Vyhlídka na pláž pod útesy u El Cotilla

Vyhlídka na pláž pod útesy u El Cotilla Zdroj: Jiří Páleníček

Bílou barvu do temné sopečné krajiny vnáší na Lanzarote jen lidská činnost
Na kole volným terénům raději příliš neholdujte a držte se cest
Fuerteventura, okruh z Pajary
Ve srovnání s Lanzarote se zdá, jako by sopečnou krajinu na Fuerteventuře vyšisovalo slunce
Surfařská pláž u El Cotilla za přílivu téměř celá mizí ve vlnách
10
Fotogalerie

Mezi sopkami v pohybu aneb Aktivní dovolená na ostrovech Lanzarote a Fuerteventura

Jste-li cyklisté, surfaři a lidé milující pohyb, je skvělé užít si aspoň jeden zimní či raně jarní týden na nejsušším, nejteplejším a Evropě nejbližším ostrově Lanzarote nebo Fuerteventura, které by vás v létě vysušily jako tresky. Dáte si do těla! Kolo, nebo surf? Nebo snad velbloud?

I když se díky suchu a teplu oba ostrovy strkají často do jednoho pytle, stejné určitě nejsou. Jako všechny Kanáry jsou sopečného původu a oba zápasí s naprostým nedostatkem přirozených zdrojů vody. Lanzarote je mladá sopečná krajina ostrá jako sklo, Fuerteventura je unavená, vizuálně stará a podnebím ohlazená dáma pamatující lepší časy. Lanzarote má mnoho nepříliš monstrózních hotelů, Fuerteventura má buďto velké komplexy, nebo eko. Na Lanzarote poznáte, jak se ze samiček mšic dělá karmín, a ochutnáte víno pěstované na sopečné strusce, na Fuerteventuře vás zasvětí do tajů aloe vera a budou vám tvrdit, že ostrov býval obilnicí Španělska. Lanzarote má svého architekta Cesara Manriqueho, který ostrov ochránil před mnohapodlažními hotely, Fuerteventura má svůj unikátní sportovní olympijský hotelový komplex Playitas, který se chlubí olympijskou plaveckou padesátkou, golfovým hřištěm a unikátní odsolovací jednotkou. Ta vyrábí z moře revitalizovanou pitnou vodu, tzn. ne vodu zbavenou většiny minerálů jako normální čističky, ale vodu o tyto minerály po odsolení obohacenou, a tedy výbornou k pití. A opět jsme u podobnosti ostrovů, ani jeden by totiž bez odsolovacích jednotek nemohl zvát turisty, ani na jednom byste se po cyklovýletě či surfování nemohli osprchovat. Ale vody z odsolovacích zařízení je dostatek pro místní i pro turisty, a tak vzhůru sportovat na Kanáry, načerpat sílu, obnovit svaly a přidat si do zásob něco D vitaminu.

Sopečnou krajinou na kole

Lanzarote má díky své geologické mladosti tu zvláštnost, že budou-li cyklistu bolet nohy, do příkopu se k odpočinku neposadí, respektive dlouho bude muset vybírat, kam se posadí. Značná část kamenů má totiž povrch ne nepodobný rozlámanému sklu. Proto zde na kole volným terénům raději příliš neholdujte a držte se cest. Tak se nebudete muset soustředěně dívat, po čem jedete, a o to víc se budete věnovat pozorování celé barevné palety kamenů, jež sopky vyplivly na povrch zemský.

A kam se vydat na kole na výlet? Určitě objeďte všech šest veřejnosti otevřených lokalit vytvořených Manriquem, či přesněji dotvořených z toho, co mu nabídla příroda. Zvlášť jeho dům v Tahiche, unikátní mimo jiné propojením několika jeskyní v lávě, je opravdová architektonická zvláštnost. Dnes zde kromě muzea sídlí i Nadace C. Manriqueho.

Ostrov je malý a projezdit ho cíleně celý není až tak obtížné, navíc nejvyšší stoupání zde nezažijete na kole, ale když budete stoupat pěšky na některou ze sopek. Na kole je pohoda.

