nahoru

Pozořice a okolí: Krajinou tří císařů a šípkových strání

Věra Sychrová 18. ledna 2023 • 06:20
Pozořice a okolí: Krajinou tří císařů a šípkových strání
foto: Ludmila Korešová

Proč psát pořád o místech stovky kilometrů vzdálených, když i ta za domem jsou překvapivě krásná? Tentokrát bude náš článek osobnější, protože jsme se zaměřily na náš rodný kraj a ke spoustě míst se vážou naše zážitky a vzpomínky.

Cestou po dálnici z Brna na Olomouc je už z dálky vidět pozořický kostel, který dominuje krajině na úpatí Moravského krasu. To je nám vždycky už jasné, že se po dlouhé cestě neomylně blížíme k domovu... Vinohrady, pastviny, remízky a malá políčka na rozhraní Dyjsko-svrateckého úvalu a začínajících lesů Drahanské vysočiny si vás určitě získají.

Vstupním bodem do oblasti je legenda mezi dálničními odpočívkami Rohlenka. Přesto, že název nemá s pečivem nic společného a vznikl pravděpodobně kvůli rohové pozici v katastru obce Jiříkovice, dá se tu dobře najíst. Kromě motorestu a hotelu je tady i restaurace a několik fastfoodů. O populární zastávce motoristů, kde si „dáme utopence“, zpívali už Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem v písni Auta z roku 1996.

Od zájezdního hostince až po motorest

Historie Rohlenky ale sahá mnohem dál. Od poloviny 18. století právě tady stál zájezdní hostinec u císařské cesty mezi Olomoucí a Brnem. Ta se stavěla v době vlády císařovny Marie Terezie a její trasu kopíruje dnešní silnice 430. Na Rohlence se zastavovali formani, trhovci i obchodníci. Tady měli možnost se ubytovat, najíst i napít a také ustájit či přepřáhnout koně. Nový motorest v dnešní podobě tu otevřeli v roce 1988, ve stejném desetiletí jako dálnici, a dosud patří mezi nejoblíbenější odpočívky v republice.

Od Rohlenky se vydejte vstříc obci Tvarožná. Po levé straně silnice se tu nad krajinu zvedá podlouhlý kopeček Santon. Pokud by na vrcholu neměl kapličku s výraznou červenou střechou, snad byste ho i přehlédli. A to by byla škoda. Před dvěma stoletími se tu odehrála významná epizoda napoleonských válek a dnes je krásným klidným místem s vyhlídkou do široké krajiny i domovem pro mnoho vzácných teplomilných rostlin a živočichů.

Úpatí kopce pokrývá starý meruňkový sad, který se vždy na jaře obalí do tisícovek bílo-růžových květů a v létě zoranžoví lahodnými meruňkami. Ve starých dutinových stromech nacházejí potravu i hnízdiště krutihlavi, lejsci, sýkory, špačci a další. Strmou skalnatou stezku po úbočí zdobí mateřídouška, kavyl vláskovitý a chrpa chlumní. Svahy jsou zarostlé hlohem, brslenem a růží šípkovou, ve kterých se ukrývají ťuhýci. Ze stromů se překřikují kanárkově žlutí strnadi. Potkat se tu můžete i s kudlankou nábožnou a otakárkem ovocným. Tahle skalnatá step je magnetem pro vzácné rostliny a živočichy a byla už v roce 1979 vyhlášena přírodní památkou.

Na plochém temeni roste množství vzácných rostlin včetně kosatce nízkého, divizny brunátné, koniklece velkokvětého, večernice smutné a dalších, které milují suché a výslunné travnaté stráně a kamenité svahy. Je odtud krásný kruhový výhled na Brno, terasovité zahrady, tvaroženské vinice, Pozořice s dominantou barokního kostela i panoráma Žďánického lesa.

Svědkové napoleonských dob

Dnes už jsou tu slyšet jen hlasy přírody, před dvěma stoletími tu ale hřměly kanóny. Právě olomoucká císařská silnice, obec Tvarožná a vrch Santon měly klíčovou úlohu v plánech Napoleona v souboji 2. prosince 1805, který později vešel do dějin jako bitva tří císařů či bitva u Slavkova. Z nedalekého kopce Žuráň velel francouzské armádě. Jeho bezpečí střežila armáda na Santonu.

Kopci se dříve říkalo Tvaroženský nebo Padělek. Napoleonovým vojákům návrší připomínalo vrch Santon v Egyptě, a tak mu dali stejné jméno. Snad i pro štěstí. A to skutečně měli. I díky třem řadám zákopů, osmnácti dělům a dobré strategii se Napoleonově armádě podařilo drtivě porazit výraznou přesilu ruské a rakouské spojenecké armády. Záhy byl uzavřen prešpurský mír. Následně se změnila mapa Evropy zánikem Svaté říše římské poté, co se František II. vzdal na nátlak Napoleona císařského titulu a říše byla přeměněna v Rýnský spolek.

