Rádi byste vyrazili do hor, ale Alpy už máte prochozené skrznaskrz? Pyreneje tvořící přirozenou hranici mezi Francií a Španělskem leží na mapě sice o něco dále než alpské pohoří, ale nabídne vám náročné výstupy a nespoutanou přírodu.
Túru Pyrenejemi můžete naplánovat různými způsoby, poslouží totiž jako výborná destinace jednodenních výletů z Francie nebo Španělska, ale užijete si tu i týdenní přechody vybraných úseků. Můžete je však pojmout skutečně zeširoka a přejít je napříč po více než osmisetkilometrové stezce GR10 (vydáte-li se po francouzské straně pohoří) nebo GR11 (vydáte-li se po straně španělské) od Biskajského zálivu ke Středozemnímu moři. Obě trasy slibují náročné stoupání a nádherné výhledy, avšak pokud se rozhodnete čas od času vyměnit spaní ve stanu nebo pod širákem za pohodlnou postel v některém penzionu v pyrenejském podhůří, ubytování vás ve Španělsku vyjde o něco levněji.
Na každém kilu záleží
Já se nicméně vydala po francouzské GR10 objevit údajně nejkrásnější úsek stezky dlouhý asi 130 kilometrů a ležící mezi horskými středisky Bagnères-de-Luchon a Cauterets. Na červenou stezku, která se mi stala na týdenním treku věrným průvodcem, jsem se napojila v centru Bagnères. Téměř okamžitě jsem začala nabírat výškové metry, přičemž nést na zádech těžkou krosnu obsahující jídlo na několik dní a také můj noční příbytek mi skutečně dávalo zabrat. Doporučuji opravdu promyslet každé kilo, které na bedrech ponesete, GR10 se s vámi mazlit nebude. Po několika kilometrech stoupání se mi však za loukou plnou pasoucích se ovcí naskytl nádherný výhled na zasněžené vrcholky hor, což mě přesvědčilo o tom, že tato túra za pořádně namáhavé výšlapy stojí.
Na tomto úseku trasy mě čekalo několik nádherných míst, k nimž bezesporu patří umělé jezero Lac d’Oô o rozloze 42 hektarů, které zásobuje stejnojmennou vodní elektrárnu. Koupat se v něm samozřejmě nemůžete, ale zdejší návrší s horskou chatkou vybízí k odpočinku a výhled na kaskády šumějícího vodopádu působí skutečně uklidňujícím dojmem.
Na cestě k překonání horského sedla Col de Madamète jsem také narazila na dům, který obývá správce zdejší oblasti, bodrý lesník Nicolas. Umíte-li alespoň francouzsky, nebojte se na něj zavolat, pozve vás jako mě na sklenku vína, a ještě si odnesete výslužku v podobě sklenky paštiky, bagety a výtečného salámu.
Kudy do civilizace
Zapomenout nesmím ani na několik krásných horských vesniček, kterými GR10 vede. Díky nim nemusíte za doplněním zásob v místních supermarketech odbočovat z trasy a zbytečně tak zvyšovat kilometráž pro své unavené nohy. Do civilizace se tak dostanete každý třetí až čtvrtý den, takže se kromě nákupu můžete občerstvit ve zdejších kavárnách nebo si zabookovat noc v pohodlném hotelu a dopřát si relax od spaní v divočině. V městečku Luz-Saint-Sauveur nesmíte vynechat místní vyhlášenou cukrárnu a doplnit potřebnou energii v podobě vynikajícího francouzského dezertu.
Vyvrcholením mého treku byla bezpochyby oblast Cirque du Gavarnie. Jedná se o přírodní ledovcovou soutěsku, která je součástí pyrenejského národního parku a v roce 1997 byla zapsána na Seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Uprostřed se nachází 422 metrů vysoký vodopád Gavarnie a pod hřebenem se tyčí několik ledovců.
Na tuto trasu jsem se vydala ke konci května, a jak už tomu ve výškách bývá, i v pozdním jaru můžete po cestě narazit na sněhová pole. Není tedy na škodu přibalit s sebou nesmeky a vyhnout se případnému nebezpečí uklouznutí. S trochou odvahy se to však dá zvládnout i bez nich. Trasa je jinak velmi dobře značená, takže se vyhnete zbytečnému bloudění. Můžete také přespat v turistických chatách, avšak je radno do nich alespoň den předem zavolat a místo na spaní si rezervovat. Po cestě tu a tam také narazíte na pohodlné útulny (refuge/refugio), které se přes sezonu nezamykají a můžete tak nejen při nečekaném nečasu přečkat noc v teple – útulny totiž mají často prostor i pro malé ohniště.
