Zvlněná krajina dnešního národního parku Lake District inspirovala vydání prvního knižního průvodce už v 18. století

Zvlněná krajina dnešního národního parku Lake District inspirovala vydání prvního knižního průvodce už v 18. století Zdroj: Jana Kovářová

V centru Liverpoolu se setkává historie s moderní architekturou
Národní park Lake District je pohodlně dostupný vlakem z mnoha anglických měst
Jezero Ullswater je často označováno za nejkrásnější v celé oblasti
Hlavní hvězdou trasy je jezero Angle Tarn s několika ostrůvky. Zasazené mezi kopečky působí jako zjevení.
Na cestě k jezeru Angle Tarn lze potkat stáda ovcí i vodopád
8
Fotogalerie

Toulky po Liverpoolu, Manchesteru a dalších koutech severozápadní Anglie

Severozápad Anglie se popularitou nemůže rovnat Londýnu, přímořským městům na jihu nebo divoké přírodě Skotska. Na první pohled působí možná až příliš chladně a industriálně. Navíc se tu často nedá vyhnout nepříznivému počasí. Ale právě díky svému specifickému rázu se může stát vaší velkou láskou.

Nekonečné pastviny se stády ovcí v oblasti Lake District, které se najednou promění v téměř středoevropský les plný borůvek. Města, která byla svědky největšího rozmachu zdejšího průmyslu a lodní dopravy. Nové, moderní čtvrti, a především hrdí lidé s nezaměnitelným přízvukem, kvůli kterému se první dny ve škole i v práci některé věci ztrácely v překladu. Tohle všechno mě přesvědčilo, že tu chci nejen cestovat, ale také žít.

Město plné kontrastů

Liverpool byl pro mě spíš láskou na první pocit než pohled. Dokáže okouzlit svou industriální atmosférou, umocněnou důležitostí, jakou v historii sehrál liverpoolský přístav. K tomu si přidejte bohatou hudební historii a odvážný přístup k moderní architektuře, kterou tady s rozhodností sobě vlastní kombinují s tradičními prvky. Jednu z prvních příček seznamu oblíbených míst bych přisoudila místní knihovně (Central Library) - velké, moderní, ohromující. Jenomže ve druhém patře na ni navazuje prostorná čítárna jako vystřižená z devatenáctého století.

Při každé cestě ze školy se musím štípnout. Nevím o jiném městě, ve kterém by na každém konci ulice stála jedna katedrála, z toho jedna hned za univerzitním kampusem. Obě jsou majestátní, jedna supermoderní, ta druhá naopak neogotická. Jedna anglikánská, druhá katolická. Protipóly, nebo možná naopak záchytné body pro každého, kdo prochází po příznačně pojmenované Hope Street (ulici Naděje). Vypadají naprosto rozdílně, proto mě překvapilo zjištění, že byly dostaveny v rozmezí pouhých jedenácti let, každá jako ztělesnění ambiciózních cílů svých stavitelů. Ta neogotická, Liverpool Cathedral, je dokonce třetí největší katedrálou v Británii.

Ráda se procházím i po široké promenádě kolem řeky Mersey, kde zejména v Royal Albert Docku lákají galerie na nové výstavy a muzea na možnost poznání. Odtud je to jen kousek do dvoupatrového knihkupectví Waterstones, kde je hned vedle kavárny pro zákazníky příhodně umístěná sekce knih o cestování - výborný zdroj inspirace k výletům za poznáním různých koutů Británie.

Výšlapy v Jezerní oblasti

A právě na jeden takový výlet vás zavedu. V železniční stanici Oxenholme jsme vystoupili z vlaku a po krátkém hledání našli v boční uličce zaparkované auto, které jsme si pronajali prostřednictvím systému co-wheels. Velikost městečka rozhodně neodpovídá majestátnosti přilehlého národního parku Lake District, ale pro většinu Anglie od Londýna po Liverpool je nejlépe přístupným výchozím bodem pro jeho návštěvu. Většina cest je přístupných celoročně a i v sychravém počasí nebo s vrcholky posypanými sněhem má park určitě kouzelnou atmosféru. My si ale po většinu času naštěstí užívali sluníčko.

