V dávné to době, kdy lyžování bylo jen praktickým usnadněním práce pro lesníky, a ne jen volnočasovou kratochvílí, se zrodil pohyb na ski jménem telemark. Prapůvod veškerého lyžování. Jak to všechno začalo?
Bylo nebylo, za velikým mořem a vysokými horami, padávalo tuze moc sněhu. Lidé z této vzdálené země s názvem Norsko si lámali hlavu, jak se přes tu bílou peřinu, co jim Bůh v zimě nadělil, dostat jeden k druhému. Potřeba přežít dala našim předkům invenci sestrojit kromě sněžnic čarovná prkýnka jménem „ski“. Název vznikl ze starého norského slova „skid“, znamenajícího „rozštípnuté dlouhé dřevo“. Již před dávnými 4000 lety průkopníci z Norska, zejména lovci a lesníci, využívali jako životně důležitý transportní a pracovní prostředek usnadňující pohyb v hlubokém sněhu právě lyže.
Nejstarší zmínky o nich pocházejí z období 3000–2500 př. n. l., a to v podobě nástěnných maleb objevených na norském ostrově Rodoy. Postupem času se z lyží jako z účelného prostředku stala sportovní pomůcka. Podle pověsti se dovídáme o lyžích jako o věci sloužící ke sportování již roku 1060. Legenda hovoří o norském králi Haraldu III. Sigurdssonovi, zvaném „Krutý“. Tento slavný vikinský bojovník uspořádal pravděpodobně první lyžařský závod na světě, který se odehrával ve velmi náročném terénu.
Telemark i kristiánka
Další přelom lyžování můžeme vystopovat ve druhé polovině 19. století, kdy ve společnosti dochází k velkým proměnám. Změny se nevyhnuly ani aktivitám ve volném čase. Nacházíme se pořád v Norsku, v jeho jižní části, přesněji v Morgedalu, kraji Telemark. Tady bylo rekreační lyžování velmi populární a oblíbenou zábavou byla právě jízda na ski. V tomto zapadlém koutku můžeme vystopovat zakladatele moderního lyžování. Nade všemi vynikal jistý Sondre Norheim, pro kterého se jízda na ski stala vášní. Sjížděl náročné svahy, pasáže mezi stromy i skalisky.
Aby mohl naplno využít techniku telemarkových oblouků a pohybovat se v tak obtížném terénu, upravil si výzbroj. Lyže zkrátil a více vykrojil, aby byly lépe ovladatelné. Vázání z kořenů břízy, svinutých do provázků, obohatil páskem okolo paty tak, aby mu při riskantní jízdě nepadalo z bot. A dokonce ani skákání mu nebylo cizí. V roce 1866 vyhrál první historicky doložené závody ve skocích na lyžích. O rok později je už známým lyžařem a svým stylem uchvacuje všechny zúčastněné na prvních mezinárodních lyžařských závodech ve městě Christiania, dnešním Oslo.
Poprvé mimo oblast Telemarku byl předveden oblouk v pokleku, který byl podle tohoto kraje pojmenován. Aby toho nebylo málo, Sondre předvedl i druhý typ oblouku – oblouk snožný. Pro něj se kolem roku 1901 začal používat název „kristiánka“, opět podle místa, kde byl předveden. Oba zmíněné oblouky, telemarkový i snožný, mají ve svém „rodném listě“ zapsáno místo původu Telemark. Postupem času získávají „kristiánky“ svou popularitu na strmých svazích Alp, kde pohodový telemarkový oblouk ustupuje agresivnějšímu stylu.
Téměř celé 20. století pak zůstává jedinečný původní styl zakonzervován takřka v nezměněné podobě v zemi svého původu. Pouze čas od času bylo možné spatřit hrstku nadšenců po celém světě, jak si pohrávají s volnou patou. V první polovině 80. let minulého století se telemark dostává opět do povědomí. Návrat telemarku, díky novému a sofistikovanějšímu vybavení, se již nedal zastavit.
Co obout?
Co si vlastně pořídit, abychom mohli sjíždět svahy tzv. „free heel“ technikou? Alfou a omegou jsou boty a vázání, bez kterých se neobejdeme. Lyže se mohou použít „libovolné“ (shodné s alpským lyžováním), a to podle druhu terénu. Boty se původně používaly kožené. Ty však nemohly vyhovovat požadavkům telemarkistů hledajících nové možnosti. Ukázala se nutnost přejít k celoplastovému skeletu, který by umožnil ohyb v nártu. Tento díl telemarkové boty byl dlouho největším problémem a jeho životnost byla poměrně krátká. Dnešní boty již vydrží miliony ohybů bez většího poškození a vývoj postupuje dále. Na první pohled telemarkové boty vypadají jako lyžáky s předkusem, protože mají odlišný tvar špičky. Celoplastové boty umožnily zvýšit rychlost a agresivitu, ale také přinesly větší bezpečnost.
