Na malém prostoru se tu ukrývá obdivuhodná pestrost, historická, přírodní i kulturní. O všudypřítomné památky nashromážděné v průběhu deseti tisíciletí budete téměř zakopávat. Osvěžte se v blankytných vodách zdejších dlouhých pláží, pozorujte želvy, jak kladou vejce, opalujte se ve stále přítomném slunci, najezte se dosyta různorodé kuchyně a navštivte hned dvě země v rámci jedné.
Vystupujeme z malého letadla na ranvej v projasněné Larnace. Jarní paprsky nás příjemně hladí po tváři a ihned naplňují pozitivní energií. Kypru se ne nadarmo přezdívá ostrov slunce, které zde svítí přes tři sta dní v roce. Déšť považují místní za anomálii. Vmžiku si vyzvedáváme auto a popojíždíme do malé vesničky Kiti s kostelem Panagia Angeloktisti, který zdobí pozoruhodná mozaika z pátého století. Usedáme do roztomilé kavárničky, kterých je zde nespočet. Uvolňujeme se u lahodného espresa a křupavé tyropity, trojúhelníkovitého snídaňového pečiva plněného domácí fetou. Pomalu, ale jistě se naše mysl přestavuje do poklidného módu „island life“.
Historie, kam oko dohlédne
Po povinném svlažení v azurovém moři nedaleko Larnaky zamíříme k jedné z nejposvátnějších muslimských svatyní na světě, na níž je pozoruhodné, že neleží v Saúdské Arábii ani jinde na Blízkém východě. Mešita Hala Sultan Tekke je totiž místem posledního odpočinku tety samotného proroka Mohameda a na její počest sem směřují tisíce poutníků ročně. Od solného jezera, na jehož břehu památka stojí, se vydáváme k neolitickému nalezišti Choirokoita, které leží mezi Larnakou a Limassolem, druhým největším městem ostrova. Zbytky osídlení staré až devět tisíc let jsou zapsány na Seznamu UNESCO. Stovky lidí zde žily ve společenství, provozovaly překvapivě funkční hospodářství a chovaly dobytek. Pobývali v kruhovitých kamenných domech, jejichž půdorysy jsou stále zřetelné. Stavení sdíleli se svými předky, jež pohřbívali do hrobek pod podlahou. Kypr je historickým skvostem, na kterém se snoubí památky z různých dějinných a náboženských epoch. Neolitické vykopávky pozvolna přecházejí v pozůstatky antické civilizace a římské říše, byzantské kostely se ukrývají v divokých horách, arabská města doplňují křižácké hrady, benátské pamětihodnosti splývají s osmanskými. Vše navíc obohacuje pestrá směsice řecké, turecké a britské kultury.
Kočky bojovnice
Před vjezdem do Limassolu kopíruje silnice pobřeží. Krátce zastavujeme u zbytků starověkého Amathous, kde vzývali Afroditu, odpočívali v lázních a zbudovali přístav, který se nyní nachází pod mořskou hladinou a je patrný pouze z ptačí perspektivy. Jedna dlouhá pláž přechází v další a je jen na vás, jakou si vyberete. My volíme Lady’s Mile Beach na poloostrově v blízkosti britské základny Akrotiri. Spojené království si po ukončení okupace ostrova v roce 1960 ponechalo dvě relativně velká území pod svou samosprávou, především díky jejich strategické pozici v Středozemním moři. Součástí armádního prostoru je několik památek, na které je naštěstí povolen přístup. Jednou z nich je v olivovém háji ukrytý prastarý kostel svatého Mikuláše zasvěcený kočkám, které sem byly před stovkami let dovezeny z Egypta, aby bojovaly s přemnoženými jedovatými hady. Stále v něm žijí jeptišky starající se o věčné blaho početné smečky dnes již obtloustlých lenivých šelmiček.
Pálenka, co pálí
Navečer se ubytováváme u místních Kypřanů. Vlídný apartmán je za výbornou cenu a přímo v centru Limassolu. Procházka pulzujícími uličkami s nepřeberným množstvím restaurací a barů je osvěžující zážitek. Pochutnáváme si na delikatesním souvlaki, masíčku usmaženém na dřevěném uhlí, podávaném s křupavým chlebem pita a spoustou zeleniny. „Dejte si taky,“ obrací se na nás muž od vedlejšího stolu, kde slaví početná skupinka. Podává nám panáky průhledné tekutiny a dodává: „To je zivania, vyrábí se jedině tady.“ Pálenka destilovaná ze zbytků lisované vinné révy dostává svému jménu – pořádně pálí. Později se dozvídám, že dle řeckého zákona by v ní obsah alkoholu neměl přesáhnout 60 procent, každopádně se obávám, že v této darované domácí várce se výrobci dopracovali k hodnotám vyšším.
