Prameny Svatopluk a Cyril – Metoděj

Prameny Svatopluk a Cyril – Metoděj Zdroj: Jakub Hloušek

Parčík s prameny
Prameny Julinka a Jan jsou unikátní díky rozpuštěnému minerálu sylvínu. Podobné se nejblíže naší republice vyskytují v Rakousku a Itálii.
Pavilón s prameny Jan a Julinka
Uprostřed převážně zemědělské krajiny představují jezírka vděčnou procházku. Proto i ve všední den tady narazíme na výletníky.
Jezírka jsou domovem vzácných obojživelníků
15
Fotogalerie

Tip na výlet: Futuristické lázně ve stínu hanáckého Mont Blancu

Obecná představa lázní zavání bohatým nočním životem, celebritami, milostnými pletkami i kulisou pro detektivku. Přímý opak ukazuje rušným lázeňským centrům obec Skalka u Prostějova. Tady léčivé prameny doplňuje nakažlivý klid a komorní pohoda hanáckého venkova.

 Lázeňská éra Skalky odstartovala teprve na sklonku dvacátých let minulého století. Předtím zdravá minerální voda ze dvou pramenů bezúčelně vytékala do rybníka. Současně se postupně začala rodit centrální léčebná budova, která takřka v nezměněné podobně slouží dodnes. Akorát nedávno absolvovala rekonstrukci provozu. Během prvních let se ke koupelím užívaly prameny Jan a Julinka. O pár let později k nim přibyly nově navrtané zdroje: Svatopluk a Cyril – Metoděj.

Chemická analýza pak prokázala, že obsahují nerost sylvín. Ten je cenným zdrojem draslíku. Obdobné složení minerálních pramenů u nás nenajdeme. K upraveným vývěrům směřuje od lázeňské budovy krátká promenáda. Přestože pavilony jsou ztvárněny ve zcela moderním duchu, tak do parčíku na okraji hanácké vísky krásně zapadly. A svojí kombinací modré s bílou okamžitě udeří do očí. Těžko posoudit, zda architekt chtěl touto hrou barev symbolicky vyjádřit vodní živel, nebo se naopak inspiroval tradičními moravskými chalupami, kde bílá vápenná omítka kontrastuje s modrou podezdívkou. Kromě koupelí totiž prameny slouží k pitným kůrám, případně si sem lidé chodí nabrat vodu pro běžnou konzumaci. Oproti klasickým minerálkám je ale bez bublinek, zato s nezaměnitelnou vůní sirovodíku, která ovšem po pár hodinách téměř vyprchá. Balneologický provoz se zaměřuje především na léčbu pohybového ústrojí a následků revmatismu. Popíjení vody zase pomáhá při poškození jater, poruchách štítné žlázy i ostatních zdravotních komplikacích.

Na obzoru Mont Blanc

Kromě promenády patří ke každým správným lázním aktivní pohyb na svěžím čerstvém vzduchu. Zájemcům o pěší turistiku Skalka naservíruje trojici vycházkových okruhů: dva tříkilometrové a jeden bezmála sedmikilometrový. Radost z procházky ještě zvýší poučné informační panely. Nejčastěji se tu chodí úvodní etapa tříkilometrových okruhů. Ta se i na placaté Hané překvapivě ohlásí mírným stoupáním přes otevřené louky. Tam se začnou otevírat krásné výhledy do dalekého kraje. Nejdříve úplně vpravo vykouknou členité Hostýnské vrchy, které však vzápětí rychle zmizí. Poté s přibývajícími metry perfektně vynikne výřez Moravské brány. Zde všem bude okamžitě jasné, proč získala svoje pojmenování. Za okamžik se panorama potemní táhlými náhorními plošinami Nízkého Jeseníku. A úplně nalevo nakonec rozostřenou konturou uzavře obzor nejvyšší pohoří Moravy – Hrubý Jeseník. Hezky je též odtud patrný blízký Prostějov. Nad ním se tyčí bájný Velký Kosíř. Ten pro svoji výraznou nepřehlédnutelnou masu a nadmořskou výšku stěží uvěřitelných 4420 decimetrů (vtip místních turistů) získal ve zdejších končinách výstižné nářeční označení „Hanácké Mont Blanc“. Další příjemné překvapení čeká v blízkém lesíku. Tady se kdysi dávno těžil kámen. Avšak opuštěné lomy již trvale pohltila příroda. Zbyla po nich jen dvě malebná jezírka. První je celkem obyčejné. Nicméně druhé jezírko rázně udeří podmanivou romantikou: temnou hladinu pokrývá zelený ostrov leknínů s bílými květy, nad vodou se rýsuje ostrá skalka a svěže zelená tráva ozdobená praktickým dřevěným přístřeškem vábí k dovádění. Pouze komárů a muchniček by mohlo být méně.

Rodiště otce prvorepublikového opevnění

U pramenů jsem zároveň potkal dvě malé skupiny cyklistů. Pro ně je lehoučce zvlněné okolí Skalky ideálním terénem. Zejména, pokud vyznávají pohodovou rekreační formu tohoto sportu. Hustá síť značených cyklotras představuje další bonus. Některé jejich úseky klasicky využívají méně frekventovaných silnic. Jiné vedou po nových asfaltových cyklostezkách. A další se táhnou mezi poli. To je i případ cyklotrasy, která oklikou směřuje k sousedním Čehovicím. Až do období třicetileté války se Čehovice rozkládaly jinde než dnes. Tehdy je ale zřejmě vypálila uherská povstalecká vojska. A obnovená vesnice vznikla o kousek dál. Původní místo nyní připomíná pouze malebná selská kaplička ozdobená štítem barokních tvarů. I ona byla v důsledku válek poškozena. U ní pak začíná trasa naučné stezky, co se záhy stočí k rybníku. Místní se sem během léta jezdí koupat. Odtud zbývá už kousek cesty do Čehovic. Předposlední panel naučné stezky výletníkům přiblíží zdejšího rodáka – generála Karla Husárka. Ten proslul jako otec plánu prvorepublikového opevnění Československa odborně nazvaného „Husárkův program“. On sám se současně stal velitelem Ředitelství opevňovacích prací.