nahoru

Po vlastní ose za skandinávskou kuchyní aneb Jak si užít Norsko s obytkou a vařičem

Irena Páleníčková 30. července 2020 • 08:30
Po vlastní ose za skandinávskou kuchyní aneb Jak si užít Norsko s obytkou a vařičem
foto: Jiří Páleníček

Na sever Evropy jsme jeli obytným autem. Bylo to už posedmé a v našem malém obytném autě jsme prožili ve Skandinávii dva roky a najeli k padesáti tisícům kilometrů. Chcete-li si návštěvu severu užít, následujte nás a můžete přitom využít i pár našich rad.

Pojízdná chata na kolech je pro drahý sever nejekonomičtější. Navíc se dá zastavit kdekoliv, což garantuje zvykové právo allemanstratten, zaručující volný pohyb v přírodě, pokud tím nepoškozujete zemědělskou plochu a nejste blíže než 150 metrů od stavení.

Pojedete-li krásnou norskou pobřežní trasu Fv 17, tzv. Kystriksveien, která zahrnuje přes desítku trajektů, s bydlíkem do šesti metrů, za který se platí stejně jako za osobní auto, budou trajekty cenově snesitelné. Navíc malé auto má menší spotřebu a ceny nafty na severu rozhodně nejsou nízké.

Cesta obytným autem je nezapomenutelná i z hlediska kulinářského. Vlastní pojízdná kuchyně nám umožnila nejen ušetřit, ale otevřela pole experimentům s místními poživatinami a my poznali, že při cestě do Norska není třeba nechávat nákupní tašku doma (Švédsko je až na naftu o něco levnější). Prozkoumali jsme norské nákupní košíky a nadzdvihli i místní domácí pokličky.

Rybí dieta

Nejjednodušší to mají v Norsku rybáři. Jedla jsem ryby šedesát dní po sobě. Při obvykle půlkilových tresčích steacích nebylo třeba zabývat se přílohou. Do žaludku se víc nevešlo. A pokud se nezadařilo, často se nedaleko vyskytl náruživý rybář, který už neměl místo v mrazáku a nabídl: „Nechcete rybu?“

I když Norové připravují ryby svým osobitým způsobem, naprosto nejlepší jsou po česku udělané čerstvé okmínované filety z tresky zprudka a krátce opečené na oleji nebo makrelové filety zasypané cibulí a zeleninou a pomalu dušené dvacet minut pod pokličkou. Ryby pokud možno připravujte venku na přenosném vařiči nebo na grilu, jinak bude vaše obytka připomínat i přes všechno větrání rybárnu.

O večeři se zčásti staraly místní samoobsluhy. Není totiž pravda, že v Norsku je úplně všechno neskutečně drahé. V některých obchodech (Kiwi a Rema) najdete například nevelký chladicí box se sympatickou cedulkou 50 %, v němž je obvykle dost neladně nasypáno zboží, kterému končí expirační doba. Větší výběr slev bývá po ránu, v sobotu a pondělí, protože v neděli je v Norsku zavřeno.

Nakupování může žena-sběračka pojmout jako obdobu mužova lovu-rybaření. Pokud zajímavou slevu nenajde, nezoufá a prohledá celé Kiwi, popř. X-Extra coop. V nich objeví pomerančový džus, mrazenou zeleninu, párky, místní goudu, máslo a podle sezony i brambory, ledový salát, květák, brokolici, kapie, rajčata a jablka, jejichž ceny snesou srovnání s cenami v našich regálech. Ani zmražený porcovaný losos a chlazené vepřové kotlety s kostí nejsou drahé.

Prozatím nezodpovězena je otázka chleba. Kromě suchého tradičního knekkebrodu původem ze Švédska (značka Wasa), který svou stoprocentní žitnou celozrnností uspokojí zastánce zdravé výživy a je několikrát levnější než u nás, je na pultech okolo dvaceti druhů chleba s různými přísadami. Ale dávat i přes devadesát našich za 700 gramů chleba, který je často sladký? Naštěstí existuje bochník kneipp, v bílé i dobré celozrnné podobě za 21 českých, a navíc bez cukru.