Víno králů a král vín
Dopoledne prožíváme v osamění u křižáckého hradu Kolossi, jen kousek za Limassolem. Čtvercovitý půdorys stavby gotického stylu se chlubí nedobytnou vojenskou baštou, která sloužila mimo jiné jako skladiště cukru, důležitého vývozního artiklu středověkých křižáků, a hlavně vína. Sladké kyperské hrozny uchvátily i slavného Richarda Lví srdce, který označil lokální mok za „víno králů a krále vín“. Jeho produkce přestála všemožné nepřízně až do současnosti a najdete je na trhu pod názvem Commandaria.
Magicky umístěný Kourion
Rozvaliny monumentálního starověkého Kourionu jsou vzdorovitě usazeny na svahu strmého pahorku stoupajícího prudce od mořské hladiny. Dechberoucí výhled z dokonale opraveného amfiteátru uhrane i zaryté odpůrce archeologie. Populární památku navštivte buď časně zrána, nebo před západem slunce, čímž se vyhnete většině turistů, a jako bonus pořídíte v tento „zlatý čas“ ideální fotografie. Kocháme se korintskými sloupy, majestátními domy a precizně zachovanými barevnými mozaikami zobrazujícími například zápolící gladiátory. Stejnojmenná pláž Kourion z drobných kamínků na úpatí kopce slouží jako příjemná vzpruha. Milovníci vodních sportů si zde díky silným větrům přijdou na své.
Rodná pláž Afrodity
Láká-li vás klidnější koupání, popojeďte dalších třicet kilometrů podél pobřeží až k nejznámější a snad i nejromantičtější pláži Kypru, Petra tou Romiou. Indigově modré vlny se zde rozrážejí o skály, čímž se přeměňují v bílou pěnu, z níž se právě zde zrodila bohyně krásy a lásky Afrodita. Legenda vypráví, že pouhé svlažení v těchto vodách zajistí člověku věčné mládí a půvab. Nenapadá mě žádný pádný argument, proč jedinečné příležitosti nevyužít, i když se později výše zmíněné výdobytky nedostavily.
Divoké vnitrozemí a památky UNESCO
Zpestřující změnu scenerie umožní zajížďka do nitra ostrova, kterému vévodí pohoří Troodos s nejvyšším vrcholkem Olymp. V zimě je možné v tentýž den lyžovat na zdejších svazích a koupat se v teplé mořské vodě. Opatrně se necháváme vést točitými serpentinami výš a výš. Statné cedry poskytují příjemný stín, svěží čerstvý vzduch je naplněný vůní šišek a nepřítomnost jiných aut a lidí nás naplňuje až meditativními dojmy. Možná právě proto zvolili mniši těžko dostupné hory jako to správné místo pro stavbu řady byzantských kostelů, z nichž bylo deset oprávněně zařazeno na Seznam UNESCO. Skutečný důvod jejich skrytosti ale spočíval ve snaze uniknout před členy francouzského rodu Lusignanů, kteří příslušníky řeckoortodoxní církve utlačovali. Společně s modlícími se poutníky obdivujeme bohaté zdobení v klášterním komplexu Kykkos. Nasáváme vůni kadidla a voskových svíček a vstřebáváme atmosféru tak typickou pro ortodoxní svatyně. Perlou chrámu je diamanty zdobená ikona Panny Marie, kterou prý namaloval sám svatý Lukáš a konventu ji posléze daroval byzantský císař. Zajímavostí je hrobka arcibiskupa Makaria III., prvního prezidenta Kypru, který sehrál zásadní roli v boji za nezávislost na Velké Británii. Ostatní kostelíky rozhodně neohromí svou velikostí, jako spíš umístěním do okolní divoké krajiny. Poustevny, někdy pouze o velikosti menšího domu, v sobě často skrývají pestré fresky, které měly za úkol poučit negramotné rolníky o evangeliu.
