nahoru

Pestrý svět v Londýně: Bizarní stavby, které anglická metropole posbírala v proudu času

Daniel Pečeňa 20. června 2022 • 06:30
Pestrý svět v Londýně: Bizarní stavby, které anglická metropole posbírala v proudu času
foto: Daniel Pečeňa

V Londýně najdeme vedle nám známých gotiky, baroka, klasicismu a modernismu také tudorovskou, gregoriánskou, viktoriánskou či eduardovskou architekturu. Ponoříme-li se však ještě hlouběji mezi zdi vznešených budov či obyčejných stavení, nalezneme i drobné perly, které do kosmopolitního města vnášejí ducha celého světa.

Podhoubím pro vznik takových staveb byla globální expanze Britského impéria. Určitou úlohu hrála i takzvaná Velká cesta Evropou, na kterou se v 17. a 18. století vydávali mladí angličtí aristokraté, aby si na kontinentu doplnili vzdělání, navázali diplomatické vztahy či shromáždili kolekci uměleckých předmětů do svých paláců. Cestování, komunikace, vzdělávání, nové vjemy i rozvoj technologií přispěly k prvotním architektonickým výtvorům, které se vymykaly historickému rázu architektury Londýna. První počiny vznikly na tehdejší královské půdě v botanické zahradě Kew. Jednalo se o tureckou mešitu, stavbu zvanou Alhambra v maurském stylu a čínskou pagodu. Trio exotických budov postavil v polovině 18. století architekt William Chambers, který se nechal inspirovat na cestách. Z trojice prvních projektů dnes zbyla v botanické zahradě už jen vysoká čínská pagoda. I když další dvě původní budovy dávno podlehly zubu času, na uprázdněném místě v mezidobí vyrostly stavby původem z Japonska.

V současnosti výstavbu nových budov z jiných kulturních oblastí ovlivňuje převážně imigrace a náboženství. Především komunity rozrůstajících se muslimů a hinduistů stavějí čím dál více svatostánků v podobě mešit a chrámů, čímž si uzpůsobují životní prostor vlastním kulturním návykům (ne všechny nové meš ity a chrámy ale mají typický charakter; některé z těchto religiózních staveb vznikají jen přeměnou bývalých kostelů nebo jiných budov). Budovy zasvěcené víře tak přemosťují celé kontinenty a sahají ke kořenům jejich předků.

Ostatní stavby vztyčené na půdě města se sem dostaly díky podnikatelským aktivitám, diplomatickým stykům, mezinárodním výstavám či prostou snahou odlišit se od zažitého koloritu. Nejedna stavba vděčí za svůj vznik i pohnutému lidskému osudu nebo pověstné anglické výstřednosti. Londýn jako jedno z globálních center světového dění nepůsobí jen na ostatní města, ale sám vstřebává různé vlivy z ostatních kultur. Značná část těchto výjimečných staveb se časem dostala na seznam budov historického významu. Tento status budovám zajišťuje větší ochranu (například před developery) a jejich přítomnost ve městě pomáhá vytvářet diverzitu v architektuře i nové impulzy v dynamice dalšího rozvoje metropole.

Mešita Shah Jahan, Woking

architekt: Isaac Chambers, 1889

Mešita Shah Jahan ve Wokingu byla první účelově vybudovanou mešitou ve Velké Británii. Stavba byla iniciována maďarsko-britským lingvistou a orientalistou Gottliebem Wilhelmem Leitnerem (který se za svůj život naučil 50 jazyků!). Mešita byla postavena za finančního přispění sultánky Šáhdžahán Begum pro studenty Orientálního institutu, založeného Leitnerem v roce 1881. Budova je vyhotovená v novodobém indo-saracénském architektonickém stylu. Mešita však dlouho svému účelu nesloužila a po Leitnerově smrti v roce 1899 byla zavřena a postupně upadla do havarijního stavu. V roce 1912 chtěl Leitnerův syn Henry prodat pozemek developerům, což mu překazil právník, misionář a zakladatel Muslimské mise ve Wokingu Khwaja Kamal-ud-Din, který přivedl záležitost k soudu. Díky pozemkovým zákonům při s Leitnerem vyhrál a ten mu musel budovu prodat. Opravená mešita sloužila zejména ší’itským věřícím, avšak v 70. letech minulého století přešla do rukou sunnitů. Zajímavostí je, že odtud vzešla prvotní idea na vytvoření nového muslimského státu odděleného od Indie. Díky narůstajícímu počtu muslimů ve Wokingu není již dávno mešita schopna sloužit původnímu účelu a dnes je spíše symbolickou stavbou. Naproti přes ulici tak vyrostla dlouhá modlitebna s kapacitou pro 1500 věřících. Mešita Shah Jahan je na seznamu budov historického významu I. stupně.