Ani v srpnu nebyl na klikatících se silničkách velký provoz, takže se ani ti, kdo nemají s řízením na levé straně zkušenosti, nemusí bát. Auto je navíc v téhle části země velkým pomocníkem. Jednak se jednoduše dostanete až k vycházkovým trasám, jednak můžete bydlet na nádherných místech. Jako je například námi zvolený penzion Brotherswater Inn, vzdálený 35 minut jízdy od Oxenholmu a obklopený jen kopci a pastvinami. Teprve ráno, když jsme odhrnuli závěsy, jsme si mohli malebnost prostředí plně uvědomit.

Proto jsme neváhali a hned po snídani se vydali na první, dvanáctikilometrový výšlap přímo od penzionu. Po třech kilometrech jsme se dostali do vesničky Hartstop, odkud vede okruh do kopců a k jezerům. Volnou chůzí zabere asi tři a půl hodiny a celkem jsme vystoupali o zhruba pět set výškových metrů. Hned za vesnicí nás přivítalo první stádo ovcí a malý vodopád. Ten pak ve výhledech nahradily zdi starého kostela a pobořené kamenné zídky, ovce nám ale dělaly společnost po celou cestu. Hlavní hvězdou celé trasy je jezero Angle Tarn s několika ostrůvky, které se pod námi najednou objevilo, když jsme po svačině překonali nejvyšší bod cesty. Zasazené mezi kopečky národního parku a pastviny působí jako zjevení, které stejně rychle, jako se objevilo, za dalším kopcem zase zmizí.

Na další den jsme naplánovali trochu delší jízdu, během níž jsme na mokrých silnicích trochu otestovali brzdy i trpělivost britských řidičů. První zastávkou byl Wray Castle, který shlíží - jak jinak - na pastviny plné ovcí a skotu. Název v nás vzbudil dojem, že nás čeká prohlídka zajímavého hradu, ale z informačních tabulí jsme bohužel zjistili, že se jedná o soukromou usedlost postavenou v devatenáctém století v historizujícím stylu. Vzhledem k tomu, jak jsme z Česka odchováni zámky a hrady s bohatou historií, jsme se rozhodli její prohlídku vynechat a pokračovat dál.

Angličané a borůvky

Treky kolem jezer jsme chtěli proložit i jinou scenerií, k čemuž velmi dobře posloužil Grizdale Forest. Vstup do lesa je dost oficiální, zaplatili jsme za parkování a dostali informace k celkem deseti lesním stezkám pro pěší. Vybrali jsme si Carron Crag Trail, který nás zavedl až k nejvyššímu bodu oblasti. Výhledy částečně zakrývala mlha, ale i přes lehce zamračené počasí jsme si báječně užili odlišné prostředí, a hlavně borůvky! V úsecích, kde bylo možné se trochu vzdálit od vyznačené stezky, jsme neodolali a ochutnali je. V Anglii není sběr borůvek oblíbenou kratochvílí jako u nás, takže jsme si vysloužili pár zdvižených obočí, ale aspoň jsme se o keříky obsypané sladkými plody nemuseli s nikým dělit. Odpoledne a večer jsme strávili ve Windermere, turistickém centru národního parku Lake District, odkud jsme se uchození vrátili do penzionu.

Za posledním výšlapem jsme museli dojet necelých třicet kilometrů, k vyhlídce na jezero Ullswater. Přístupem „jeď, co nejdál to půjde, vrátit se můžeš vždycky“ jsme se dostali na miniaturní parkoviště u kostela svatého Petra v Martindalu. Ten dělí necelých 150 výškových metrů od vrcholu Hallin Fell, obklopeného ze tří stran jezerem. Zamířili jsme dolů a po The Ullswater Way jsme se vydali kolem jezera. Neobešli jsme ho celé, ale vychutnali jsme si alespoň úsek do Sandwicku, během něhož jsme procházeli brankami oddělujícími jednotlivé pastviny. Nejsme zvyklí někomu procházet přes pozemek, takže jsme uvítali turistické značení, které nás v tomto ohledu uklidňovalo. Od farmy Beckside, kde nám v cestě chvíli bránilo stádo ovcí, které mířily na pastvu, už to zpět ke kostelu a zaparkovanému autu byly jen dva kilometry převážně po silnici, z níž se ale dalo sejít i na cestičku, která se podél asfaltu vinula.

V Martindalu jsme hbitě naskočili do auta, protože na nádraží v Oxenholmu to byla asi hodina jízdy a my chtěli stihnout vlak, který by nám zajistil prodloužení výletu ještě o jednu zastávku. Po hodině a půl totiž dojede do Manchesteru.

