nahoru

Nejvyšší sopka Evropy, prohlídka antických chrámů či muzeum mafie. To můžete zažít jen na Sicílii

Jan Hocek 12. srpna 2021 • 06:00
Nejvyšší sopka Evropy, prohlídka antických chrámů či muzeum mafie. To můžete zažít jen na Sicílii
foto: Jan Hocek

Největší ostrov Středomoří a zároveň nejjižnější italský region představuje pro cestovatele obrovskou oblast pestré krajiny, prolínajících se kultur, skvělé gastronomie i netušených památek.

Sicílie se většinou nevyskytuje na titulních stránkách katalogů cestovních kanceláří, ale tím spíš tu objevíte mnoho překvapení: od jednoho z nejdražších měst Itálie, Taorminy, přes téměř africký kolorit předměstí Palerma až po osamělé horské vesničky.

Za bohatost zdejšího života do značné míry může prolínání mnoha vlivů, ať už jde o starořecký, fénický, nebo arabský. Díky tomu Sicílie nezapadá do tradiční italské kultury tak, jak ji známe z jiných oblastí Itálie. Však také lidé žijící ve stínu nejvyšší evropské sopky jsou jiní: ctí regionální identitu, jsou odměření, mnozí mluví vlastním jazykem a na otázky o mafii zásadně neodpovídají...

Africký mumraj i památky Palerma

Sicílie spolu s okolními ostrůvky tvoří autonomní oblast s metropolí Palermo, pátým největším italským městem, založeným Féničany. V Palermu také začínáme naše putování po Sicílii, během kterého chceme projet celý ostrov. Palermo je vedle Katánie jedním ze dvou hlavních vstupních míst na Sicílii a v podstatě jediným velkoměstem tohoto ostrova. My jsme do Palerma přiletěli letadlem, ale dopravit se sem můžete i lodí například z Janova.

Hlavní město Sicílie leží na severním pobřeží ostrova, v ústí mohutného údolí Conca d’Oro. Za vlády Normanů patřilo k nejkrásnějším městům v Evropě, dnes jeho bývalá sláva povadla, a tak tu nečekejte žádné naleštěné městské scenérie. Fasády domů a desítek kostelů už něco pamatují, postranní uličky někdy připomínají skládky komunálního odpadu a na pouličním trhu si budete připadat jako v Africe.

Palermo si ale zamilujete pro jeho nespoutanost a divokost bez falešných atrakcí. Větší počet turistů možná zahlédnete jen v jeho nejnavštěvovanější památce, kapli Cappella Palatina. Tento umělecký skvost s nádhernými mozaikami doplňují mramor, zlato a drahé kameny a k umělecké výzdobě patří i tzv. muqarnas neboli stropní dekorace typické pro islámské stavby.

Od katedrály v Monreale do hnízda mafie

Sedáme do vypůjčeného auta a míříme za brány Palerma, k jedné z nejkrásnějších katedrál, stojící ve městě Monreale. Na úzké silničce zažíváme poprvé sicilská pravidla řízení – klakson se tu sice používá víc než brzdy, ovšem bez agresivity, jako je tomu u nás; na přednost v jízdě se nelze spoléhat a několikacentimetrová škvíra mezi dvěma blatníky tu nikoho nevzrušuje.

Katedrála v Monreale, jedna z nejúžasnějších dochovaných památek normanské architektury nejenom na Sicílii, je jedinečná především překrásnou mozaikovou výzdobou a také dvěma stovkami mramorových sloupů s reliéfy biblických výjevů, alegorií a dalšími motivy, které obdivujeme v sousedící klášterní křížové chodbě. Katedrálu položenou na návrší obklopuje několik vyhlídek, ze kterých se těšíme pohledem na okolní hory a nedaleké Palermo.

Dodáváme si odvahy a pokračujeme do vnitrozemí, k proslulému mafiánskému městečku Corleone. Už tak dost úzká silnička se postupně ještě více zužuje a klikatí, až nás přivede na úpatí hor do místa, které si zahrálo ve filmové trilogii Kmotr. Město ale neproslulo jen filmovými kulisami, zdejší klan Corleonských vskutku patřil v 70. letech k nejvýznamnějším mafiánským rodinám. My tu ale objevujeme spíše ospalou atmosféru, kde mafii připomínají jen ležérně nošené coppola čapky na hlavách některých místních mužů. Bloudíme poloprázdnými uličkami a vychutnáváme jedinečnou atmosféru sicilského vnitrozemí, kde jedinou turistickou atrakcí je muzeum mafie. To bylo otevřené v roce 2000, symbolicky v jedné z budov zabavených místní mafii...