Slavné mozaiky a hrobky králů
Vracíme se zpět k pobřeží do města Pafos, které je rozděleno na severní část překypující bary, turisty a hotely a na část jižní, další historický UNESCO klenot. Lokalita byla nejspíš osídlena již v době kamenné, největší rozkvět ale město zažilo „až“ ve starověku, kdy bylo centrem bohatého Kyperského království. Touláme se mezi základy paláců, vil, chrámů a divadla rozesetými na několika hektarech. Nejvýznamnější atrakcí Pafosu jsou ale jeho slavné mozaiky. Tato umělecká díla se mnohdy táhnou přes celou podlahu ve své době přepychových rezidencí a vypovídají příběhy založené na řeckých bájích a pověstech. Své místo zde má na svou krásu hrdý Narcis, bůh vína Dionýsos nebo mořská obluda Skylla. V okolí se také nachází tajemný komplex podzemních hrobek, z nichž mnohé připomínají rozsáhlé domy, které podpírají mohutné dórské sloupy. Pohřebiště si svou majestátností vysloužilo název Hrobky králů, avšak poslední odpočinek zde nenalezli vladaři, ale příslušníci vyšší společenské třídy.
Zátoka, kam mořské želvy chodí klást vejce
Svižný únik z civilizace představuje divoká přírodní rezervace na poloostrově Akamas. Buďte připraveni na nezpevněné cesty, se kterými se pojí občas adrenalinový způsob jízdy ve stylu: zapadnu, nebo ještě ne? Určitě nevynechejte úchvatnou zátoku s pláží Lara, jejíž zlatavé písky využívají mořské želvy karety, vylíhlé přesně na tomto místě, aby zde i po několika desetiletích naklady vejce. Místa, kde tato poklidná stvoření zahrabala své budoucí potomky, jsou na ochranu označena železnou klíckou. Rozhodně se jim vyhněte, je to jedno z posledních míst v Evropě, kam se mizející karety stále ještě pravidelně vracejí.
Návštěva dvou zemí v rámci jedné
Spanilou jízdou po málo frekventované přímořské silnici se dostaneme až na hranice oddělující (evropský) řecký, jižní Kypr od (asijského) tureckého, severního. De facto samostatné území, plným názvem Severokyperská turecká republika, je uznáváno pouze Tureckem, se kterým sdílí takřka totožnou vlajku, jen volba barev je odlišná. Mezinárodní společenství přičleňuje tuto oblast, zabírající přibližně třetinu ostrova, ke Kyperské republice. Složitost její existence snad odráží fakt, že vznikla z vůle kyperských Turků, ale nyní je jejich většina pro znovusjednocení ostrova, což však odmítají kyperští Řekové. Při výběru autopůjčovny se ujistěte, že umožňuje přejezd mezi oběma „státy“. Naše vozidlo podmínky splňuje, a proto si od celníků dokupujeme speciální připojištění a po pasové kontrole protínáme nárazníkovou zónu OSN, která byla dlouhých 29 let do roku 2003 zcela neprodyšně uzavřena a mohli jste na ní být zastřeleni jako na nám lépe známé železné oponě. O pár kilometrů dále odbočujeme na malou prudce stoupající cestu, která nás dovede až ke zbytkům antického Vouni. Nikým nerušeni si vychutnáváme magický výhled na moře, skaliska a turisty opomíjený kout této země.
Hlavní město s různými časovými pásmy
V pozdním odpoledni přijíždíme do Nikósie, jediného hlavního města na světě, které od roku 1963 v půli rozděluje regulérní hranice chráněná ozbrojenými vojáky. Takzvaná zelená linie vznikla rukou britského armádního velitele, který ji znázornil na mapě pomocí zelené fixy. Další specialitu metropole ocení především milovníci filmu Návrat do budoucnosti. Pokud opustíte řeckou část v 7.00, ocitnete se díky rozdílným časovým pásmům v té turecké o hodinu později, tedy v 8.01, a naopak. Dvě strany stejné mince nemůžou být více odlišné. Moderní a rušná, večer bohatě nasvícená řecká část je obrovským kontrastem k chudé, potemnělé turecké. Samotný přechod hranic můžete uskutečnit libovolněkrát a pokaždé si budete připadat jako v podivném sci-fi filmu. Hlavní památkou je právě hranice sama, betonové střílny a opuštěné ruiny domů s posprejovanými nápisy jako „Vaše zeď nás nerozdělí“, které ji obklopují. Protiklady ale zdí nekončí. Velkým kulturním šokem pro mne byla Selimova mešita, která vznikla přestavěním gotické katedrály. Po dobytí Nikósie Osmany v 16. století byly k mohutným klenbám křesťanského chrámu přistavěny minarety, odstraněny sochy a vitráže a oltář nahrazen mihrabem.
