nahoru

Ukrajina: Od delty Dunaje po Karpaty

Ivana Grešlíková 15. listopadu 2021 • 06:20
Ukrajina: Od delty Dunaje po Karpaty
foto: Ivana Grešlíková

Pod pojmem přírodní krásy Ukrajiny si asi málokdo z nás něco představí. Je to velká škoda, protože tahle rozlehlá země vám nabídne rajskou deltu Dunaje, středomořskou atmosféru i ty nejkrásnější výhledy na Karpaty. To vše korunováno českou stopou. Chce to jen trochu odvahy, protože mnohá zdejší místa nejsou zcela snadno dostupná.

Přišla jsem pozdě. Delta Dunaje na jihu Ukrajiny zeje prázdnotou. Je začátek listopadu a z údajných 50 tisíc růžových pelikánů, kteří zde mají hnízdit od jara, tu není ani jediný. Migrace skončila. Na březích zůstaly jen výletní čluny pro turisty zasypané listím.

Jsem ve vesničce Vylkove, tři hodiny maršrutkou z Oděsy. Je sobota odpoledne, po hlavní ulici s kostelem vezou domácí z trhu pytle brambor na kolečku a na kolech. Turisté tu už nejsou a já zoufale hledám lodníka. Pan Michail v jediné otevřené turistické agentuře je ochoten provézt mě motorovým člunem po hlavním Bilhorodském rameni, které tvoří deltu Dunaje, a také po jerycích, říčních ramenech, kterých je tu na čtyřicet kilometrů.

Míjíme loďky zaparkované ve speciálních garážích přímo před domy na břehu. Čluny domácích jsou užší než turistické, často bez motorů. Směřujeme k tzv. nultému kilometru Dunaje, nejpopulárnějšímu bodu turistických výletů. Jde o světovou raritu, neboť Dunaj se jako jediná řeka měří od dolního toku, nikoli naopak.

Ukrajinské Benátky?

Vylkove, kde 60 procent obyvatelstva žije na vodě, je poslední osídlené místo Dunaje před tím, než se řeka vlije do Černého moře. V 17. století ho založili pravoslavní starověrci, v té době pronásledovaní moskevským patriarchou Nikonem. Dodnes tvoří většinu náboženské komunity obce s více než 6000 obyvateli. „Kdysi jich tu bylo víc. Nyní žijí jen na přilehlých ostrovech, kam jezdí loďkami. Starověrci vybudovali jeryky, čímž se snížil tok Dunaje a vznikla zemědělská půda,“ vysvětluje mi lodník.

V okolí vesnice je 72 ostrovů. Některé obývají lidé, jiné říční buvoli nebo hejna pelikánů, a to v sezoně od dubna do října. Na ostrovy se dá dostat s lodníkem, vezme vás i k rodinám starověrců, kteří vás rádi pohostí svou tradiční kuchyní. Užívám si ticho bez návštěvníků a barvy pozdního podzimu. Michail hrdě říká, že téměř tisícovka rostlin Dunajské biosférické rezervace Vylkove je endemická a všechny zdejší ryby jsou zařazeny do Evropského červeného seznamu.

Kromě pelikánů, symbolu dunajské delty, občas z rákosí vyletí hejno hus a na ostrůvcích uprostřed řeky odpočívají volavky. Hnízdí tu ale i ibis hnědý a různé druhy kormoránů. Prostě ráj ornitologů. „Máme tu i delfíny, ale to musíš do národního parku Tuzlovské zátoky mezi vesnicemi Lebedivka a Prymorska,“ dostávám tip od lodníka.