Pozdě večer nás cesta zavede do nádherné vesničky uprostřed hor, ležící stranou veškerého ruchu. Do vesnice Caltabellotta skutečně zabloudí málokdo, ale kdo hledá klid a chce nasát atmosféru pravého sicilského života, určitě by neměl váhat a vyjet serpentinami až sem, do výšky 900 metrů. Domky jsou doslova nalepené na skalnatém útesu a z uzounkých ulic se otevírají daleké výhledy na pobřeží i vysoké hory. Pro nás je to ideální místo na pozorování západu slunce, jehož šikmé paprsky nasvěcují bílé fasády domků.

Proslulé Cefalù

Následující dopoledne jsme si vyhradili pro jednu z nejúchvatnějších památek ostrova. Údolí Chrámů u města Agrigento je velkolepým pozůstatkem řecké éry, ve své době se tu nacházely vůbec největší řecké chrámy a žilo tu na dvě stě tisíc lidí. Na oblém hřebeni tu Řekové pět století před Kristem postavili komplex chrámů, jejichž ruiny dodnes obdivují návštěvníci z celého světa. Asi nejpůsobivější z pěti dochovaných dórských chrámů je chrám Svornosti neboli Tempio della Concordia, považovaný za nejzachovalejší řecký chrám na světě. Dvě hodiny procházek pod mohutnými pískovcovými sloupy nás naplňují nepopsatelným pocitem obdivu k dávným civilizacím.

Vracíme se zpět na rušné severní pobřeží a cestou zastavujeme na vinici Santa Anastasia, umístěné na návrší v areálu bývalého opatství. Ochutnáváme zde temně rudou odrůdu Nero d’Avola, která patří podle znalců k nejlepším odrůdám na Sicílii.

Cefalù je malebné přímořské letovisko rozprostírající se pod téměř kolmou skalní stěnou La Rocca. Původní rybářský přístav se rozrostl v moderní město s historickým centrem, kde je možné spojit koupel na písčitých plážích s prohlídkou středověkých uliček plných krámků. Název města byl původně Kephaloidion, což je odvozenina z řeckého kefáli, znamenajícího hlava, kterou svým tvarem zdánlivě připomíná skála Rocca nad městem. Hlavní památkou města je bezesporu dóm Duomo di Cefalù, románská katedrála se směsicí papežského, islámského, byzantského a normanského románského stylu. Interiér dómu je poměrně jednoduchý a vévodí mu nádherné mozaiky a dřevěný strop.

Stoupáme borovým hájem ke zbytkům chrámu Tempio di Diana a normanské pevnosti La Rocca, tyčící se jako vlaštovčí hnízdo vysoko nad městem. Obdivujeme odtud výhledy na střechy domů, pobřeží i vzdálené Palermo a v lehkém oparu i náš další cíl, Liparské ostrovy.

Místo, kde se zastavil čas

Liparské neboli Eolské ostrovy tvoří skupina sedmi ostrůvků v Tyrhénském moři severně od Sicílie. Z přístavu Milazzo nás trajekt zakrátko přenáší do jiného světa. Z čistého moře se tu jakoby bez varování zvedají ostré útesy ostrůvků, kde se zastavil čas. Souostroví je oblíbené mezi jachtaři, kteří se sem vydávají hledat klid i vyzkoušet svoje skiperské umění ve zdejším proslulém větrném počasí.

Krátce zastavujeme na malinkém ostrůvku Panarea a pak pokračujeme na nejvzdálenější Stromboli, které je proslulé de facto neustálou sopečnou činností. Cestou od vulkanicky černé přístavní pláže potkáváme jediné „auto“ na ostrově, policejní golfovou buginu. Všechno je tady ale blízko, takže žádné přibližovadlo vlastně není třeba. I domečky lemující uzounkou uličku připomínají spíše miniatury z Legolandu, nicméně lidé v nich bydlí a noc tu strávíme i my.