Buddhapadipa Temple, Wimbledon

architekt: Praves Limparasangsri, 1979
konzultace: Sydney Kaye, 1982

Buddhistický chrám Buddhapadipa je první stavbou tohoto typu ve Velké Británii. Stavba chrámu v typickém thajském stylu začala v roce 1979 za finančního přispění thajské vlády, která taktéž chrámu darovala sochu Buddhy zhotovenou z černého bronzu. Tato socha, jež se dnes nachází uvnitř chrámu, je stará přibližně 600–800 let a pochází z období Sukhothai (1238–1438). Slavnostního otevření chrámu se v roce 1982 zhostila princezna Kallajanivaddana, starší sestra tehdejšího thajského krále Rámy IX. Pozemek pro chrám byl vytyčen devíti kameny, které označují tzv. simu – tedy místo, kde se mohou odehrávat posvátné rituály. Chrám samotný je také znám jako síň pro Upósathu (buddhistický svátek) a je jedním ze dvou skvostných thajských staveb za hranicemi tohoto asijského království (druhý příklad této architektury v Evropě se nachází ve Švýcarsku). Na pozemku najdeme okrasné jezírko, květinovou zahradu i sad. Místo působí jako oáza klidu a nachází se čtvrt hodiny chůze ze známého tenisového klubu.

Ye Olde Swiss Cottage, Swiss Cottage

architekt: neznámý, 1840

Hostinec jménem Swiss Tavern byl postaven ve stylu švýcarské chalupy okolo roku 1840 na pozemku, kde dříve stávalo obydlí výběrčího mýta silnice Finchley Road. Hostinec se později přejmenoval na Ye Olde Swiss Cottage a část tohoto jména pojmenovala i novou čtvrť, která se budovala na zelené louce. Švýcarský styl hospody je připisován módě, která v období 19. století uhranula Londýn díky populární komické opeře Le Chalet (Chata v Alpách) od francouzského skladatele Adolpha Adama. V roce 1856 zde vznikla konečná zastávka pro dostavníky tažené koňmi a už v roce 1868 přes ulici otevřela stanice metra. Rekonstrukce hospody proběhla v roce 1965, a přesto, že se v okolí strhlo mnoho budov, aby se postavily nové, hospoda na křižovatce stále stojí a nemá nouzi o štamgasty. Uvnitř se čepuje mnoho druhů klasického anglického piva Samuel Smith, které pochází z nejstaršího pivovaru v hrabství Yorkshire. Hospoda je na seznamu budov historického významu II. stupně.