Michail vypíná motor a v bezvětří jednoho z přítoků se neslyšně plavíme rákosím. To tu kromě impresionistické nálady zajišťuje obživu nejedné rodiny. Začalo se zde pěstovat v časech SSSR, kdy se z něj měl vyrábět papír. Projekt padl, rákosí zůstalo. Dnes ho domácí prodávají do zemí EU na pokrytí střech, ale i jako košťata. Jiní si vydělávají prodejem jahod a výrobou vína Novak, které koupíte v malých dřevěných obchůdcích. Pokud si dáte s místními skleničku, přidají vám k ní vtip, jak rozpoznáte našince od cizince. Domácí vědí, že po nadměrném požití vína se domů musí kymácet na úzkých chodnících a mostech dopředu dozadu, ne zleva doprava. Jinak by skončili v jeryku jako každý turista.

„Nezapomeň se projít po,kladkách‘, těch dřevěných chodnících. A ochutnej polévku uchu ze zdejších ryb, dunajská je nejlepší!“ loučí se se mnou Michail. Dřevěných chodníků je ve Vylkovém úctyhodných sedmdesát kilometrů a provedou vás po bahnitém podloží až k domům.

„Ukrajinské Benátky“. Tuto lichotivou přezdívku obce Vylkove uslyšíte od mnoha Oděsanů. Místní se tomuto přirovnání smějí: vždyť vysychající jeryky s úzkými rustikálními stezkami na jihu Ukrajiny s těmi italskými kamennými ze 16. století, pod nimiž se plaví gondoly, nemají společnou ani barvu vody. Vylkovská je místy téměř průzračná, domácí ji bez problémů pijí a používají na vaření.

Nejstarší na Ukrajině

Další málo navštěvované místo kousek z Oděsy je Akkerman největší středověká pevnost na Ukrajině. Nachází se v Bilhorodě-Dnistrovském, nejstarším městě Ukrajiny a jednom z nejstarších na světě. Už v 6. st. před n. l. založili na tomto místě Řekové město Tyrás, ze kterého se stala hlavní obchodní tepna mezi Východem a Středomořím. Lodě z Alexandrie, Athén, Ródosu a Heráklionu sem přivážely olivový olej, víno, šperky a sklo na výměnu za sušené ryby, obilí, med, dobytek, ale i otroky. Pozůstatky Tyrásu jsou nyní v rekonstrukci, ale ruiny příbytků a ulic řeckého města jsou viditelné hned při vstupu do areálu.

Pevnost Akkerman pak založili Janované mezi 13. až 15. stoletím na ploše devíti hektarů! Po výstupu z maršrutky v Bilhorodě-Dnistrovském vnímám nejdřív jen obyčejné město s nesčetnými obchůdky s ovesnými sušenkami, slunečnicovým olejem a pracím práškem. Po několika odbočkách z rušné hlavní ulice se všechno ztiší. Pokračuji dál po chodníku až k hlavnímu vchodu pevnosti, kde stále netuším, co mě čeká. Velikost nádvoří a 2,5km obvod pevnosti mě ohromí hned po průchodu branou. Zdi tlusté 1,5 až pět metrů místy dosahují výšky 15 metrů, až zakrývají výhled na ústí Dněpru. To vše se změní po výstupu na vyhlídkové věže pevnosti. Na vstupním nádvoří zase zachovalá ruina mešity naznačuje mozaiku bohaté historie pevnosti.

Kdysi moře, dnes div Ukrajiny

Před patnácti lety město Kamenec Podolský na jihozápadě Ukrajiny znali jen Poláci a Ukrajinci, kteří sem zavítali na víkend z nedalekých Černovic. Pak se ale město dostalo mezi finalisty Sedmi divů Ukrajiny. Zpočátku se sem cestovalo za ikonou města hradem ze 14. století. Dnes je Kamenec Podolský stále populárnější pro kaňon řeky Smotryč. Jde o výjimečnou geologickou přírodní památku: horská vápencová pásma, na jejichž ploše existovalo před 440 miliony lety silurské moře. Pokud se vám během procházky kaňonem nepodaří najít otisky měkkýšů, můžete obdivovat přes 360 druhů rostlin, přičemž některé jsou zařazeny do Evropského červeného seznamu.

Kaňon je dlouhý devět kilometrů, ale nejkrásnější část na procházku je mezi pevností Kamenec Podolský a městem. Nejhlubší část kaňonu má přes 50 metrů, což uvidíte z můstků, které spojují jeho břehy. Výšku kaňonu Smotryč si vychutnávají horolezci a nadšenci bungee jumpingu. Seskok z „Běžící laně“ neboli nejvyššího mostu Ukrajiny (54 m) patří s letem horkovzdušným balonem a raftingem mezi hlavní taháky kaňonu.

Během čtyř dnů jsem obešla kaňon z různých konců. Některé části jsou neprůchozí, jinde řeka zcela vyschla a zarůstá hustými keři. Nejjednodušší okruh kolem hradu, přes mosty dolů až na dno a vedle půvabných chaloupek v údolí trvá okolo 1,5 hodiny volným tempem.

Karpatské hvězdy

Zatímco na Slovensku či v Česku se o trasy s nejkrásnějšími výhledy dělíme s desítkami turistů, Ukrajina v tomto směru překvapí. V Dzembroni, nejvýše položené vesnici na Ukrajině dlouhé deset kilometrů, není nikdo. Autobusové spojení zrušili, dostanete se sem jedině maršrutkou z města Verchovyna do zastávky Vyšná Dzembroňa na trase Verchovyna Topiľče nebo Zeleně. Dále už jen po svých údolím podél řeky Čeremoš nebo stopem. Kdosi na internetu trasu z Verchovyny přirovnal k cestě smrti v Bolívii. I když jsem tu jihoamerickou nezažila, v ukrajinských Karpatech mi při pohledu na útes, po kterém si to řidič mířil bez rozmyslu, nebylo všechno jedno.

Odměnou za smysl pro dobrodružství jsou výhledy na karpatské hřebenovky. Dzembroňa je vděčný výchozí bod výstupu na vrch Pop Ivan, nejvyšší vrch Černohorské hřebenovky. Místní mu neřeknou jinak než Černá hora díky legendě o loupežnících čekajících v černém lese na obchodníky, kteří se vraceli domů z jarmarku s tržbou či dobytkem.

Cílem výstupu je i astronomická a meteorologická observatoř Bílý slon na vrcholu Popa, která zde fungovala v letech 1938 až 1941. Za jeden den túru zvládnou jen fyzicky zdatní. Pokud se chcete náročnému výstupu vyhnout, stačí absolvovat 1,5hodinovou túru z Dzembroně na vrch Vuchatyj Kamin, odkud si užijete výhledy na Černohorskou hřebenovku a při dobrém počasí i na Hoverlu, nejvyšší vrch Karpat.

Karpaty nad Dzembroňou jsou rustikální unikát. Všude uvidíte rozesety chaloupky, stohy sena, dřevěné ploty, které místy již nedrží pohromadě. Plnohodnotný turistický servis v Dzembroni nečekejte. Vesnice má několik ubytování v domácnostech (mnohé jsou k dispozici pouze během letní sezony) a hospodu-potraviny s přiléhavým názvem Karpatski zori neboli Karpatské hvězdy. Klid a atmosféra jsou ovšem zaručeny...

Atlantida, která léčí

Další přírodní místo ze seznamu „těžko se tam dostanete, ale neprohloupíte“ je vodní nádrž Bakota-Kolodijivka, 42 km jihovýchodně od Kamence Podolského. Jedu sem maršrutkou před šestou ráno v naději, že dorazím na místo před východem slunce. Omylem vystoupím o dva kilometry dále za křižovatkou k nádrži. Po 500 m se dostanu do husté mlhy, která do pár vteřin zablokuje výhled na všechno kolem. Netuším, kudy dál. Spasí mě pán, který se vynořuje z mlhy opíraje se o kolo. Naviguje mě k nádrži.