Úl zvaný Manchester

Vzhledem k blízkosti Manchesteru a Liverpoolu to nebyla moje první návštěva. Po té poslední, kdy jsme kvůli fotbalově zaměřeným „účastníkům zájezdu“ nemohli vynechat prohlídku stadionu Manchester United, jsme se tentokrát zaměřili spíš na centrum města a obdivování specifické architektury. Tohle město má zvláštní atmosféru. Červené cihly, továrny i přízvuk místních dávají jasně najevo, že je Manchester město industriální, plné dříčů, jejichž nasazení znázorňuje i včela v městském znaku. „The Manchester Bee“ je symbolem nejen pracovní morálky, ale i toho, že se nacházíte v živém úlu, ve kterém se neustále něco děje.

Díky tramvajím, které Manchester křižují, zároveň působí hned po příjezdu spíš středoevropsky než britsky. Jeho rozmanitost mě pohltila popáté stejně jako poprvé. Zvláštním důvodem k návštěvě jsou určitě vánoční trhy. Těch jsme se pochopitelně během srpnového výletu nedočkali, ale nedá mi, abych si na ně u majestátní radnice nevzpomněla. Právě před ní se každoročně odehrává hlavní část jedněch z největších trhů v Evropě. Vánoční atmosféru a svátky tu ale najdete na každém rohu.

I v Manchesteru mají působivou knihovnu. John Rylands Library jako by vypadla z příběhů o Harrym Potterovi. Na rozdíl od té liverpoolské sice nemá žádnou moderní část, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby za některými ze zamčených dveří probíhala výuka čar a kouzel...


Tipy na cestu

  • Levné letenky do Liverpoolu se neobjevují tak často jako do Manchesteru, odkud je to ale z letiště přímo do centra jen hodinu autobusem.
  • Nejlevnější jízdenky se mi vždy podařilo sehnat u společnosti National Express, často mívají slevové akce.
  • Projděte si liverpoolské doky, za poslední roky prošly velkou proměnou. Budou povědomé fanouškům seriálu Gangy z Birminghamu (Peaky Blinders), který se v nich natáčel. Najdete tu i stejnojmenný bar.
  • Při půjčení auta se nám osvědčila služba co-wheels. Auto jsme jednoduše odemkli kartou (objednána s předstihem) a ušetřili si klasické domlouvání s autopůjčovnou na večerním vyzvednutí vozu.

Kam se ještě podívat

  • Chester - nejlépe ho poznáte z tříkilometrového okruhu po hradbách, které jsou zároveň největší pýchou města. Ty současné ho ohraničují od roku 1200, ale jejich předchůdci město bránili už v prvním století před naším letopočtem.
  • Peak District - ve stínu Lake Districtu, se kterým je často srovnáván, může působit jako jeho menší bratr, ale to by bylo nefér. Krajina je spíše kopcovitá než hornatá a Peak District je vyhlášený hospůdkami, ve kterých se lze po cestě zastavit a které plní důležitou roli už od dob, kdy sever a jih spojovaly především koňské povozy.
  • Nottingham - univerzitní město, které s příjezdem studentů na začátku podzimu ožívá v ulicích i nočních klubech, se může poc hlubit nejstarší hospodou v Anglii a pátrat tu můžete také po stopách Robina Hooda.
  • Národní park Snowdonia - domov nejvyšší hory Walesu je od Liverpoolu vzdálený necelých 150 kilometrů. Je jednodušší se sem dostat autem než veřejnou dopravou, která vyžaduje několik přestupů, ale odměnou vám budou hory protkané turistickými trasami, ze kterých můžete během půl hodiny odjet do přímořských městeček na pláž.
  • Birmingham - když Angličanům zmíníte, že se chystáte na cestu do Birminghamu, pravděpodobně se vám vysmějí, že tam není nic k vidění. Přijeďte se sem ale podívat na obchodní dům. Jakkoli to může znít nezajímavě, birminghamský Selfridges, který navrhl Jan Kaplický, je po právu zařazován mezi nejvýznamnější britské stavby 21. století.
  • Blackpool - přezdívka „hlavní město zábavy“ rozhodně nelže. Bavit se tu můžete v zábavním parku se 125 různými atrakcemi, v zoo, v akvaparku nebo ve vodním světě Sea Life, kde si odvážlivci mohou zaplavat i se žraloky.