Chrám Shri Swaminaryan Hindu Mandir, Neasden

architekt: LTS Architects, 1995

V roce 1992 začaly první diskuse indických a anglických architektů se stavebními experty. Jejich úkolem bylo zajistit, aby indický architektonický design, založený na náboženském textu zvaném Vastu šástra, splňoval všechny potřebné náležitosti spojené s tradiční indickou chrámovou stavbou a zároveň prošel přísným procesem k úspěšnému získání stavebního povolení v londýnské čtvrti Neasden. Po schválení velkolepého projektu se dala do pohybu komplexní logistická mašinerie. Téměř 3000 tun bulharského vápence (nejlépe odolává deštivému počasí v Anglii) a 1200 tun prvotřídního mramoru z Carrary v Toskánsku bylo přepraveno lodí do Indie. Tam bylo navíc vytěženo 900 tun místního mramoru v Ambádží. Na čtrnácti různých místech po celé Indii pracovalo zhruba 1500 řemeslníků, kteří pod dohledem 169 uměleckých mistrů vytesali 26 300 různých kusů. Každý z nich byl na konci procesu opatřen kódem. Největší z těchto kusů vážil přes pět tun a nejmenší kousek jen 50 gramů. Po přepravě lodí do Londýna trvalo dva a půl roku složit všechny kusy dohromady tak, aby vznikl první velký hinduistický chrám na území Velké Británie. Ke stavbě byly použity i dva druhy dřeva: barmská teka obrovská a anglický dub. Ve struktuře chrámu (postaveného ve stylu nagara) nebyly použity žádné korozi podléhající materiály. To proto, aby nesoustřeďovaly magnetická pole, která prý ztěžují meditaci věřícím.

Ruský dům, Chelsea

architekt: neznámý; rozšíření stavby: F. G. Williams, 1890

Ruský dům, zkonstruovaný pro londýnskou výstavu v Crystal Palace, byl k vidění v Sydenhamu mezi lety 1890–1900. (Pozn.: Crystal Palace byla budova ze skla původně postavená v londýnském Hyde Parku u příležitosti Velké výstavy roku 1851. Poté byl palác přemístěn do Sydenhamu, kde nadále sloužil jako výstaviště.) Po výstavě odkoupil Ruský dům architekt F. G. Williams, který ho přestěhoval do čtvrti Chelsea, kde dům nejen postavil na podstavec, ale také zasadil do okolní přístavby. Dřevěný dům ze solidního dubu je ukázkou obydlí obyčejně stavěného na ruském venkově a používaného jako sezonní či celoročně obyvatelná chata. Ve dvacátých letech minulého století byl dům obýván slavnou rodinou Sainsburyových, potomků zakladatele supermarketu Sainsbury’s. Tato luxusní rezidence, jejíž součástí je i Ruský dům, se rozkládá na pěti podlažích. V devadesátých letech minulého století byl na trhu s nemovitostmi ceněn na 1,6 milionu liber. V roce 2015 se jeho cena vyšplhala na šestnáct milionů liber. Ruský dům je na seznamu budov historického významu II. stupně.

Turecké lázně, City of London

architekt: G. H. Elphick / Russell Sage studios, 1895

Lázně na tomto místě byly již od roku 1817. Stavba současné budovy však byla iniciována až v roce 1895 bratry Nevillovými. Budova je postavená v tureckém stylu a sloužila jako hamam až do roku 1954. Majitelé během této doby účtovali zákazníkům větší vstupné než do jejich ostatních lázní, a to zejména z důvodu blízkosti finančních institucí, jako Londýnská burza nebo pojišťovna Lloyds. Turecké lázně přežily německé nálety, bombové útoky IRA i velkou obnovu londýnské čtvrtě City. Od jejich zavření budova sloužila jako sklad, turecká restaurace či pizzerie. V současné době po renovaci interiérů studiem Russell Sage slouží jako luxusní noční klub s názvem Victorian Bathhouse, A Camm & Hooper Venue. Turecké lázně jsou na seznamu budov historického významu II. stupně.

Ruská ortodoxní katedrála, Knightsbridge

architekt: Lewis Vulliamy; přestavba do románského stylu: Charles H. Townsend, 1892

Bývalý anglikánský kostel byl postaven v polovině devatenáctého století, ale už v roce 1892 ho přestavěl architekt Charles Townsend. Tento muž se více než jen inspiroval bazilikou San Zeno Maggiore ve Veroně, kterou navštívil v roce 1886. Západní fasáda je tudíž téměř přesnou kopií italského románského kostela. Pro Londýn zcela netypická stavba kostela ve čtvrti Knightsbridge sloužila anglikánské církvi až do roku 1955. Kostel poté připadl ruské ortodoxní farnosti. V roce 1978 byl zahrnut do „portfolia“ diecéze Sourož, což je název Ruské ortodoxní církve ve Velké Británii a Irsku. Kostel je na seznamu budov historického významu II. stupně.

