Zdejší klášterní školu navštěvoval později svatořečený Jan Nepomucký

Zdejší klášterní školu navštěvoval později svatořečený Jan Nepomucký Zdroj: Jakub Hloušek

I sem dorazily vlivy selského baroka, tolik typického pro sousední jižní Čechy
Výstavba kláštera trvala přibližně půl staletí
Podle pověsti tady přebývalo na tři stovky mnichů, skutečnost však odpovídá spíše stovce
Zbytky středověké zástavby poblíž potoka. Odtud prý tehdy vedl vodovod až na Zelenou horu.
Portál v nynější hřbitovní zdi zřejmě krášlil vstup do menšího laického kostela
8
Fotogalerie

Vojín Kefalín a černí baroni: Vydejte se po stopách „pétépáků“ na Zelenou horu

Zámek na Zelené hoře, starobylé město Nepomuk v podzámčí i pár míst okolo proslavili kultovní Černí baroni z pera Miloslava Švandrlíka. Ve známém románu se také párkrát mihla zmínka o obci Klášteru, na jejímž území se legendární zámek nachází. A toto dějiště z příběhu Kefalína a dalších pétépáků, rozhodně stojí za návštěvu. 

Nomen omen

Zelená hora je z Kláštera skutečně na dohled. A ten se takřka dotýká jejího úpatí. Teď je víska položena trochu bokem. Přitom ale ona stojí u počátku rozvoje přilehlého regionu. Hodně napoví její jméno, které prozrazuje, že původně se tady nacházel klášter. Už těsně před půlí dvanáctého století tu vznikl cisterciácký komplex, jemuž se tehdy říkalo Pomuk. Teprve později se objevuje nynější označení sousedního města Nepomuk. A i tamního rodáka – svatého Jana Nepomuckého, dobové prameny označují jako Johánka z Pomuka. Cisterciácké kláštery se vždy vyznačovaly vysokou uměleckou hodnotou. Často se v nich navzájem mimořádně harmonickým způsobem prolínají prvky románského slohu s gotikou. O úchvatné spojení architektury a dokonalého výtvarného díla, se především postarali výjimečně zruční kameníci. Ti nám sem do střední Evropy přinesli ducha svatyní středověké Francie, kde mají cisterciáci své kořeny.

Chrám se zlatou střechou

Stejně tak se stalo i v případě Pomuka. Velkolepý výstavný komplex bohatnul a úspěšně se rozvíjel. Nicméně řeholníci podléhali tvrdé askezi. Například během zimy se uvnitř vůbec netopilo. S výjimkou síně trefně pojmenované „ohřívárna“. Avšak pak přišel rychlý pád. Již před husitskou revolucí byla jeho hospodářská situace velmi špatná a řeholníci se odtud stahovali zpět do Bavorska. Nájezd husitů pak představoval jen ránu z milosti a definitivní tečku. Byť pár mnichů tam ještě chvilku přežívalo, slavná éra byla nadobro pryč. Drtivou většinu budov si šlechta i obyvatelé města, rozebrali na stavební materiál. Zcela tedy zanikl ohromný chrám „Svatého tajemství“, který prý zdobila zlatá střecha. Koneckonců zdejší zlato přineslo smrt husitskému vojevůdci. Žižka ohromený krásou kláštera údajně chtěl komplex ušetřit. Ovšem jeho podřízený zaútočil dříve a klášter zapálil. Jednooký hejtman poté nařídil roztavené zlato nalít ukvapenému veliteli zaživa do jeho vlastního hrdla.

Netradiční bydlení

Na troskách pobořeného kláštera následně vyrostla dnešní vesnice. Ta okouzlí pozoruhodným srůstem historie a současnosti. Už při příjezdu od Dvorce se u silnice objeví bytelná hradební zeď, co se naprosto nelogicky táhne napříč lukami a záhumenky. Jedná se o pozůstatek opevnění kláštera. Další zbytek zdi i s nádhernou lomenou branou, zčásti protíná táhlou náves. Tady však máme čest s fragmentem budovy a jednoznačně nejkrásnější připomínkou kláštera. U něj je instalováno i malé lapidárium. Tam lze obdivovat torza zdobených kamenných článků objevených při průzkumu. A ihned u zdi se tyčí hrubé románské průčelí zkrášlené kruhovým okénkem. Opačná strana pak uchvátí zákoutím, kdy klasickou obytnou chalupu překvapivě doplňují gotické arkády. Partie středověku působivě zakomponované do běžných stavení najdeme na více místech, reprezentativní ukázku kamenického umu zastupuje portálek vedle nynějšího kostelíka. Představa bydlení mezi prostorami bývalého kláštera určitě u nás přespolních vyvolá příchuť záhad a existence paranormálních jevů. Ale racionální pohled ukazuje, že Klášter není „mrtvou“ pamětihodností omezenou otevírací dobou turistické sezóny, nýbrž živým organismem. Jen pouze zásahem dějin proměnil svůj účel.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Kolem Zelené hory ke krvavému mostu

U hlavních pozůstatků kláštera najdete infopanely. Do obce zároveň odbočuje rameno okružní naučné stezky Pod Zelenou horou, která návštěvníky provede po zajímavostech epicentra dějiště Černých baronů a představí jim ho z vlastivědné stránky. Trasa stezky také turistům ukáže Červený most. Ten se klene přes potok Mihovku a barvou své omítky připomíná krvavou řež z roku 1450, kdy se tu střetli ozbrojenci Jednoty strakonické – odpůrci Jiřího z Poděbrad, s Jednotou poděbradskou. Tenkrát prý potokem místo vody tekla krev. Více se o Nepomucku dozvíte z webů www.nepomuk.cz a www.zelenahora.cz.