Jeden den věnujte slavné vinařské oblasti La Geria, v níž můžete chodit i pěšky, vedou zde stezky, a navíc jsou její svérázné vinice sešlapány vinaři do tvrdosti slušných cest. V tomto případě nebude od věci zajistit si předem odvoz, místní vína jsou výborná, silná a posezení v některých bodegas je hodně, hodně lákavé.

Na vyhlídku i za mšicemi

Na severu ostrova vyjeďte k vyhlídce Mirador del Río a zkuste si nedaleko paragliding, ovšem až poté, co se po cestě zastavíte v Manriquem upravené jeskyni Jameos del Aqua a v jeho kaktusové zahradě Jardín de Cactus (nedaleko je oblast, kde se pěstují mšice na barvivo, a ve vesnici Mala mají dokonce své muzeum). Následující den můžete vyjet do Ohňových hor (Montanas del Fuego) do národního parku Timanfaya a navštívit dalšího Manriqueho – restauraci El Diablo, která připravuje pokrmy pomocí sálajícího sopečného horka. Na závěr můžete nedaleko Yaizy vyměnit kolo za velblouda, projet na něm jinou část parku a následující den kolo zcela vypustit. Poněkud svérázné surfařské letovisko Caleta de Famara záměrně nemá ulice vyasfaltované, ale zato na nich má spoustu půjčoven surfů a surfařských škol. Na zdejší dlouhé pláži začíná den nástupem surfařských škol a zahájením výuky. Všechno vám půjčí, všechno zařídí, proč to nezkusit? I když většina těch, kdo umějí, jede surfovat na sousední Fuerteventuru, kde je větší výběr surfařských spotů.

Surfařský ostrov

Jestliže na Lanzarote jezdí na konci zimy trénovat velká část silniční Evropy (aby se vzápětí přesunula na Mallorku), pak na Fuerteventuru se jezdí za vlnami a větrem. Ovšem pro evropské vodní sportovce ji objevili windsurfaři, vždyť Fuerteventura by se dalo volně přeložit i jako silný vítr. Když bylo některým dnešním čtyřicátníkům původem z Česka dvacet, přijeli sem za větrem, pak někteří přesedlali na vlny, pak si místo brigád našli solidní zaměstnání v turistice, usadili se, pronajali dům, založili rodinu. Jejich původní duch milující vítr a volnost ale na ostrově zůstal dodnes, ostatně vyzkoušejte to sami. Zastavte například na severozápadě na útesech u El Cotilla a na severovýchodě v písečných dunách El Jable (Las Dunas de Corralejo) a pozorujte návštěvníky. Poznáte to. Ucítíte to. A zároveň můžete mít za sebou první cyklistické jednodenní kolečko po severu ostrova.

Kam dál? Zatímco na Lanzarote jsme vás varovali před ostrými lávovými kameny, tady vás budeme varovat před dálnicí FV-1. Je sice jediná na ostrově, ale po východní straně přetíná celý ostrov ze severu až na jih do přístavu Morro Jable, který tak spojuje s hlavním městem Puerto del Rosario a severním Corralejem, kam mnohokrát za den přijíždějí půlhodinové trajekty z Lanzarote, provozované třemi lodními společnostmi.

Aloe vera a kozí farma

A opět se vnucuje srovnání. Lanzarote má 846 km2, Fuerteventura 1660 km2, všechny její silnice za pár dní určitě neprojedete. Mnohokrát pojedete tam a zpět, mnohokrát si budete užívat prašných silnic, kde se na váš pot bude s chutí nabalovat prach zvířený kolem vás pospíchajícími turisty.

My na základě vlastní zkušenosti doporučujeme vedlejší asfaltky v okolí vesnice Pajara. Na jih od ní se podíváte na zajímavou vyhlídku Mirador astronómico de Sicasumbre a dál na oblíbené surfařské místo La Pared. Na východě navštívíte rodinnou továrničku na zpracování aloe vera u Tiscamanity a na sever vás silnice přivedou do bývalého hlavního města ostrova Betancuria. Za hřích určitě stojí odbočka z osady Vega de Río Palmas palmerií a barrancem (barranco – rokle či vyschlé koryto řeky) k moři do minipřístavu Ajuy, to asi dají jen zdatní cyklisté na horském kole. Jinak do Ajuy dojedete po silnici přímo z Pajary a po cestě se můžete stavit na interaktivní kozí farmě Beningo, vyrábějící slavné místní sýry majorero. Stejně jako sýr se jmenuje rasa původního místního psa i původní obyvatelé ostrova.