Skvosty Severního Kypru
Další zastávkou na naší pouti Severním Kyprem je pohádkový hrad Hilarion, který inspiroval samotného Walta Disneyho. Rozsáhlá zřícenina přilepená na strmém vrchu jako vlaštovčí hnízdo, svou nedobytnou pozicí úspěšně odolávala nájezdům Arabů. Dnešní výhledy sloužily v dřívějších dobách k rychlému rozpoznání potenciálních záškodníků a signály informovaly okolní hrady v Buffaventu a Kantaře o blížícím se nebezpečí. Vyhlídce, ze které je se štěstím vidět i zasněžené pohoří Taurus v Anatólii, pravděpodobně neodolal ani Richard Lví srdce, a proto se hradu při své třetí křížové výpravě zmocnil a poté jej zanechal rodu Lusignanů jako letní sídlo.
Sjíždíme do přímořské Kyrénie, která leží ve stejnojmenném podhůří. Malebné městečko se starým přístavem ve tvaru srpu je oblíbené nejen mezi tureckými Kypřany. Blízké pláže, azurové moře a početné restaurace lákají i obyvatele třicet minut vzdálené Nikósie. Promenádě vévodí mnohokrát přestavovaná hradní pevnost s masivními obrannými věžemi. Vertikální klikatice nás vyveze k augustiniánskému klášteru z 12. století ve vesničce Bellapais, která trůní na kopci s opět fantastickým výhledem. Nádherná ukázka francouzské gotiky bohužel přečkala rabující davy jen částečně, ale o mystickou atmosféru nepřišla. Před západem slunce se svlažujeme ve vodách pláže Alagadi, opět preferované místní želví komunitou.
Postapokalyptické město nikoho
Poslední dny na ostrově trávíme v okolí Famagusty, jejíž atmosféra patrně nemá obdoby. V minulosti velmi prosperující město s klíčovým přístavem a početnými chrámy a kostely začalo upadat pod nadvládou Osmanů, kteří je dobyli až po téměř ročním obléhání, při kterém na něj údajně vystříleli přes sto tisíc dělových koulí. Jedny z nejpropracovanějších evropských hradeb statečně odolávaly, ale vposledku padly. Budovy dobytého a posléze vylidněného města postupně chátraly a nikdo je neopravil. Procházka Famagustou tak má poněkud postapokalyptický charakter s tím, že první apokalypsa přišla právě v podobě Osmanů před sedmi staletími. Ruiny impozantních gotických chrámů se mísí s obchůdky a plechovými kebabárnami, kdysi impozantní hradby zarůstají plevelem. Druhá apokalypsa nastala v roce 1974 ve čtvrti Famagusty zvané Varoša, opět přičiněním potomků osmanské říše. Z přepychové oblasti s dlouhými plážemi a hotely, do nichž jezdila odpočívat hollywoodská smetánka, se doslova z minuty na minutu proměnila v město duchů. Při invazi turecké armády na Kypr a jejím nečekaně rychlém postupu do Famagusty utekly právě z Varoše ve strachu tisíce etnických Řeků. Domnívali se, že se brzo vrátí zpět, a proto si jen narychlo vzali pár nezbytností. Nikdo z nich se do Varoše již nikdy nepodíval. Jídla zůstala nedojedená na stolech, žárovky svítily ještě po mnoho týdnů, lehátka na pláži a auta ve výlohách stojí dodnes, ovšem patřičně poznamenané zubem času. Čtvrť byla obehnána ostnatým drátem a včleněna do hraniční zóny, do které byl posledních čtyřicet šest let znemožněn přístup. V říjnu 2020 otevřel Severní Kypr část Varoše pro turisty.
Rozloučení v kyperských Pompejích
S Kyprem a jeho pestrou sbírkou památek se loučíme v Salamině, plným právem přezdívané „kyperské Pompeje“. Toto přímořské antické město leží nedaleko Famagusty a jeho prozkoumáváním snadno strávíte několik hodin. Z římsy nádherně zachovaného divadla, které dokázalo pojmout až patnáct tisíc diváků, pozorujeme v osamění až do setmění mořskou hladinu. Snažíme se vstřebat přírodu, památky a slunce z našeho putování po tomto okouzlujícím ostrově.
