nahoru

Haute Route: 180 km dlouhý dálkový pochod přes 11 horských průsmyků

Kristián Šodor4. září 2020 • 06:10
Haute Route: 180 km dlouhý dálkový pochod přes 11 horských průsmyků
foto: Autor a Z. Šodorová

Dálkový přechod Haute Route je legendární a jeden z nejhezčích na světě. Pro nás znamenal 180 km rodinné dovolené mezi Chamonix a Zermattem. A jako bonus nabídl při troše štěstí na počasí výhledy na nejvyšší vrcholy Alp.

Můj ambiciózní plán spojit první tři dny přechodu neprošel, nicméně popřemýšlet o trase předem a rezervovat si ubytování na celý přechod se ukázalo jako dobrý nápad. Spíme přesně tam, kde chceme a potřebujeme, takže nemusíme kvůli ubytování měnit plány a je to také motivátor, který nás bude nutit šlapat každý den do vytyčeného cíle navzdory počasí. Na některých místech v horách je totiž v případě obsazenosti chaty další možnost přespání vzdálená přinejlepším několik hodin, někde celý další den cesty. Hlavně kolem víkendů jsou chaty opravdu plné do posledního místa.

Přes horské průsmyky

Walker’s Haute Route vede přes 11 horských průsmyků, z nichž hned několik má jen těsně pod 3000 metrů, zčásti vede po starých obchodních stezkách, které existovaly již ve středověku. Cesta byla vytyčena Britským alpinistickým klubem v roce 1861.

Přechod Haute Route má také svoji zimní (skialpinistickou) variantu, která vede jinými průsmyky než letní varianta a trvá na rozdíl od dvoutýdenního letního přechodu jenom týden (sjezdy na lyžích jsou podstatně rychlejší než pěší sestupy a také trasa je přímější). Poprvé byla zdolána v roce 1911.

Pro zdolání klasické, letní varianty cesty nepotřebujete žádné technické pomůcky, jenom obstojnou kondici a štěstí na počasí. Z důvodu překonávání horských sedel v poměrně vysoké nadmořské výšce se přechod chodí od poloviny července přibližně do konce září, vždy záleží na konkrétních sněhových podmínkách. Mnohé z horských chat mají také otevřeno jenom v tomto období. Přechod nevede přes žádný vrchol, ten si musíte vybrat a odskočit si na něj z některého sedla nebo ho zdolat jako my, v rámci oddychového dne (Pigne de la Lé, 3396 m n. m.). Přechod organizuje také mnoho průvodcovských agentur, ale my jsme se rozhodli jít vlastní cestou. Přechod jsme si chtěli hlavně užít, i proto jsme zvolili cestování nalehko (bez stanu a spacáků) jenom s nejnutnějším vybavením, zásoby jídla jsme doplňovali průběžně ve vesničkách v údolích maximálně na dva až tři dny.

Po vlastní ose

Samotný přechod nás velice příjemně překvapil svou pestrostí. V průběhu dvou týdnů máte možnost vidět 10 nejvyšších vrcholů Alp (devátý se nachází sice v Bernských Alpách přes údolí, ale měli jsme hezké počasí, tak myslím, že jsme ho tam „někde“ viděli také). Každý den se před vámi otevírají nová, rozmanitá údolí, nová panoramata štítů nad nimi, ledovce, horské chaty, malebné vesničky nebo osamělé horské osady. Potkáváme i stáda kozorohů a kolonie svišťů. Opravdu žádný den jsem se nenudil a žádný se nedá označit jako „nejslabší“. Je pravda, že dvě etapy, kdy se jen sestupovalo údolím dolů, jsme vynechali (ale bylo to primárně z časových důvodů, protože jsme chtěli strávit pár dnů na závěr v Zermattu). Tuto zkratku – vynechání nejlehčích etap – využívalo dost našich souputníků, se kterými jsme se po cestě seznámili.

Ubytování jsme se snažili nakombinovat co nejpestřeji: cestou tam ve vlastním stanu, v průběhu přechodu malé komůrky nebo společná nocležiště na horských chatách (ve výškách od 2200 do 2800 m n. m.), turistické hotely, apartmány až po pronajatý stan v (prý) nejvýše položeném kempu v Evropě (1950 m n. m.). Před přechodem jsem se obával množství turistů na trase, která mimo jiné protíná další známé dálkové přechody (kolem Mt. Blancu či Matterhornu), ale kromě větších turistických center s výskytem lanovek (Chamonix, Champex Lac, Verbier, Grächen a Zermatt) byly hory liduprázdné.

Zajímavostí je, že v průběhu druhého týdne našeho pochodu se z Chamonix běžel ultramaraton kolem Mt. Blancu, který měl velice podobné parametry jako náš přechod co do délky v km a nastoupaných výškových metrech s tím rozdílem, že naši 11denní porci zvládl vítěz za něco málo přes 20 hodin…

Závěr přechodu údolím Mattertal nám komplikovaly (zde docela časté) sesuvy půdy. Předposlední etapa byla celou sezonu uzavřena, takže se muselo částečně variantou přes údolí. To byla ale jediná komplikace, jinak značení bylo výborné a vystačili jsme si s podklady od mapy.cz. Cesta údolím Mattertal je za odměnu – leží zde více než třetina všech alpských čtyřtisícovek. Poslední den je zároveň nejdelším dnem celého přechodu a i přes nepříliš vysoké převýšení jsme byli uťapaní a těšili se na konečně normální postel a sprchu bez žetonů.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Kristián Šodor




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země