nahoru

Zbožná Kréta: Tajemství všudypřítomných pravoslavných svatostánků všech velikostí a barev

Josef Vaníček 30. června 2020 • 07:20
Zbožná Kréta: Tajemství všudypřítomných pravoslavných svatostánků všech velikostí a barev
foto: Profimedia.cz

Při putování přírodou největšího řeckého ostrova Kréty, si nelze nepovšimnout velkého počtu kapliček, kaplí a malých kostelíčků. Co skrývají a jaké je tajemství těchto opuštěných stavení stojících na nejkrásnějších místech ostrova?

Velmi často zdobí vrcholky hor a nechybějí ani na nejvyšší hoře ostrova Psiloritis. Často to však vypadá, jako by ani jejich stavitelé neměli dost sil dopravit stavební materiál až na vršek a kaplička zdobí svah nebo vrhá stín na napajedlo pro dobytek uprostřed údolí. Nalezneme je ale i na méně obvyklých místech: pod převisy, na skále vysoko nad strží či na samém břehu moře. Kaple Agios Antonios nad vesničkou Hora Sfakio na břehu Libyjského moře stojí ve skále v nevelké jeskyni.

Nejčastěji je poznáme podle jejich svítivě bílého nátěru, kterým nás upoutají už na vzdálenost několika kilometrů. Jak se blížíme, rozpoznáváme karmínově červený nátěr obloukovitě klenuté střechy, zvonici a kříž nad průčelím. Střechu kaplí většinou tvoří pouze načerveno natřená omítka, počítá se s tím, že na Krétě příliš neprší. Červená je někdy nahrazena světle modrou, snad po vzoru kaplí ostrova Santorini. Ty novější často kryje střecha z pálených tašek.

Mnoho svatostánků má ale přírodnější vzhled a jejich zdi jsou zhotoveny z kamene, což je činí v kamenitém terénu krétských hor téměř neviditelnými. Tak je tomu například na 2456 metrů vysokém vrcholku hory Psiloritis, kde stojí kaple Timios Stavros (svatého Kříže). Při její stavbě nebyla použita ani malta, ani jiné pojivo, takže se kaple jeví spíše jako skalka na kamenitém vrcholu.

Klasická kaple má obdélníkový půdorys, vchod je většinou umístěn na kratší straně obdélníku, takže návštěvník vstupující do kaple nejprve pozoruje protější ikonostas (stěna se třemi vchody zdobená ikonami), za kterým je ke kapli jakoby přilepen menší polokruhovitý výklenek béma (kněžiště). Světlo dovnitř nejčastěji přivádí jedno nebo dvě malá okénka.

Výzva k uctivému obdivu

Ano, kaple jsou hlavně v opuštěnějších oblastech otevřeny, nebo jsou alespoň zamčené dveře opatřeny klíčem. Rozhodnete-li se tedy vstoupit, možná už na vás vevnitř čeká několik dohasínajících zahnědlých tenkých svící na otočném mosazném svícnu a vzduch prosycený vůní kadidla, jež bylo použito k tiché ranní pobožnosti několika místních babiček. Následně vás jistě zaujme ikonostas, za jehož vínově červeným sametovým závěsem se zlatými výšivkami pravoslavných motivů se na oltáříku nachází kříž. Zlatavé ikony zavěšené nebo vestavěné do ikonostasu nejčastěji zobrazují Krista s Biblí, jeho matku Pannu Marii, svatého Jiřího zápasícího s drakem a ostatní proroky a svaté. Toto místo je též prvním cílem ortodoxního návštěvníka, který po trojitém pokřižování přistoupí a políbí ikonu Krista i Panny Marie.

Tichou modlitbu následuje zapálení svící s úmyslem přimluvit se za své blízké, možná trpící, nemocné nebo zemřelé. Svíce jsou uloženy na pomocném stolku na hromádce ve speciální vaničce, někdy kombinované s pokladničkou, obyčejně se ale za svíčky platí na plechový talířek. Stolek nabízí i jinou možnost - nalít olivový olej z plastových láhví do nádobky a zapálit v ní plovoucí knot. Dalším vybavením je zpravidla trojmístný otočník pro svaté knihy, ze kterého střídavě zpívají místní muži při nedělních pobožnostech. Monotónními hlasy halekající muži se během dlouhých zpěvů ve starořečtině opírají v jakýchsi stojanech, které lze umístěním sedadla přeměnit v křesla.