Kdo přijede v srpnu, bude mít ryb o něco méně, zato bude jásat nad bobulkami a houbami (křemenáči na severu a hřiby více na jihu). Když přidáte české koření, nudle, rýži, čočku, fazole, cibuli, olej a další, můžete vařit jako doma. Ale proč neprubnout něco nového?

Globalizace na postupu

Nejprve jsem se porozhlédla po malém městě Sandnessjøen. Protože bylo brzy, musela jsem se spokojit s otevřenou bageterií, jejíž nabídka ničím neglobálním nevynikala. Totéž platí o občerstveních u čerpacích stanic. Jedině všude nabízené vláčné vafle ve tvaru čtyřlístku jsou trochu jiné. Povídání s mladými slečnami z informací také mnoho zajímavého nepřineslo, za své oblíbené a nejčastější označily taco, hranolky, hamburgery, obložené bagety a pizzu, čímž mi potvrdily fakt, že moderní norské kuchyni vládne velká mražená pizza Grandiozza. Až venkovské, tradice se držící dámy poskytly zajímavosti…

365 dní v roce

Tak často jsou starší Norové ochotní a zvyklí jíst ryby a mají na ně své názory. Například chuťově nejlepší tresky se prý chytají v měsících, které mají v názvu „r“, což mají i zimní měsíce, kdy se k břehům tresky připlouvají třít. Tehdy chycená treska se rozřízne na břiše a rozevře, na pár dní nasolí, několik dní suší a pak se pověsí na dřevěnou stěnu domu, kde počká do jarního tepla (a kde ji možná při své návštěvě Norska uvidíte ještě v létě). Nebo se nasolí, naporcuje, vakuově zabalí a dá zmrznout. V rybích tržnicích, jako třeba v Narviku, nabízejí zároveň tresky čerstvé, nasolené, uzené i sušené.

Vlastnoručně usušenou tresku kuchařka máčí den dva ve vodě a pak krátce povaří. K vařeným bramborům udělá bílou omáčku (častěji použije instantní fiskesaus). Do ní vmíchá kostičky mrkve a talíř přizdobí opečenou slaninou. „Je to delikatesa,“ zasněně se rozplývala starší dáma, se kterou jsem dala řeč na ostrově Andøya. Recept jsme nevyzkoušeli, ale v létě nejoblíbenějšího čerstvého lososa jsme dělali téměř jako místní. Filety a podkovy s neoškrábanou kůží jsme sice na chvilku neponořili do vařící vody, aby se prý losos zatáhl, ale krátce jsme ho osmahli na množství másla: nejprve kůží dolů. Kůži se šupinami jsem na rozdíl od ostatních snědla, Norové ji zásadně vyhazují.

O obalovaných rybách jsem neslyšela, zato z nich dělají karbanátky fiskekaker nebo kuličky fiskeboller, které se prodávají hotové v omáčce nebo nálevu a připomínají bílé slizké noky chutnající po rybách. Fiskegrateng je mletá ryba zapečená s kolínky a ochucená mimo jiné muškátovým oříškem. Poněkud nezvyklý název fiskepudding skrývá 65 až 80 procent namleté ryby smíchané s vajíčkem, škrobem a mlékem, vše zapečeno ve formě na bábovku. Nedivila bych se, kdyby nějaká Norka po návštěvě Česka zkusila i plněné rybí knedlíky.

Vzhledem k chladným zimám jsou hodně zastoupeny zahuštěné výživné polévky. Typická je lofoten nebo bergensk suppe s kousky ryb a krevet, kterou kdysi Torro-Vitana prodávala v Česku. A ta se i v malé karavanové kuchyni udělá lehce. Poctivá jíška z másla se rozmíchá v mléce, přidá se mrkev, brambory, zelená cibulka, kousky tresky, případně i jikry a mlíčí, koření dle chuti a na závěr vysokoprocentní zakysaná smetana. Je to neoddiskutovatelná lahůdka.