Mauzoleum Kilmorey, Twickenham

architekt: Henry Edward Kendall, 1854

Zakázka na stavbu Mauzolea Kilmorey přišla architektu Kendallovi v roce 1853 od Francise Needhama (1787– 1880). Notorický excentrik Needham sloužil v mladším věku jako člen britského parlamentu. Poté, co nebyl znova zvolen do funkce v dalším období, nemohl přejít do Sněmovny lordů kvůli svému irskému původu, jenž mu toto privilegium (dostupné jen anglickým kolegům) nedovoloval. Po smrti svého otce však zdědil nejen jmění, ale i titul druhý hrabě z Kilmorey. Needham se však nejvíce proslavil v tehdejší viktoriánské společnosti díky skandálnímu vztahu s mladou Priscillou Hoste. Ač ženatý, uprchl ve svých téměř šedesáti letech s dvacetiletou Priscillou, která mu tehdy byla svěřena do péče. V roce 1844 mu Priscilla porodila chlapečka jménem Charles. Bohužel v roce 1854 zemřela. Již rok před její smrtí se oddaný hrabě dal do stavby mauzolea k uctění její památky.

Architekt Kendall postavil mauzoleum v tehdy populárním egyptském stylu z růžové a šedé žuly za cenu 30 000 liber (v té době horentní suma; dnes po započítání inflace asi 2,5 milionu liber). Tento design byl pravděpodobně odvozen z jedné z ilustrací ve francouzské knize Description de l’Egypte, publikované v roce 1809. Tvar struktury se vztahuje k svatyním uvnitř egyptských chrámů. Mauzoleum bylo zasvěceno egyptskému bohu Slunce a tvůrci světa jménem Ra. Hrabě jako nadšenec magie a okultních věd věřil, že mauzoleum by mohlo být strojem času, což by mu mohlo dopomoci překonat časoprostor a splynout se zesnulou Priscillou v podsvětí.

V roce 1868 se hrabě přestěhoval do Gordon House v St. Margaret v Twickenhamu a spolu s ním i hrobka. Ze svého domu nechal do mauzolea vykopat podzemní chodbu. Legenda praví, že když byl hrabě ve „správné“ náladě, nechal se na žebřiňáku zavézt do mauzolea, kde v bílé róbě ležel v rakvi vedle své zesnulé milé. Stavba i zahrada po jeho smrti zchátraly. Dobrovolníci z instituce Environmental Trust for Richmond upon Thames ji uvedli do dobrého stavu až po několika letech práce. Mauzoleum Kilmorey je na seznamu budov historického významu II. stupně.

Beduínský stan, City of London

architekt: Keith Critchlow a John Allen Architects, 2006

Přímo v srdci Londýna, ve čtvrti City, se na dvoře kostela sv. Ethelburghy nachází neobyčejný stan utkaný z kozích srstí. Navrhl ho architekt Keith Critchlow, který se zabývá sakrální geometrií religiózních staveb. Jeho design obsahuje konstrukční techniky beduínů (kočovníků z pouští severní Afriky či Arabského poloostrova). Stan byl vyroben v Saúdské Arábii a darován kostelu nadací Co-exist. Malá šestnáctihranná stavba zabírá téměř celou plochu dvora. Stany jsou mnohokrát zmiňovány v posvátných textech jako místa pro významná setkání. Proto prostor ve stanu slouží jako bezpečné místo k dialogu a umožňuje klást obtížné otázky a následné diskuse o náboženstvích. Ve stanu se setkávají zejména věřící těchto náboženských vyznání: bahá’í, buddhismu, hinduismu, sikhismu, islámu, křesťanství, zoroastrismu či džinismu. Koberce uvnitř byly utkány lidmi v různých válečných oblastech po celém světě. Dlaždice okolo stanu byly vyrobeny v Maroku. Beduínský stan oficiálně otevřel princ Charles v květnu roku 2006.

