nahoru

Na jaká místa se vydat při návštěvě Litvy?

Marek Borč 22. srpna 2021 • 07:10
Na jaká místa se vydat při návštěvě Litvy?
foto: Profimedia.cz

Bohatá historie Litvy, charakterizovaná především spory s řádem německých rytířů, dlouhým spojenectvím Litevského velkoknížectví s Polskou korunou a konflikty s Ruskem, promlouvá i dnes do charakteru tohoto pobaltského státu. Funkcionalistická architektura Sovětského svazu se zde pojí se s původní gotikou a také barokem Polsko-litevské unie a dává tak této nejlidnatější pobaltské zemi její osobitý ráz, to vše na pozadí malebné přírody.

Jeruzalém severu

Pokud se do Litvy vypravíte letecky, bude vaším vstupním bodem do země s největší pravděpodobností hlavní město Vilnius. Tato lokalita byla obydlena odpradávna, oficiální založení města je ovšem spojeno se jménem velkovévody Gediminase, který je měl v první polovině 14. století začít budovat na základě věšteckého snu. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1323, kdy Gediminas pozval do města německé osadníky.

Některé z gotických budov z této doby jsou k vidění ve Starém Městě Vilniusu – toto historické centrum je jedním z největších zachovalých středověkých center v severní Evropě. Krásný výhled na město poskytuje věž Gediminasova hradu, která je nejvýraznějším prvkem Horního hradu ze 14. století. Přímo pod hradem stojí Palác litevských velkoknížat, moderní replika původního paláce, který byl zdemolován v roce 1801. Budova byla mezi lety 2002 a 2018 postavena v renesančním stylu tak, aby ladila s vedlejší katedrálou svatého Stanislava, srdce litevského katolicismu. Katedrála prošla během své historie mnoha rekonstrukcemi – její dnešní neoklasicistní podoba s prvky baroka a palladiánské architektury pochází z konce 18. století.

Několik set metrů na jih stojí zajímavá gotická kombinace – kostel a klášter bernardinů s přidruženým kostelem svaté Anny. Kostel vznikl na konci 15. století a je typickým představitelem cihlové a flamboyantní (neboli plaménkové) gotiky – když kostel během tažení na Rusko spatřil Napoleon, měl prý vyřknout přání odvézt si jej do Paříže. Kostel a klášter bernardinů vznikly ve stejném období také ve stylu cihlové gotiky, ovšem flamboyantní prvky (tzn. prodloužení některých tvarů připomínající plameny) už postrádají.

V historickém centru stojí mnoho dalších významných budov, mezi nimi ortodoxní chrám svatého Mikuláše, katedrála Nanebevzetí Panny Marie, kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty při sídle Vilniuské univerzity.

Vilnius však není pouze městem historie – stačí udělat pár kroků a překročit řeku Neris, která prochází středem města, a ošlapané dlaždice Starého Města ustoupí metropoli se všemi moderními samozřejmostmi. Fanoušci avantgardy nemohou vynechat volnomyšlenkářskou Republiku Užuspis, recesistický mikronárod, který byl 1. dubna 1988 vyhlášen filmařem Romasem Lilekisem na území bývalého židovského ghetta ve východní části historického centra Vilniusu. Židé tvořili značné procento předválečné populace Vilniusu a městu se dodnes přezdívá Jeruzalém Litvy, přičemž Napoleon tuto přezdívku přeměnil na Jeruzalém severu.

Na cestě do Kaunasu

Zhruba třicet kilometrů západně od hlavního města se uprostřed malebné jezernaté krajiny nachází historické město Trakai, které se rozpíná na stejnojmenném poloostrově na jezeře Galvé. Místní dominantou jsou dva hrady. První z nich stojí na samotném poloostrově, druhý pak na samostatném ostrůvku severně od poloostrova. Tyto hrady byly vybudovány jako součást obranné struktury proti řádu německých rytířů Gediminasovým synem Kęstutisem v druhé polovině 14. století. Poloostrovní hrad byl zničen v 17. století a jeho nejzachovalejším prvkem je dnes jižní věž. Ostrovní hrad také prošel úpadkem poté, co o svůj význam přišel po bitvě u Grunwaldu, ale ve 20. století prošel postupně rozsáhlou rekonstrukcí a dnes se návštěvníkům představuje ve velmi dobrém stavu.