Ubírám se přes les s minerálními prameny k ruinám opevněného hradu a jeskynnímu klášteru. Je před devátou ráno a na chodníku jsem úplně sama. Klášter se schovává ve stěnách 120 metrové Bílé hory a sestává ze tří jeskynních otvorů, kde se světlo hořících svíček odráží na ikonách a dopadá na papírové bankovky a seznam místních mužů, kteří zahynuli ve válce na východě země.

Kromě jeskyní se ve vápencových stěnách ukrývají výklenky hrobů mnichů, kteří jeskyně obývali. Dnes se sem chodí modlit za plodnost ženy z celé Ukrajiny, důkazem čehož jsou pestrobarevné bavlněné stužky uvázané na oplocení naproti jeskyním. Ty tam přivazují i poutníci, kteří pijí ze zdejších pramenů v naději, že se jim vyléčí zrak. Po dvou hodinách se zvedá mlha. Přede mnou se otevírá magicky nehybná hladina obklíčená vápencovými kopci. Za klidem a tichem krajiny je však neradostný příběh vysídlení 28 obcí. V roce 1973 oznámili obyvatelům, že mají osm let na to, aby zbourali vlastní domy, vykopali stromy ze zahrad a opustili vesnice. V roce 1981 se začalo území napouštět vodou z důvodu výstavby Dněsterské hydroelektrárny, která byla dokončena o sedm let později.

Dnes je z Bakoty poutní místo, turistická atrakce a místo k rybaření. Ke klášteru a léčivým pramenům vede udržovaný chodník. Z parkoviště u vrchu s křížem, odkud jsou nejkrásnější výhledy na nádrž, cesta potrvá méně než hodinu. Dále se dá pokračovat k Bilohirské pláži, kde kotví výletní lodě. Romantiku si tu proto užijete jen do deseti ráno, než dorazí turisté.

Výlet za Středomořím

Zališčyky. Západoukrajinské město-poloostrov s krkolomným názvem má kromě statusu někdejších proslulých klimatických lázní v Evropě v záloze ještě jednu přírodní lahůdku. Je jí nenáročný, čtyřicetiminutový výstup přes lesní stezku a rezidenční část na vyhlídkové místo nad kaňonem řeky na hranici s vesnicí Chreščatyk, odkud je nádherně vidět, jak řeka Dněstr obepíná město ze tří stran. Samotný výhled je magický hlavně brzy ráno, kdy máte slunce za zády. Podobné úkazy se nacházejí v údolí řeky Mosely nebo v Českém Krumlově.

Klima je díky kaňonu Dněstru identické se středomořským, což vytváří skvělé podmínky pro pěstování ovoce a zeleniny. Zališčyky si dokonce vysloužily přezdívku „hlavního města rajčat“ na Ukrajině.

Ideální klima, nejkrásnější zlaté pláže na Dněstru a první nudapláže na Ukrajině byly dobrý důvod k tomu, aby se sem před začátkem druhé světové války cestovalo za odpočinkem a kúrami až z Polska. Pláže zmizely pod vodou během povodně v roce 1969, ale tým dobrovolníků pracuje na obnově břehu řeky, kde se už postarali o vytvoření odpočinkové zóny. Koho omrzí grilovačka na břehu nebo si netroufá na letní rafting na Dněstru, může si odpočinout ve starém městském parku-arboretu z 19. století.

České stopy v Karpatech

Vesnice Koločava, sevřená mezi karpatskými poloninami, se objevuje v itinerářích hlavně českých turistů. Důvod? Příběh Ivana Olbrachta o Nikolovi Šuhaji, který je v karpatské obci pohřben, ale i další české stopy: zrekonstruovaná někdejší československá četnická stanice, ze které je dnes legendární hospoda a penzion, Muzeum Ivana Olbrachta či česká škola s dobovými školními pomůckami.