Interiér kapliček je většinou vybílen, někdy trochu kýčovitě vyzdoben vybledlými reprodukcemi ikon, visícím lustrem či kadidelnicí. Bílá barva stěn je možná často výsledkem období ikonoklasmu (obrazoborectví) v 8. a 9. století našeho letopočtu, kdy církev bojovala proti zobrazování svatých. Přesto v několika kaplích zůstaly fresky zachovány, jako je tomu v podhorské vesnici Kritsa v kapli Agios Ioannis Prodromos. Freska z roku 1370 zobrazuje návštěvu andělů u praotce Abraháma, zvěstování Panně Marii archandělem Gabrielem a čtyři velekněze během bohoslužby. Jiným oblíbeným motivem nástěnných maleb a ikon je Kristův křest v řece Jordánu.

Tiší svědkové minulosti

V kaplích obvykle nebývá mnoho nábytku, nejvýše několik prostých židlí či menší almárka pro svaté předměty. Po většinu roku zejí prázdnotou a na náhodného návštěvníka zde dýchne závan tajuplnosti v naprostém tichu. Jejich stavbě na nyní opuštěných místech v minulosti nahrávalo rovnoměrnější osídlení ostrova. Lidé žili v souladu s přírodou, a zejména pastevci navštěvovali i horské oblasti. Podle vyprávění byly kaple vystavěny na místech, kde byla nalezena svatá ikona, také u pramenů, které daly vznik napajedlům pro dobytek.

Jiným místem vhodným pro stavbu kaple bylo dějiště zázraku a kaple se stala výrazem díkůvzdání. U mnohých se už dnes těžko dozvíme, jaká událost stála při jejich vzniku, někde napoví jméno svatého, jež kaple nese, jako je tomu například u kaple Agios Pavlos v blízkosti vesničky Agia Roumeli na konci známé soutěsky Samaria. Nedaleko od místa, kde dnes stojí, přistál v roce 59 našeho letopočtu svatý Pavel, šiřitel prvotní církve. Tímto letopočtem tedy také mohlo započít stavění svatostánků na ostrově, které trvá až do současnosti.

Barokní kaple ze 16. století ve vesnici Arkadi, 23 km jihovýchodně od Rethymna, se vepsala do krétských dějin zase jiným způsobem. V roce 1866, kdy Turci poslali na Krétu asi 15 000 vojáků, aby potlačili tamní povstání, našlo 600 žen a dětí, mnoho starců a pouze 259 bojeschopných mužů útočiště právě v arkádské monastiraki (komplex stavení v okolí kaple). Když ale 8. listopadu roku 1866 začalo asi 2000 tureckých vojáků obléhat kapli, rozhodli se Kréťané k zoufalému kroku - vpustili Turky dovnitř a krétský bojovník za svobodu Kostis Giamboudakis zapálil přilehlou prachárnu, kde bylo v té době 100 tun střelného prachu. V sutinách stavení našla smrt necelá tisícovka domorodého obyvatelstva a většina Turků. Kaple, která stála trochu stranou, se ale jako zázrakem zachovala a stala se symbolem dlouhodobého a vítězného boje za svobodu Kréťanů. Ochrannou funkci kapličky zastaly i během 2. světové války při bojích s Němci.

Návštěvu kaple můžeme ukončit třeba prohlédnutím dveří, ty bývají nejrůznějších druhů: často trochu zašlé bleděmodře natřené, dřevěné a vyřezávané, prosklené nebo jen obyčejné plastové. Venku možná zavadíme o volně visící provaz, který jakoby vybízí k rozeznění zvonu. Ze zvonice se line kovový slábnoucí zvuk, který se nese okolní krajinou jako rozloučení s tajuplnou atmosférou kaplí na Krétě.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Josef Vaníček




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země