Patnáct kilometrů na sever od Trakai se kolem řeky Neris rozléhá deset tisíc hektarů stejnojmenného regionálního parku. Neris je zde obklopena hustými lesy a dlouhými kilometry turistických stezek. Pár kilometrů po proudu od konce území parku se nachází archeologická lokalita Kernavė – k vidění je zde muzeum a pozůstatky po původním osídlení, které bylo v roce 1390 vypáleno do základů německými rytíři.

Zhruba devadesát kilometrů západně od Vilniusu leží druhé největší litevské město Kaunas. Město bylo spáleno v roce 1392, ale už v roce 1408 došlo k jeho obnově a znovuzískání městských práv. V roce 1441 město vstoupilo do obchodního svazku hanza a stalo se významným obchodním uzlem. V následujících staletích však bylo poničeno Rusy, Švédy a morovými ránami. Když byl Vilnius v roce 1919 anektován Polskem, se Kaunas stal v meziválečném období hlavním městem samostatné Litvy. Dnes se o Kaunasu říká, že je více litevský než Vilnius.

V Kaunasu se podobně jako ve Vilniusu pojí prastaré s moderním. Ve Starém Městě znovu najdeme prvky cihlové gotiky – hrad Kaunas, kostel Vytautase Velikého, katedrálu svatého Petr a Pavla, budovu radnice na Radničním náměstí... Barokním skvostem je klášter Pažaislis. S touto historií se plynule pojí noční život řízený především zástupy studentů – se zhruba padesáti tisíci každoročně zapsaných vysokoškoláků je Kaunas skutečně studentským městem. Městkou zajímavostí je Muzeum čertů nedaleko Válečného muzea Vytautase Velikého. Město samotné je protkáno parky a přímo na něj navazuje také rozsáhlý regionální park kolem vodní nádrže Kaunas na východní straně.

A kam u moře?

Litva není jen vnitrozemí, ale také baltské pobřeží. Centrem pobřežního života je Klaipėda, nejstarší a třetí největší litevské město. Leží na severní špici Kurského zálivu, laguny, kterou od Baltu odděluje jen pár kilometrů široký pruh Kurské kosy. Klaipėda byla pevností řádu německých rytířů – smlouva o postavení města a hradu byla mezi řádem a kurským biskupem podepsána 29. července 1252. Z hradu dodnes zbyly už jen ruiny a zbytky pevnostních hradeb a město bylo v roce 1923 připojeno k Litvě.

Stará část Klaipėdy je typická německou a skandinávskou architekturou a geometrií ulic, což je v Litvě unikátem. Tyto prvky společně s charakteristikami přímořského letoviska dodávají městu jeho unikátní šarm. Pýchou města je Muzeum moře s delfináriem, které nabízí expozice vztahující se jak k mořským ekosystémům, tak k historii námořnictví.

Zatímco na jih od Klaipėdy se Kurská kosa táhne až k ruské Kaliningradské oblasti, na severu najdete v Palanze zřejmě tu nejhezčí (a nejrušnější) litevskou pláž. Pokud se při pobytu u moře také rádi v noci pobavíte, je pro vás právě Palanga tím pravým ořechovým. Dominantou Palangy je neorenesanční palác Tiškevičiai, který je domovem zajímavého Muzea jantaru.

Litva má ale pro návštěvníky připravená i mnohá další místa, která stojí za navštívení. Na jihu země láká národní park Dzūkija, jehož západním sousedem je lázeňské město Druskininkai. Centrem severu země je pak město Šiauliai a jeho legendární hora Křížů, křesťanské poutní místo a symbol odporu vůči sovětskému režimu v jednom.

Marek Borč




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země