Do Koločavy mířím s cílem vystoupat na salaš k pastýřům, kteří se právě vrátili po létě v horách níže na poloniny. Mám štěstí, že jsem v Koločavě se známým Serhijem, který zde zná každou sotva vyšlapanou cestu. Mezi rodinnými domy a opuštěnými náklaďáky mě vede k bačům. Nevím, co mám foťákem zpracovat jako první. Výhledy na podzimní Karpaty z přístřešku pastýřů nebo přes stovku ovcí, které se mi s hlasitým bekotem motají pod nohama.

V Koločavě existuje dokonce ovčácká škola. Musíte se k ní vydat do výšky nad 1000 m, kde vás bačové naučí vyhnat ovce na pastvu, podojit je, vyrobit sýr. Škola funguje od května, výlet do ní se dá spojit s výstupem na vrch Strymba (1719 m). My se se Serhijem zastavujeme na hřebenovce Pryslop, která je na podzim snad nejkrásnější. Zamlžené údolí zdobí oranžovočervené pruhy stromů s podzimním listím, horizont je po dešti v absolutním tichu.

V té chvíli dávám za pravdu Olesjovi, který mě přivítal na své četnické stanici den předtím. Jak sám přiznává: „Pivo tu lepší než to vaše nemáme, ale za výhledy a originální kulturou Karpat sem jezdí až z Česka.“ Má pravdu. Karpaty vám učarují, a pokud bych si měla vybrat jediné přírodní místo na Ukrajině, kam bych se vrátila, tak jsou to právě karpatské hory a ovčí sýr k tomu. Bez piva.


Dobré vědět

  • 1 UAH (ukrajinská hřivna) = asi 0,8 Kč
  • Doprava: metro v Kyjevě 8 UAH; tramvaje, maršrutky ve městech 4-8 UAH.
  • Vzhledem k velikosti Ukrajiny ušetříte přesuny nočními vlaky. Jsou pohodlné, cenově velmi dostupné, v lepších třídách za vyšší cenu máte i wi-fi a klimatizaci. Nenechte si ujít cestu v tzv. plackartném vagonu (otevřený vagon bez kupé), jinak přijdete o zážitky z interakce s místními.
  • Ceny vlaků: Vlak Lvov-Kyjev, 2. třída, noční vlak s lehátkem 590 UAH; Kyjev-Charkov 518 UAH (noční vlak s lehátkem); Černovice-Kamenec Podolský: 94 UAH; Černovice-Slavutyč 40 UAH.
  • On-line nákup jízdenek: booking.uz.gov.ua/en
  • Ubytování: sdílený pokoj v hostelu od 150 UAH, byt pronajatý přes Airbnb od 600 UAH.
  • Jídlo: plněné taštičky varenyky 38 UAH, boršč 23 UAH, pelmeně 40 UAH, smažené těsto s nádivkou čeburek 25 UAH, americano od pouličních prodavačů od 8 UAH, cappuccino v kavárně 40-60 UAH, pivo 60-80 UAH, koláč v kavárně 80-100 UAH, burger v lepší restauraci 270 UAH.
  • Aktivity: urbex tour do podzemí Kyjeva 1250 UAH; hodina na loďce ve Vylkovém od 500 UAH; vyhlídková věž ve Lvově 40 UAH; „zločinecká“ Oděsa (prohlídka města s průvodcem) 250 UAH; podzemí Oděsy 250 UAH; hrad v Kamenci Podolském 60 UAH; Muzeum aut a fotoaparátů ve Vinnycji 20 UAH.
  • Internet: bezlimitová data na měsíc: 225 UAH
  • Jazyky: Ve velkoměstech se s mladší generací domluvíte anglicky, německy. Na západě Ukrajiny upřednostněte ukrajinštinu, uprostřed a na východě se komunikuje i rusky, případně suržykem (mix ukrajinštiny a ruštiny).

Ivana Grešlíková




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země