Kostel sv. Ethelburghy, na jehož dvoře se beduínský stan nachází, byl od svého vzniku v 11. století svědkem mnoha událostí. Jeho rektor William Bedwell byl v 17. století jedním z překladatelů slavné verze bible, která je v Británii známá jako Bible krále Jakuba. Další jeho rektor, John Rodwell, publikoval v roce 1861 první anglický překlad koránu. Významnou zajímavostí je i fakt, že tento kostel byl ve třicátých letech minulého století jedním z mála míst, kde se rozvedení lidé mohli znovu ženit a vdávat. V roce 1993 byl kostel téměř zničen při bombovém útoku „Bishopsgate“, spáchaném Irskou republikánskou armádou. Po kompletním přestavění místa byl kostel zachráněn (zde se angažoval reverend Richard Chartres) a znovu otevřen jako Centrum míru. Nyní tak centrum slouží jako místo k výzkumu vztahů mezi vírou a válkou.


Kam ještě v Londýně a okolí zabloudit?

Chrám Sri Guru Singh Sabha, Southall

Rozsáhlá gurudvára z roku 2003 má ambici stát se druhým nejdůležitějším svatostánkem pro sikhy, hned po Zlatém chrámu v indickém Amritsaru. Hlavní sál má kapacitu 2500 lidí.

Himálajský palác, Southall

Společnost United Picture Theatres postavila budovu s prvky art deco se střechou ve formě čínského chrámu ozdobenou dračími hlavami i ocasy. Po uzavření kina v roce 1971 byla budova pronajata a další léta sloužila jako kino nebo tržnice.

Pomník Sira Richarda Francise Burtona, Mortlake

Richard Burton (1821–1890) byl průzkumník, spisovatel, lingvista, diplomat i zvěd. Ovládal 25 jazyků a 15 dialektů. Mj. byl pověřen tajným vyšetřováním v mužských veřejných domech v Karáčí a jeho nestranný report inkriminoval i mnohé britské oficíry, kteří využívali mužských sexuálních služeb. V přestrojení za muslimského poutníka putoval do Mekky a Medíny, dnes bezvěrcům zapovězených. Jako první přeložil do anglického jazyka Pohádky tisíce a jedné noci nebo Kámasútru. Jeho hrobka na hřbitově římskokatolického kostela svaté Marie Magdalény v Mortlake má podobu beduínského stanu, neboť ateista Burton jevil nesmírný zájem o orientální kulturu.

Chrám Shree Swaminaryan, Willesden

Chrám je duchovním místem stejnojmenné sekty, která byla založená před více než 200 lety v Indii a vychází z hinduismu.

Velká pagoda, Kew Gardens

Architekt William Chambers postavil Velkou pagodu na počest zakladatelky botanické zahrady Kew, princezny Augusty, v tehdy oblíbeném čínském stylu.

Ruský ortodoxní kostel, Chiswick

Budova z roku 1999 v neobyzantském stylu s typickou ruskou kupolí.

Mešita a komplex Baitul Futuh

Mešita Baitul Futuh byla postavena v roce 2003 na pozemku bývalé mlékárny. V současné době patří k největším v Evropě a celý komplex pojme 10 000 věřících. Zdejší komunita Ahmadija zcela odmítá koncept svaté války (džihádu) a konvertování k islámu z donucení. Podstata této komunity je založena na umírněnosti a odmítání jakékoliv formy extremismu. Kvůli těmto principům se však komunita stává trnem v oku ostatním muslimům nejen v Británii.

Restaurace Feng Shang Princess, Regent’s Park

Čínská plovoucí restaurace je zakotvená na plavebním kanále Regent‘s Canal u londýnské zoo od roku 1991.

Brána císařského posla (ČokušiMon), Kew Gardens

Stavba je zmenšenou (4/5) replikou brány zvané Niši Hongandži (tedy brána do Západního chrámu prvotní přísahy). Originál se nalézá v japonském městě Kjóto.

Daniel Pečeňa




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země