Horská kola jsou na rozdíl od silničního Lanzarote na Fuerteventuru vhodnější. Ale nemusíte je s sebou vláčet letadlem. Půjčovny surfů většinou půjčují i kola a místní už vědí, na jakou trasu vám jaké kolo doporučit. Nám už jen zbývá doporučit vám hezké svezení. Ať už na větru, na vlnách, či na kole.


Za kolik?

  • Půjčení kola: horské kolo mimo sezónu (říjen–duben) 13–27 eur, elektrokolo 35–45 eur na den.
  • Surfování na vlnách: kurz pro začátečníky na 4 hodiny denně ve skupině 6–8 lidí, v ceně doprava na místo, instruktor a veškeré vybavení, 1 den – 55 eur, 6 dní – 275 eur.
  • Jízda na velbloudech u Yaiza: za velblouda 12 eur (do 2 osob)
  • Výrobky Aloe Vera: podle obsahu aloe od 15 eur
  • Nejkvalitnější víno je malvazia volcanica z původních odrůd, v bodegas La Geria od 15 eur (0,75 l), při nižší cenně jsou přimíchány jiné odrůdy. Červené nejsou původní druhy. Ochutnávka vyjde na 1 euro.
  • Trajekt Lanzarote–Fuerteventura: za obytné auto do 6 m a dvě osoby 64 eur. Na internet nespoléhejte. V přístavech je třeba zeptat se u obou společností a hledat slevy.

Ostrovní zajímavosti

Odsolovací zařízení

Nevypadá příliš zajímavě, jen roury a válce uvnitř čisté budovy. Na Fuerteventuře je jich na 90 povolených a mnoho dalších postavených načerno. Voda se čistí reverzní osmózou, tj. pod tlakem skrz složitou síť filtrů. Odsolovačka v hotelu Playitas, jejíž výstavba před několika lety vyšla na dva miliony eur, za den vyprodukuje 3000 kubíků sladké vody (největší ostrovní státní čistička má kapacitu 20 000 kubíků). Takto získaná voda je téměř destilovaná, proto ji v hotelu revitalizují, tj. přidávají do ní minerály, aby se z ní stala normální voda (užitková voda na zavlažování a praní se nerevitalizuje). Mořská voda se čerpá asi sto metrů od břehu a vede se podzemním potrubím do zařízení. Z celkového objemu přivedené vody se získá k polovině objemu sladké vody a něco přes polovinu s mnohem větším obsahem soli se vrací do moře 80 metrů od břehu. Takto vyrobená voda vyjde hotel na pětinu, čistička se tedy už dávno zaplatila.

Kozí farma Beningo

Byla založena v roce 1960 a dnes chová 500 koz, kozlů jen pár, kůzlata se hned prodávají. Zvířata běhají venku, ale protože na suchých stráních není nic k žrádlu, sama se vracejí v době dojení, kdy dostávají i seno dovážené trajekty především z Tenerife a Gran Canarie. Sýry zrají 20–30 dní. Návštěvníci mohou i do stájí, kde jsou anglicky mluvící průvodci. Podobných farem je na ostrově ještě pět.

Aloe Vera u Tiscamanity

Je nejstarší na ostrově, funguje přes 30 let. Jedná se o rodinnou firmu původních Majoreros, dnes ji vedou děti zakladatele: čtyři synové a jedna dcera. Aloe patří k liliovitým, kterých je na 300 druhů, využívá se jen jeden druh, Aloe Vera Barbadensis Miller, zato již po 8000 let. Pozná se i podle toho, že kvete žlutě. Nejvíce léčivých látek mají rostliny osm až deset let staré, v listech je na 50 procent léčivého gelu. Výrobek obsahující aloe se musí po otevření uchovávat v lednici, jinak ztrácí své účinky. Z tohoto hlediska je aloe v prášku přidávaná do kosmetických a jiných výrobků téměř bez léčivých účinků.