Evropa, ten „starý svět“, kde jsme začínali s cestováním za studentských let, přestala pro mnohé být favoritem – hlavně po okouzlení Asií nebo Jižní Amerikou. Ale časem, po určitých zkušenostech, se k zajímavým místům rodného světadílu rádi vracíme. Vždyť to nejkrásnější nemusí ležet daleko od domova!
Athos
Mnišská autonomie na stejnojmenném řeckém poloostrově je místem, kde se zastavil čas. Povolení ke vstupu, diamonitrion, dostanou jen muži. Toulat se týden či dva zdejšími lesy a horami a navštěvovat pravoslavné kláštery je zvláštní formou poutě či duševního relaxu. Mniši, kteří zde nezřídka stráví celý život, jsou zajímavými společníky k neobvyklé debatě – zejména v méně navštěvovaných klášterech – a rádi vás pohostí vlastnoručně vypěstovanými plody ze svých sadů a zahrad. Z hory Athos, která z moře stoupá do výšky 2033 metrů, je pohled na svět zcela jiný. Ale pozor, i během pozdního jara vás zde může překvapit husté sněžení!
Chibiny
Největší horský masiv na ruském poloostrově Kola, kde najdeme i nejvyšší vrcholy evropské části ruské oblasti za polárním kruhem, je magický kraj. Přijet sem stopem z Petrohradu a na týden se ztratit v paprscích polárního slunce mezi studenými řekami, jezery a náhorními plošinami je dokonalý plán na léto pro milovníky opravdové divočiny. Přestože blízká města Apatity a Kirovsk jsou industriálnější než podhorská sídla, hned na jejich okraji začíná jiný svět. Hřebenovka z nejvyššího vrcholu Judyčvumčorr (v sámštině Bzučící hora) s kótou 1200 metrů nad mořem na 1189 metrů vysoký Časnačorr patří ke zdejším nejkrásnějším výšlapům. Vykoupat se v některém z jezer či v říčce Kunijok a posedět u ohně je dokonalým odpočinkem po náročné túře. Jediným negativem jsou obrovští komáři.
Špicberky
Špicberky neboli Svalbard byly donedávna doménou polárních expedic. Dnes se díky jednoduššímu a levnějšímu přístupu staly cílem všech, kteří chtějí alespoň „přičichnout“ k Arktidě. Jejich hlavní město, Longyearbyen, je navíc nejsevernějším městem v pravém slova smyslu na naší planetě. Zdejší hory jsou krásné, ale s jedním nezanedbatelným rizikem: v oblasti mají domov polární medvědi, kterých zde žije více než stálých obyvatel. I proto je návštěva většiny míst na ostrovech podmíněna povolením od guvernéra a přítomností člověka se zbrojním průkazem, který má s sebou pušku. Na túru je proto nejjednodušší se vydat s místním průvodcem.
Krupinská planina
I na Slovensku najdete místa natolik romantická a zároveň jakoby léta zapomenutá, až máte pocit, že cestujete v čase či ve zcela jiné zemi. Jedním z nich je Krupinská planina, která neohromí výškou kopců ani hloubkou roklin, ale klidnou a nevšední atmosférou. Navštívit zde lze velmi zajímavá místa: hrad Čabraď na pahorku nad říčkou Litava, 643 metrů vysoký vrch Španí Laz s krásným výhledem nebo zajímavý útvar Troubící kámen, opředený legendami. Zda ho do dnešní podoby upravili dobyvační Turci, nebo skrývající se místní obyvatelstvo, neumíme s jistotou určit. Ale zatroubit si na něj může zkusit každý. Nevšední jsou i názvy zdejších obcí. Vždyť kde ještě najdete Cerovo či Kozí Vrbovok?
Stará planina
Pohoří na srbsko-bulharské hranici vděčí za svou neporušenou přírodu a absenci komerčních aktivit faktu, že dlouho bylo ostře střeženým pohraničím mezi socialistickým Bulharskem a svobodnější Jugoslávií. Naštěstí. Přechod hřebene z Midžoru, vysokého 2169 metrů, přes vrcholy Vražja glava a Tri čuke na Kopren patří k neopakovatelným zážitkům v Srbsku. Na jaře se zdejší svahy mění v pohádkové louky plné šafránu. Nejen nejvyšší místa pohoří ale stojí za to: zdejší údolí jsou plná vodopádů a podhorské vesničky žijí stejně jako před desítkami let. Po dnech strávených na túře si rádi dáte místní pivo ve vesničce Dojkinci a vykoupete se v Zavojském jezeře.