V krvavé bitvě tří císařů zahynuly tisícovky vojáků, o život přišly také tisíce koní. Mnoho obyvatel obcí na Brněnsku a Slavkovsku, kteří byli nedobrovolnými účastníky bitvy, prožilo nesmírné utrpení, strach i bolest. Obce byly vypleněné, vykradené, poničené.

Nicméně tato doba přinesla i pár pozitivních věcí. Například zajímavé recepty babičky z Pozořic. Králík na zeleninové šťávě s „buchtou“ se nápadně podobá francouzskému receptu. Také určitá příjmení příbuzných mají francouzský základ.

Vzpomínkové akce spojené s rekonstrukcí bitvy tří císařů probíhají od 80. let 20. století vždy o víkendu nejblíže 2. prosinci. Santon je nicméně pouze jednou z mnoha upomínek slavné napoleonské bitvy. V oblasti takzvaného slavkovského bojiště, která je šest kilometrů dlouhá a osm kilometrů široká, jich najdete mnoho.

Na Obecním úřadě ve Tvarožné mají diorama bitvy. Další zajímavostí je socha Napoleona obklopená levandulí, která vévodí kruhovému objezdu u obce Bedřichovice. Nedaleký vrchol kopce Žuráň zdobí žulový kvádr s plastickou mapou plánu bojiště a část Napoleonova prohlášení po bitvě: „Vojáci! Můj národ přivítá vás s radostí a stačí, řeknete-li: byl jsem v bitvě u Slavkova, aby se odpovědělo: hle, hrdina.“ Významnou památkou je také Mohyla míru nedaleko obce Prace, která byla dokončena roku 1912 na počest obětí bitvy tří císařů a stala se prvním mírovým památníkem v Evropě.

Projděte se!

Nebylo by ale férové si tuhle oblast připomínat jen skrze jednu krátkou bitvu napoleonské války, když má tolik co nabídnout, co se týká kultury, tradice a krásné přírody.

Na turistických trasách a stezkách narazíte na potůčky zurčící v lesích, mokřady, lužní lesy, stromové veterány i nově vysázené aleje mezi kdysi obrovskými lány polí. Díky členitosti území s velkými výškovými rozdíly je tu mnoho krásných vyhlídek do krajiny, mnohdy i s lavičkami nebo dřevěným přístřeškem. Takové najdete například na severozápadě Tvarožné, odkud je krásný výhled jak na Santon, tak na políčka, sady a vinohrady. Je to jedno z našich nejoblíbenějších míst pro letní večery.

Severně od Tvarožné navštivte Masarykovu alej. Původním názvem alej Františka Josefa I. přejmenovali po vzniku Československa na počest prezidenta. Byla dlážděná kamennými valouny a lemovaná hrušněmi a třešněmi. Později byla obnovována i jinými stromy. V létě tu uslyšíte typické hvízdání vlh pestrých, které sem létají lovit hmyz. Hnízdní stěnu mají nedaleko, přímo v obci mezi domy, v kolmém hlinito-písčitém svahu.

Projděte Masarykovou alejí a vydejte se mezi poli směrem k obci Sivice, které těsně sousedí s Pozořicemi. Za pozořickým hřbitovem se nenápadnou stezkou dejte doleva do luk, sadů a místní části Vinohrádky. V létě jsou tu každoročně velká hejna špačků, kteří se překřikují a hašteří, ale také v úžasné letecké akrobacii tvoří dechberoucí obrazce. Jakmile minete zahrady a meruňkový sad, krajina se rozestoupí v rozlehlou louku s jediným bodem, který zachytí vaše oči. Torzo dvě století staré hrušně krajové odrůdy šmigule.

Královna kraje

Zažila toho už hodně. Podle legendy z ní jedli hrušky už napoleonští vojáci. V rámci mikroregionu byla v roce 2003 vyhlášena stromem roku. Bohužel, vandalové si ve vykotlaném kmenu udělali odpadkový koš, a dokonce tady několikrát rozdělali oheň, který sežehl vnitřek kmene. Šmigule přežila a v roce 2021 se stala finalistkou celorepublikové ankety Strom roku.

Obvod vykotlaného kmene je tři a půl metru a ještě nedávno byly mohutné větve k sobě ukotvené, aby nedošlo k rozlomení dutého kmene a strom kvetl a plodil. Letos ale hrušeň přišla o hlavní výhony a nyní z ní zbývá jen pahýl s dvěma olistěnými větvemi. Stále ale roste a snad ještě dlouho bude oblíbeným cílem turistů i místních, kteří sem chodí posedět na lavičku, odkud je krásný výhled na jižní Moravu a přímo pod svahem na Pozořice s výrazným barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Je nepřehlédnutelný a nezaměnitelný díky růžové omítce a dvěma dominantním čtyřicetimetrovým čtyřbokým věžím, které kostelu dodávají vzhled katedrály. V nejvyšší části náměstí stojí od začátku 18. století, o sto let později ho vyplenilo francouzské vojsko bojující v bitvě tří císařů. Od té doby prošel několika opravami a dnes je krásnou dominantou obce, která je zdaleka viditelná i slyšitelná – pět zvonů z věží zve k modlitbám a doprovází zesnulé na jejich poslední cestě.

Naším oblíbeným místem v Pozořicích je místní část Kněží hora, na kterou vás dovede modrá turistická značka. Dlouhé úzké pastviny a staré sady se tu střídají s hustými remízky, které jsou celoročně plné života. Louky se zbarví do růžové, žluté, modré a bílé, voní a hučí hmyzem. Je tady mnoho skřivanů, strnadů, hnízdí ťuhýci i krutihlavi a zalétá sem i vzácná hrdlička divoká. Těm naprosto vyhovuje, že tady se hospodaří v souladu s přírodou. A lidem taky. Mnoho místních Kněží horu využívá k vycházkám a posezení v přístěnku nebo jen tak v trávě. Je tu mnoho míst s kouzelnou vyhlídkou do dalekého kraje. Od typického panoramatu Pálavy až po Chřiby a dalekou hradbu Bílých Karpat.

Vánoční výlet

Pokud Pozořice navštívíte v období Vánoc, čeká vás tu jeden unikát – slámový betlém s padesáti figurami v životní velikosti. V místní části Jezera potkáte velbloudy, krokodýla, žirafy, koně, slona, sedláky, hospodyně i římského rytíře, který hlídá knihu pro zápisy návštěvníků. S nápadem postavit betlém z ovesné slámy přišli v roce 2013 Petr Filip a Martina Jančová, letos je čeká desátý ročník. Jezerský betlém se dokonce zapsal do české knihy rekordů. Nejpůsobivější je v noci, kdy jsou krásně nasvětlené jak postavy, tak zastřešující stará lípa.

Další krásné místo, které doporučujeme navštívit, je v obci Viničné Šumice. Zelená turistická trasa vás prudkým stoupáním protáhne úzkou uličkou lemovanou krásnými nízkými domky. U rozcestníku Nad vinohrady zabočte na žlutou trasu. Po chvíli dojdete ke starému sadu, který zve turisty k návštěvě, a to i přesto, že je soukromý, a k louce. Oceňujeme, že majitelé poskytují turistům svůj pozemek k posezení, a rády si tu dopřáváme piknik a víno. Tato vyhlídka je opravdu okouzlující. Jste vysoko nad krajinou a pod vámi se táhnou dlouhé pásy zahrad, sadů, remízků a nejsevernější vinařské tratě na Moravě, od kterých obec Šumice získala název Viničné. Přesto, že tradice vinařství už tu není tak silná jako dříve, víno si tu ve sklípku stále můžete dát.

Zatímco krajina v okolí Viničných Šumic a Pozořic je zemědělská a otevřená s převahou políček a remízků, kraj u Hostěnic na severozápadě oblasti je hustě zalesněný s velkým množstvím stezek podél říček a potůčků. Nejpůsobivější částí je Údolí Říčky s velkým množstvím jeskyní, krasových útvarů a skalních vyhlídek.

Trasa je dobře přístupná z vrchní části obce Hostěnice. Hostěnický potok tu hned na začátku trasy mizí v propadání vápencovým komínem do Ochozské jeskyně, odkud pokračuje, aby se spojil s Říčkou. Přírodní rezervace Údolí Říčky je na samém jihu Moravského krasu a tak trochu mimo hlavní zájem turistů, kteří většinou preferují navštívit sever chráněné krajinné oblasti v okolí Blanska. Údolí Říčky ale svou krásou s údolími, žleby a jeskyněmi vůbec nezaostává.

Údolí se tu úzce zařezává do skal a svahů, které tvoří vysokou hradbu porostlou mechy a lišejníky. I v létě jsou tu nízké teploty, což vyhovuje rostlinám, které mají rády vlhko a chlad. Na plošinu vysoko nad stezkou naopak svítí slunce, takže se tu daří těm teplomilným. Díky tomu je Údolí Říčky velmi významnou botanickou lokalitou.

K největším lákadlům patří přístupné jeskyně, ve kterých podle nálezů žili jak pravěcí lidé, tak medvědi i hyeny. Velmi působivá je Pekárna s šest metrů vysokým a 23 m širokým portálem a také jeskyně Švédův stůl, jejíž vstup vypadá jako velké černé oko ve skalách. Místo je působivé také díky lípám, jejichž silné a propletené kořeny se plazí po zemi a porůstají skály a balvany před vstupem do jeskyně. Právě takové drobnosti, mnohdy turisty přehlížené, pro nás vždy dodávají místům zvláštní kouzlo.

V Údolí Říčky je na výběr ze tří turistických tras. Podél Říčky směřují trasy do Mariánského údolí a na Hádek. Proti proudu Ochozského potoka potom do obce Ochoz u Brna. Trasy jsou okouzlující celoročně. Na jaře se osluněné svahy údolí pokryjí hustými koberci bílých sasanek a jemně fialových jaterníků typických pro celou oblast Moravského krasu.

Ať už sem jedete za napoleonskou historií, krásnou přírodou, nebo kulturou, rozhodně se vám tu bude líbit. Tenhle kraj má náruč otevřenou pro každého.

Věra Sychrová




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země