Další důležitou součástí telemarkové výstroje je vázání. Na rozdíl od klasického alpine vázání se výrazně liší svou jednoduchostí a lehkostí. Konstrukční hledisko umožňuje více variant. Můžeme je rozdělit do tří základních skupin – Threepin, lankové, deskové. Three-pin vázání je podobné staršímu, u nás notoricky známému běžeckému vázání „75“, kdy je bota bodově upnuta ve špičce. Odpor při pokleku je dán pouze tuhostí samotné boty. Používá se spíše pro túry v nenáročném terénu. Lankové vázání je dnes pro své univerzální použití nejrozšířenější. Jde také o systém Nordic 75 mm. Špička boty drží v čelistech, kovovém pouzdře s hrazdičkou. Po stranách kolem boty nebo pod ní vedou lanka či pevné dráty s pružinami. Vše je ukončeno rychloupínákem. Deskové vázání je pro svou větší hmotnost méně rozšířeno, ale má i svá pozitiva a konstrukční zajímavosti. Převážně jde o robustní vázání, kde je bota uchycena do pevného rámu s kloubem.
Dalo by se říci, že samostatnou kategorií je bezpečnostní telemarkové vázání. S větším či menším úspěchem se o vyšší míru bezpečnosti pokoušela řada firem. Díky volné patě a větší volnosti pohybu jsou však, na rozdíl od alpského lyžování, méně časté úrazy způsobené pádem. Specifikum tvoří vázání NTN – New Telemark Norm od firmy Rottefella. Funguje pouze se speciálně vyvinutými modely obuvi. Tyto boty jsou již univerzální a lze je použít také do klasického vázání. Bota je upevněna za výčnělek na podrážce obuvi k deskovému vázání s pružinami. Vázání je velmi pevné a symetrické, může se měnit pravá lyže za levou.
A která „prkýnka“ použít na telemark? Úžasným specifikem telemarku je volný pohyb. Stejná volnost je i při výběru vhodných lyží. Pokud se rozhodnete vydat na tvrdou sjezdovku, můžete použít vykrojené slalomky nebo obřačky. Jestli toužíte sjíždět panenské svahy na freeridových širokých lyžích, blbnout ve funparku na freestylových lyžích, není to pro telemark problém. Pro správný výběr si musí každý sám zhodnotit, v jaké „kondici“ je jeho technika a do jakého terénu nejčastěji vyjede, ale pro začátek doporučuji spíše lyže univerzální. V poslední řadě se stačí jen „poradit“ s peněženkou, jak jste na tom s úsporami a pospíchat nakoupit telemarkovou výbavu. Zbývá již jen směs odvahy, drzosti a úsměvu a pod heslem „Free heel, free mind“ se vydat za brány všedního lyžování.
Elegance na svahu
Proč je telemark stále fenoménem v lyžování? Je to bezpochyby pro jeho absolutní volnost a lehkost. Ze všech sjezdových lyžařských technik nejvíce připomíná přirozenou lidskou chůzi. Dalo by se říci, že telemark přináší na lyžařské svahy pozapomenutou eleganci s nádechem nostalgie. Jde o pohyb velmi dynamický, ale přitom dostatečně jemný. Souhra elegance a tempa, jednota koordinace a síly. Můžeme říci, že je to i jiná dimenze vnímání pohybu na sněhu. Zároveň je telemark poměrně fyzicky náročný, což bezesporu zvyšuje jeho sportovní hodnotu. Pro mnohé se telemark stává další výzvou v jejich lyžařském vývoji, pro ostatní jen touha zkusit něco nového a zažít nový rozměr v jízdě na lyžích.
Je tedy free heel technika vhodná skutečně pro každého? Dá se říci, že po překonání počátečních rozpaků zvládne tuto techniku obvykle bez problému každý průměrný lyžař. Nezapomínejte však, že telemark patří hlavně do volné přírody a na netknuté pláně, odkud vzešel. Následujte volání divočiny a s „volnou patou“ objevíte nepoznané.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 12/2010.
