nahoru
Lidé a Země | Léto v Rakousku 2020

Öresund: Průliv mezi Dánskem a Švédskem býval poutním místem renesančních učenců

Zbyněk Černík14. července 2020 • 07:20
Öresund: Průliv mezi Dánskem a Švédskem býval poutním místem renesančních učenců
foto: Profimedia.cz

Průliv Öresund, dnes nejjižnější švédský kraj Skåne, byl (podobně jako sousední Blekinge a Halland) původně součástí dánského království. Dnes ho s Dánskem spojuje alespoň grandiózní šestnáct kilometrů dlouhá kombinace mostu, umělého ostrova a tunelu.

Do švédského držení přešel Öresund teprve v 17. století, po několika severských válkách, z nichž vítězně vyšla nová skandinávská velmoc. Pro dobytá území to však znamenalo politický a kulturní úpadek: ze samého centra, z těsné blízkosti dánského hlavního města Kodaně, byla „odsunuta“ na periferii švédského státu, daleko od nové metropole Stockholmu. Průliv Öresund - ve své nejužší části, mezi městy Helsingør a Helsingborg, široký pouhé čtyři kilometry - je oddělil od Dánska a střední Evropy, a to nejen v geografickém slova smyslu.

Poutní místo vědců

Ještě v druhé polovině 16. století však celá tato oblast prožívala zlatý věk. Právě v té době se na ostrově či spíše ostrůvku Ven, ležícím uprostřed Öresundu (dán. Øresund), usadil známý renesanční učenec Tycho Brahe (1546 - 1601). Dánský král Frederik II. mu ho udělil v léno a také mu poskytl prostředky na stavbu honosného zámku Uraniborg, kde se mohl v klidu věnovat svému bádání. V jeho těsné blízkosti vyrostla podzemní observatoř Stjärneborg. Brahe se během dvou desetiletí, která na ostrově strávil, věnoval spolu se stočlenným týmem pomocníků pozorování hvězd, ale i dalším oborům: mj. astrologii, alchymii, medicíně, meteorologii a kartografii. Ven se tehdy díky němu stal poutním místem významných vědců a členů panovnických rodin zcelé Evropy.

Pro rozpory s místními sedláky, kteří ho považovali za vydřiducha (ve skutečnosti se k nim však asi nechoval o moc hůř než jiní feudální páni té doby), a neshody s novým králem Kristiánem IV. však nakonec musel Ven opustit a osud ho pak zavál k nám do Čech! Přijal nabídku, aby se stal císařským astronomem na dvoře Rudolfa II. v Praze. Císař mu dal k dispozici zámek v Benátkách nad Jizerou, kde si Brahe - spolu se svým asistentem Johannem Keplerem - chtěl vybudovat novou hvězdárnu. Jeho plány však zhatila předčasná smrt.

Zámek Uraniborg na Venu dnes už bohužel nenajdete - krátce po astronomově odchodu byl zbourán. Naproti tomu se zachovala observatoř Stjärneborg, jejíž prostory byly částečně zpřístupněny veřejnosti - konají se zde audiovizuální pořady. A v blízkém kostele Všech svatých, který od 90. let minulého století už neslouží svému původnímu účelu, bylo v roce 2005 otevřeno Muzeum Tychona Braheho. Za zmínku stojí, že součástí působivé expozice o jeho životě a díle jsou v Česku vyrobené repliky kvadrantů, sextantů a jiných nástrojů, které Brahe používal při svých měřeních.

Kromě památek na známého astronoma je hlavním lákadlem Venu jeho příroda: moře, pobřežní útesy, písčité pláže, rozkvetlé louky... Většina návštěvníků, kteří sem v letní sezoně proudí v hojném počtu, si sem jezdí odpočinout. Proto také obvykle nechávají svá vozidla na nedaleké švédské pevnině - v Landskroně, odkud cesta motorovou lodí trvá pouhou půlhodinku - a po ostrově se pohybují na kole, na koni či pěšky. Ven si také oblíbili malíři, sochaři, fotografové, prostě umělci, které okouzlují mimořádné výhledy a unikátní světelné podmínky. Své práce vystavují ve zdejších uměleckých galeriích, keramických dílnách apod.

Výhled do Evropy

Zatímco Ven připomíná slavnou minulost (dnes) švédské strany Öresundu, město Malmö, ležící v jeho jižní části, symbolizuje nový rozmach, který celá tato oblast zaznamenává v posledních letech a desetiletích. V jistém smyslu se dá mluvit o jejím návratu do Evropy: území po obou stranách průlivu, švédské Skåne a dánský ostrov Sjælland (čti šelan), začalo opět tvořit jednotný region, který se kulturně a hospodářsky čím dál víc prosazuje i v celoevropském měřítku.

Zásadní roli v tomto procesu sehrála stavba šestnáctikilometrového mostu (přesněji řečeno, kombinace mostu, umělého ostrova a tunelu) přes Öresund, který byl otevřen v roce 2000. Ten nahradil trajektovou dopravu mezi Malmö a Kodaní. Nesmírně usnadnil a také urychlil spojení mezi oběma aglomeracemi. Zintenzivnil kontakty nejen mezi obyvatelstvem, ale i mezi různými institucemi na obou stranách průlivu. Navíc do té doby poněkud provinční skanské centrum spojil s kodaňským mezinárodním letištěm Kastrup (cesta vlakem tam trvá necelou půlhodinu), odkud se lze dostat do řady dalších světových destinací. Díky mostu, po němž ročně projede čtyři a půl milionu aut a vlaky přepraví čtyři miliony cestujících, je Malmö na nejlepší cestě stát se skutečnou evropskou metropolí.

Ještě před několika desetiletími centru Malmö vévodil obrovský jeřáb loděnice firmy Kockums. Poté, co loďařský průmysl stihla krize, byl jeřáb prodán do Jižní Koreje a po čase ho vystřídala nová dominanta - mrakodrap Turning Torso, dílo španělského architekta Santiaga Calatravy. Není to opravdu jen tak ledajaký mrakodrap - zaujme svou stodevadesátimetrovou výškou, která z něj činí nejvyšší obytnou budovu Skandinávie, a hlavně futuristickým spirálovitým tvarem, připomínajícím zkroucené lidské tělo. Jakkoli jeho stavbu provázely bouřlivé diskuse (v důsledku mimořádně vysokých stavebních nákladů se ceny bytů vyšplhaly do takové výše, že se je nepodařilo prodat, jak bylo původně plánováno, a musejí se pouze pronajímat), jsou dnes na něj všichni obyvatelé Malmö velmi pyšní.

Symbolicky i doslova totiž rozšiřuje jejich obzory: z nejvyšších poschodí čtyřiapadesátipatrové budovy lze za dobrého počasí dohlédnout až do Kodaně. A při troše fantazie ještě mnohem dál.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Zbyněk Černík




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země