná pozvolna stoupat až do sedla nad osadou Pedro Barba. Jde o shluk pěkně vypadajících rekreačních domů s přilehlou pláží. Díky své poloze je osada na místní poměry v závětří. Ideální místo pro velmi klidný pobyt.

Míjí nás osamělý džíp, který se potýká s kamenito-písčitou cestou. Ustupujeme mu z úzké cesty a sledujeme, jak v prachu mizí směrem k severním plážím. Nás zase čekají serpentiny na sedlo, ze kterého následuje dlouhý sjezd až na známou křižovatku cest pod vulkánem Agujas Grandes. Znovu projedeme podél skromných políček a prohlédneme si zástěny proti větru a zavlažovací vodní nádrže. V těchto podmínkách něco vypěstovat opravdu není snadné.

Poslední úsek zpět do městečka je již nám známá písčitá stezka, tentokrát ale jedeme pohodlně z kopce. Zbývá sice ještě prozkoumat jižní pláže Francesa a Cocina, ale tam se nesmí jet na kolech. A tak pláže a výhled na čtyři kilometry vzdálenou Žlutou horu (Montana Amarilla) oželíme a dáme přednost posezení v přístavní kavárničce. K poznávání a cestování přece patří i klidné nasávání místní atmosféry a okukování starousedlíků a vícedenních návštěvníků, kteří se tu již zjevně přizpůsobili místnímu lenošivému tempu. Podle instrukcí tedy necháváme kola a helmy opřené na ulici před domem. Nikdo tu neřeší volně postavená kola a elektrokola postávající po ulicích. Tady ještě vládnou staré časy!

Káva je zde stejně jako na ostatních ostrovech vynikající. Bohužel nemáme čas na místní rybí speciality, protože musíme stihnout odpolední trajekt zpět. Chceme se totiž ještě na severu Lanzarote zajet podívat na skalní výhled Mirador del Río. Z tohoto místa ve výšce 475 m n. m. se nabízí úžasný výhled na celý ostrov La Graciosa a jeho sopky. Rychle tedy dopíjíme kávu a spolu s několika surfaři a malou skupinkou vracejících se turistů se naloďujeme na plavbu zpět. Závěr plavby je s ohledem na velké vlny opět dobrodružnější, ale my jsme natolik plni dojmů, že si tento adrenalinový zážitek již tolik nepřipouštíme.

Graciosa se dá přeložit jako elegantní, vtipná, či půvabná. Poté, co jsme na tomto ostrově strávili velmi příjemný den, můžeme potvrdit, že název je přiléhavý a ostrov rozhodně stojí za návštěvu. Doufejme, že si i nadále zachová svou osobitou atmosféru.


Dobré vědět

  • Vyplatí se si na prohlídku ostrova vyhradit celý den a vyrazit ráno. Pak si ostrov v klidu užijete a budete mít čas si i poležet na pláži.
  • Lodní dopravu zajišťují dvě společnosti v půlhodinových intervalech. Přes poledne ale lodě nejezdí. Nejdůležitější je stihnout poslední plavbu zpět v 17.30 (v létě 18.30), jinak se z ostrova nedostanete.
  • Kromě přístavního města Caleta del Sebo na celém ostrově neseženete ani vodu, ani nic k jídlu.
  • V městečku je několik půjčoven kol i elektrokol. Není potřeba si je rezervovat, ke kolu vám půjčí i helmu a někde dají i mapku.
  • La Graciosa je i oblíbeným místem surfařů.

Martin Javorský




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země