Přímo nad náměstíčkem se zvedá symetrický kužel sopky, která leží na vulkanickém pásu spojujícím Etnu s Vesuvem. Ohnivá show ale plně vynikne až se soumrakem, kdy sopka ozářená explozemi z dálky vypadá jako obrovitý dýmající františek, a to včetně čichových vjemů. Výstup na vrchol k hraně kráteru je z důvodu bezpečnosti možný pouze v rámci exkurze s průvodcem a patří k nejlepším zážitkům, které zde můžete podniknout.

Nejvyšší evropská sopka

Jen neradi opouštíme ostrovní ráj a kolem Mesinské úžiny uháníme po autostrádě k jihu do Taorminy. Pro svou nádhernou polohu a úchvatné výhledy na Etnu se tohle město založené Kartaginci řadí mezi nejkrásnější, ale také nejdražší lokality nejenom Sicílie, ale celé Itálie. Staré město se rozkládá na vysokém útesu nad Jónským mořem, a kdo má rád opravdu pompézní výhledy, může vystoupat ještě výše, do pitoreskní Castelmoy.

Hlavní památkou a turistickou atrakcí je řecko-římské divadlo Teatro Greco, jehož zdi pamatují souboje gladiátorů na život a na smrt. I po staletích je amfiteátr dobře zachovalý a z jeho horních řad a ochozů můžete obdivovat ty nejromantičtější pohledy na dominantu Sicílie, sopku Etnu. Mumraj turistů tu utichá až večer, ale sousední ulice Corso Umberto bude živou tepající třídou města ještě dlouho do noci.

Jaký by to byl výlet po Sicílii, kdybychom nevystoupili na její nejvyšší vrchol a zároveň nejvyšší evropskou sopku! Etna je nejen nejvyšší sopkou na celém kontinentě, ale je i zdaleka nejaktivnější, konkurovat jí v tomto směru může snad jen blízká sousedka Stromboli. Místní lidé horu nazývají Mongibello, tento pleonasmus hezky zrcadlí sicilské dějiny – jméno je totiž složeno z latinského mons (hora) a arabského džebel (hora).

Výlet na vulkán začínáme autem, poměrně snadno a rychle vyjedeme po hezké silnici od moře do výšky 1800 metrů, dál už budeme muset pěšky. Na vrchol sopky zde organizují exkurze ve speciálních vozítkách, vedené profesionálním geologem. My se vydáváme na nenáročnou túru vedoucí po úbočí hory směrem k sopouchu Mti Sartorio. Cesta vede nádherným borovicovým lesem, mezi keři vonících jalovců vzdorujících neustálému přídělu sopečného popela i mezi suchými vypreparovanými torzy stromů, které nepřežily některou z mnoha erupcí. Etna má zkrátka tisíce tváří!

Nedotýkej se mých kruhů!

Posledním místem, které na Sicílii navštívíme, než z Katánie odletíme domů, jsou Syrakusy. Směřujeme k jihu a projíždíme úpatím Etny, odkud podle pověstí vrhal Kyklóp Polyfémos do moře po Odysseovi obří balvany. Město Syrakusy založili Řekové z Korintu v roce 733 př. n. l. a během následujícího století se Syrakusy staly jedním z nejmocnějších měst v celém Středomoří.

Ale ani genialita a technické umění zdejšího nejslavnějšího rodáka Archiméda nezachránily Syrakusy před porobením Římany. Podle pověsti byl zabrán do geometrických konstrukcí, které rýsoval do písku, když k němu pronikl římský voják. „Nedotýkej se mých kruhů!“ zvolal Archimédés, než ho voják proklál mečem. Na rozdíl od říše římské Archimédovy kruhy přetrvaly věčnost... Prohlídka Syrakus nám zabere skoro celý den a je rozdělena na dvě části: nejprve navštěvujeme část města s antickými vykopávkami, římským amfiteátrem, divadlem a archeologickým parkem, odpoledne se pak vydáváme na procházku po Staré čtvrti na ostrově Ortigia. Krásu barokních památek starého města podtrhuje jeho ostrovní poloha i osvěžující mořský vánek.

Jan Hocek




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země