Stůl v norském zapadákově

Na farmě v zapadlém údolí Beiarn, z jihu odříznutém od civilizace ledovcem Svartisen, bylo na stole ryb o něco méně a polévky byly hutnější. Zimní polévkou je hustá lapskaus z losího nebo jiného masa, na kterou se prodává zeleninová směs lapskaus blanding. Losí maso je zde běžné jako naše srnčí, sobí se dá koupit od Laponců, kteří jsou výhradními majiteli všech sobů, kteří žijí na severu polodivokým způsobem (na silnice, kde jsme je potkávali, je vyhánějí z vegetace hejna komárů).

Z masa mají Norové nejraději jehněčí, jež mají doma vždy v mrazáku do zásoby (prodává se i sušené). V létě jsou oblíbené kotletky na grilu, hovězí žebro na grilu, různé párky a klobásy, o něco méně se v tradiční kuchyni objevuje vepřové. Speciálně na grilování jsou určené tzv. sommerkoteletter, vepřové kotlety lehce pouzené na bukových štěpcích. Tradičně se ke všemu podávají vařené brambory, které spolu s mrkví a cibulí dřív ovládaly zeleninovou kuchyni.

Vafle nám při návštěvě udělali báječně křupavé a já si na ně navrstvila borůvkovou „zavařeninu“. V uvozovkách je proto, že se nevaří. Ovoce se jen mírně rozmačká, smíchá s cukrem a práškem značky Jam a dá zmrznout. Po rozmrznutí je to normální výborný džem. Pak si naše hostitelka dala na vafle rybí salát, a tím mě dostala na kolena. Stejně tak mě chuťově dorazily vafle s meruňkovou zavařeninou a hnědým kozím sýrem brunost, který má až 18 procent cukru. Připravuje se ze syrovátky, smetany a mléka dlouhým mícháním a vařením, při kterém mléčný cukr karamelizuje. Chuť má zvláštně sladko-nakyslou.

Obytkářská sladká tečka

I kávu dělají Norové osobitě. Do litrového french pressu dají pět až šest vrchovatých polévkových lžic kávy. Věřím tvrzení, že jsou v její spotřebě druzí na světě a že bez ní nevydrží. V některých obchodech Kiwi je dokonce zdarma.

Oblíbený moučník jsou teplé morušky se zmrzlinou a šlehačkou. Ostružiník moruška je rostlina typicky skandinávská, roste na mokřinách, dozrává v červenci, plod vypadá jako zvláštní jahodo-malina a chutná jako... moruška. O naleziště morušek se někdy „bojuje“ a lidé je tají jako u nás houbaři svá místa. Prý se kvůli nim dokážou poprat. Jedině morušky (molte) se jedí se sladkou šlehanou smetanou (vše ostatní se zakysanou). Pro otestování této lahůdky jsme kromě správné podmáčené louky, kde morušky rostou, potřebovali právě obytné auto se šlehačem. Jinak by v peněžence zbyl jen průvan.

Obytné auto jsme ocenili i při návratu. Bez problémů se do něj vešla dostatečná zásoba oblíbených dárků pro kamarády: brusinkového džemu tyttebaer a kaviárové pasty Kavli s 60 procenty tresčích jiker.


Čím si přiťuknete?

  • Nejpravděpodobněji tím, co jste si přivezli z domova. Prodej alkoholu v prodejnách zvaných Vinnmonopolet je státním monopolem, daně na alkohol jsou mohutné a tomu odpovídají i ceny.
  • Pivo do 4,75 procenta alkoholu se prodává v sámoškách, nabídka je široká včetně plzně či budvaru. Nekupte plechovku za 100 Kč!
  • Na dovoz alkoholu a cigaret pro vlastní potřebu jsou přísné limity. Bez ohledu na délku pobytu smíte dovézt bez poplatku 6,5 litru piva. Navíc můžete na osobu dovézt dalších 20 litrů, za které při případné kontrole zaplatíte 20 norských korun za litr nad limit. Pokud máte víc a jako pašeráci se neosvědčíte, celníci vám peněženku téměř vyprázdní. (více info na www.toll.no)

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Irena Páleníčková




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země