Švýcarské městečko Zermatt

Švýcarské městečko Zermatt Zdroj: Profimedia.cz

Švýcarské městečko Zermatt
Návštěvníci musejí nechat své vozy v Täschi, ze kterého jezdí do Zermattu za pár franků každých 20 minut vlak.
Návštěvníci musejí nechat své vozy v Täschi, ze kterého jezdí do Zermattu za pár franků každých 20 minut vlak.
Švýcarské městečko Zermatt
Nebýt Matterhornu, sotva by dnes někdo znal Zermatt. Zdejší život před rokem 1865, to bylo pár zemědělských chalup, seníků a krávy.
12
Fotogalerie

Švýcarské městečko Zermatt: Ráj pro milovníky ticha a vysokohorské turistiky

Ačkoli odtud vyrážejí horolezecké výpravy na legendární Matterhorn, zrádný alpský zub vysoký 4478 metrů, spíš než na ztepilé horaly zde narazíte na bohaté turisty ze všech koutů světa. Někdejší pastevecká víska, ležící na jihozápadě Švýcarska v hlubokém údolí říčky Mattervispy, je láká na "pětihvězdičkové" túry s impozantními výhledy a panenské ticho.

Nebýt Matterhornu, sotva by dnes někdo znal Zermatt. Zdejší život před rokem 1865, to bylo pár zemědělských chalup, seníků a krávy. Ale tajuplná špičatá skála začala lákat do téhle vísky turisty. Nezadržitelně rostoucí lavinu zájmu odpálila první expedice, jež dobyla vrchol hory. Přitom už tahle výprava britského novináře Edwarda Whympera ze 14. července roku 1865 se stala výstrahou pro všechny nástupce: ze sedmi mužů, kteří tehdy stanuli na vrcholu, se do Zermattu vrátili pouze tři. Zbytek skupiny zahynul vinou přetrženého jisticího lana na následky mnohasetmetrového pádu do údolí. A od té doby si Matterhorn - přes nesmírně pokročilou techniku - každoročně žádá oběti. Leckdy jich bývá i deset za sezonu.

Stezkami svišťů a kamzíků

Strach o život před cestou do Zermattu přesto není vůbec na místě. Na Matterhorn ani nemusíte lézt, a přece si tuhle mystickou horu můžete pořádně užít. A ještě v nebývalém komfortu. Za příplatek, který hoteliéři žádají za pokoje s jižním výhledem, si lze bájný štít prohlížet dokonce rovnou z postele! "Turistům se dnes u nás podřizuje úplně všechno," připomíná místní horal Amadé Perrig.

Bude-li vám k nenapodobitelnému pohodlí rodinných hotelů přát ještě počasí, pak bezesporu naplno oceníte zdejší "pětihvězdičkové" vyhlídkové túry. Ty s patrně nejkrásnějšími výhledy jsou rozprostřeny podél horské železnice na třítisícovku Gornergrat. Místní zubačka na devítikilometrové trati zdolává převýšení bezmála 1500 metrů. Poprvé vyrazila na trať od dnešní konečné stanice proslulého Ledovcového expresu (který tehdy ještě ani nejezdil) ze zermattského nádraží už 20. srpna 1898. Od těch časů je jen a jen na vás, zda si vyberete pěší túru z údolí a dolů se svezete, nebo naopak nahoru pojedete vlakem a dolů vyrazíte po svých. V každém případě vás čeká na kterékoli z deseti hlavních pěších tras pozoruhodná přírodovědná exkurze. Je takřka jisté, že cestou potkáte nejednoho sviště, s velkou pravděpodobností narazíte nahoře i na kamzíka a s trochou toho štěstí můžete spatřit ve skalách i vzácného kozorožce.

Výlet třemi ročními obdobími

Zejména zkraje turistické sezony, na přelomu května a června, kdy je zde ještě minimum návštěvníků, se můžete za jediný den projít třemi ročními obdobími! Zatímco nahoře ve třech tisících metrech vládne stále zima, ve dvou tisících nad mořem už kvetou alpské louky, protkané bezpočtem divokých potůčků z tajícího sněhu, a v Zermattu - o dalších pět set metrů níž - už leccos naopak začíná odkvétat. Vyrazíteli sem v pozdním létě, má to zase jiné výhody. S trochou odvahy můžete například vyzkoušet plavání v alpských jezerech Grünsee či Leisee, jež najdete na trase šestikilometrové, takřka rovinaté procházky ve dvou tisících metrech nad mořem mezi zastávkou zubačky Riffelalp a horní stanicí "horského metra" Sunegga. Na podzim mají své kouzlo především trasy vedoucí z Riffelalpu do Zermattu, jež procházejí alpskými lesy.

Gornergratské túry mají vůbec spoustu výhod. Jejich převýšení sice zpravidla kolísá mezi úctyhodnými šesti sty a na první pohled až závratnými devíti sty metry, ale většina z nich zase netrvá déle než dvě až tři hodiny, takže je celkem v pohodě zvládnou i děti. A ještě blíž to bývá z každého místa kterékoli trasy do stylové restaurace. I prosté, většinou navíc samoobslužné menu v podobě gulášové polévky, bílé klobásy a čerstvého zeleninového salátu na horském vzduchu přijde více než vhod.

Ničím nerušené ticho

Kromě "pětihvězdičkových" horských procházek a komfortních služeb se může Zermatt pochlubit také nevídanou čistotou a tichem. Zatímco pořádek je synonymem celého Švýcarska, všudypřítomný civilizační hluk už pronikl z velké části i do téhle země. Ne tak do Zermattu. Všichni ti boháči z celého světa sem míří přesto, že je sem nepustí autem. Nebo možná právě proto.

V uličkách městečka potkáte nanejvýš elektromobily či koňské povozy. Spalovací motor tu smějí mít jen dva vozy: Volkswagen Golf místního lékaře a popelářský náklaďák MAN. Všechno ostatní, od přepravy turistů až po pekárny, musí obsloužit elektrovozítka. Výjimečně tu ještě zakrouží vrtulník a pro nejtěžší práce na základech domů si stavitelé dovezou na pár dní bagr. Jinak tu těžko budete hledat zdroje hluku. Místní obyvatelé mají jediné privilegium, smějí s vozem zajet až na parkoviště na okraji Zermattu. Pokračovat dál do uliček obce za volantem si však nedovolí skutečně nikdo.

Návštěvníci to mají komplikovanější, musejí nechat své vozy už v Täschi a zbývajících 5 km pokračovat vlakem. Zdálo by se, že pro sousední obec jsou stovky aut a autobusů nevítané, jenže neplatí to tak docela. Snad ještě dokud auta turistů postávala na otevřeném parkovišti okolo nádraží, mohl to být problém, ale nyní je v provozu dopravní terminál. Je to několikapatrové zastřešené parkoviště, přímo spojené s budovou nádraží v Täschi. A odtud jezdí do Zermattu za pár franků každých 20 minut vlak. "Myslíte si, že našim sousedům ta auta vadí?" podivuje se zermattský usedlík Perrig: "Ale prosím vás, právě naopak! Vždyť většina z nich má nějaký podíl na pozemcích pod tím parkovištěm. Je to oboustranně výhodný obchod."

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: