nahoru

Jedním vlakem k ledovcům i palmám. To je cesta Bernina Expressem po železniční trati zapsané v seznamu UNESCO

Petr Fero24. března 2021 • 06:15
Jedním vlakem k ledovcům i palmám. To je cesta Bernina Expressem po železniční trati zapsané v seznamu UNESCO
foto: Petr Fero

Tři železniční tratě se dosud „probojovaly“ na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO: rakouský Semmering, indický Daržiling a nejčerstvěji letos švýcarská Bernina, unikátní dráha překračující Alpy na trase mezi švýcarským Churem a italským Tiranem.

Až se do vás při lyžování ve švýcarských Alpách pustí zima, nasedněte na vlak a zajeďte se ohřát k palmám do Itálie. Na východě Švýcarska, v místech, kde hradbu velehor zdolává přes stejnojmenný průsmyk železniční trať Bernina, to zvládnete za pár desítek minut!

Výlet Bernina Expressem však stojí za to nejen kvůli rychlému klimatickému skoku. Je to i technický unikát: převýšení bezmála dva kilometry tu vlaky zdolávají bez použití zubačky. Pomáhají jim k tomu originální řešení v podobě točitých tunelů a viaduktů. A právě tyto stavby patří  - samozřejmě vedle velkolepého přírodního divadla za oknem - k největším divům trasy.

Nenápadný začátek

Pouť přitom začíná v historickém městě Chur, které se pyšní osm set roků starou katedrálou. Někdejší křižovatka římských obchodních cest je dnes považována za nákupní ráj spíš než za historické centrum a zdejší stovky nejrůznějších obchodů jsou známé častými slevami.

Po cestě z města úzkokolejná trať Rhätské dráhy sleduje horní tok Rýna, který zahlédnete chvílemi po pravé ruce. Jen co vlak překoná dlouhatánský ocelový viadukt nad soutokem dvou ramen Rýna u Reichenau, trasa se stočí ze západního směru prudce na jih. Dravý proud průzračného Rýna teď můžete sledovat po levé ruce; při průjezdu nenápadným sídlem Rhäzüns, proslulým značkovou švýcarskou minerálkou (podobně jako je Evian u Ženevského jezera známý tou francouzskou), až do Thusis. Je to významná dopravní křižovatka, protože od zdejšího nádraží vyjíždějí poštovní autobusy všemi možnými směry do okolních hor, včetně cesty přes průsmyk sv. Bernarda do „italského“ kantonu Ticino.

Rovnou do Itálie se můžete z Thusis vydat pěšky: pochod po římské obchodní stezce Viamala přes Splužský průsmyk zabere čtyři dny a stává se z něj čím dál populárnější záležitost. Většina hotýlků v Thusis umí zaranžovat tuhle túru s nemalým převýšením tak pohodlně, že vám zajistí ubytování po trase a každý den převezou vaše zavazadla o dům dál.

Obdivuhodný labyrint

Bernina Express sleduje říčku Albula a pokračuje až do Filisuru, kde turisté nedočkavě vyhlížejí první z megahitů trasy: souprava prudce zatáčí doprava při jízdě po vysokánských obloucích Landwasser viaduktu a mizí v tunelu. Pokud stále marně čekáte na nějaké dramatické stoupání, vězte, že přijde co nevidět. Po pár dalších kilometrech, v obci Bergün, přichází na řadu mistrovský kus dávných stavitelů: úsek zvaný Albulabahn.

Při šplhání do zastávky Preda pomáhá vlaku překonat značný výškový rozdíl bez zubačky (na šesti kilometrech délky 416 výškových metrů) šest točitých tunelů a spousta odvážných vidauktů. Silnice, která zde železnici několikrát křižuje, je natolik strmá, že se na zimu uzavírá a slouží jako vyhledávaná sáňkařská dráha… V zimním byznysu samozřejmě dráha nezůstává pozadu, takže na tomto krátkém úseku vypravuje mimořádné schlittelzugy neboli sáňkařské vlaky.

Jakmile vlak vystoupá do Predy, zmizí v šestikilometrovém tunelu Albula, jímž se dostane do Engadinu neboli údolí řeky Inn. Ze Samedanu, kde v 1707 metrech nad mořem najdete nejvýše položené evropské letiště, si můžete udělat odbočku do milionářského střediska Svatého Mořice, které však Bernina Express jedoucí z Churu míjí - pokračuje totiž „zkratkou“ rovnou do Pontresiny. Tady Rhätské dráhy přepřahají kvůli odlišnému elektrickému systému vrcholové sekce trasy, jež právě odtud startuje.

Jeden ledovec za druhým

Prvním velkolepým „pozdravem“ ze světa velehor bude po pár kilometrech ledovec Morteratsch. Uvidíte jej po pravé straně ve směru jízdy, poprvé hned za stejnojmenným nádražíčkem a pak při strmém stoupání do průsmyku Bernina ještě několikrát. Vrchol výletu už je na dosah, vždyť z Morteratsche do průsmyku dojede vlak za pouhých dvacet minut. Nenechte se však zmást podobnými názvy mnoha zastávek: Bernina Suot, Bernina Diavoleeza ani Bernina Lagalb nejsou oním nejvyšším bodem. Teprve na samém konci měsíční náhorní planiny s alpskými jezery různých barev, až uvidíte ceduli Ospizio Bernina, je to pravé místo: 2253 metrů nad mořem stojí nejvýše položené švýcarské nádraží konvenční železnice, tedy bez použití zubačky. Kdybyste tu chtěli přenocovat, neměl by to být problém: přímo ve staniční budově funguje hostel a kousek nad ním v průsmyku u silnice najdete penzion. Z oken obou ubytoven je parádní výhled na zdejší ledovec se dvěma splazy.

Po deseti minutách Bernina Express přijíždí k další úžasné vyhlídce na jiný ledovec: ten lze sledovat za příznivého počasí ze sluneční terasy hostince na nádraží Alp Grüm, kde si rovněž můžete pronajmout pokoj. A právě tady začíná ona fantastická šance dostat se za pár desítek minut od ledovců k palmám. Koleje z Alp Grümu prudce klesají k Poschiavu a pak dál k Brusiu, vesničce v prudkém svahu, jež se pyšní dalším stavitelským unikátem: aby vlak i tady zdolal strmé klesání bez zubačky, postavili tu jedinečný kruhový viadukt, který opisuje zatáčku v plném úhlu 360 stupňů.

Také už tu rostou palmy, třebaže ještě před hodinou jste měli na dosah ledovce. Místo divokou horskou krajinou projíždí Bernina Express v posledních kilometrech uličkami (trať tu často vede prostě po silnici) švýcarských a italských městeček se středomořskou atmosférou, až vás doveze do cílového Tirana, pouhých 429 metrů nad mořem. Tady si dejte k obědu pizzu a pak si vyberte, kterým směrem budete pokračovat: zda autobusem do švýcarského Lugana, nebo italským vlakem do Monzy a Milána, anebo jestli se prostě vrátíte přes hory zpátky do švýcarského kantonu Graubünden. Za teplem, nebo za sněhem? Jak je libo.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 12/2008.

Petr Fero




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země